14. ČNB a euro

Česká republika je od roku 2004 členem Evropské unie. Vstupem do Evropské unie se Česká republika zavázala v budoucnu přijmout jednotnou evropskou měnu – euro. Zatím si však Česká republika ponechává vlastní měnu s tím, že k přijetí eura dojde až po splnění tzv. maastrichtských kritérií a poté, co bude Česká republika na přijetí eura celkově ekonomicky připravena. Maastrichtská kritéria přitom stanovují určité meze pro inflaci, úrokové sazby, kolísání kurzu, schodek veřejných rozpočtů a velikost dluhu vládních institucí. Cílem těchto kritérií je zaručit, že země přijímající euro netrpí makroekonomickou nestabilitou. 

Pouze pokud má země svoji vlastní měnu, může vykonávat svoji vlastní měnovou politiku. Okamžikem, kdy přijme jednotnou evropskou měnu, deleguje měnovou politiku na Evropskou centrální banku (ECB), která vykonává měnovou politiku jednotně ve všech zemích, které přijaly euro (v tzv. eurozóně). Všechny členské země eurozóny tedy mají stejné nastavení měnověpolitických úrokových sazeb a pochopitelně i stejný kurz. Takovýto jednotný „měnový kabát“ přitom padne dobře jen zemi, která má podobný vývoj jako jádro eurozóny, případně která je schopna chybějící měnovou politiku nahradit dalšími přizpůsobovacími mechanismy. V takovém případě jednotné nastavení měnové politiky ekonomice vyhovuje, a pokud by v určitých situacích nevyhovovalo, rozpočtová politika a celkově pružná ekonomika dokáží toto nevyhovující působení měnové politiky nahradit. Země pak může plně využít výhod společné měny, mezi které patří zejména odstranění kurzového rizika vůči hlavním obchodním partnerům a tím snížení nákladů zahraničního obchodu a investic. Zemi, která není sama schopna dosáhnout nízké a stabilní inflace, navíc přijetí eura umožní dosáhnout příznivějšího makroekonomického prostředí.  

Naopak země, jejíž ekonomika není dostatečně sladěna s eurozónou, se vstupem do eurozóny vystavuje riziku, že působení měnové politiky ECB nebude vyhovovat potřebám její ekonomiky. Pokud navíc její ekonomika není dostatečně pružná na to, aby sama dokázala tlumit dopady případných šoků (které již nejsou tlumeny změnami kurzu samostatné měny), může dojít k destabilizaci ekonomiky s negativními dopady do HDP, zaměstnanosti a inflace.

Rozhodnutí, zda přijmout euro, je velmi důležité a v podstatě nevratné. Proto Česká národní banka ve spolupráci s Ministerstvem financí pravidelně analyzují připravenost české ekonomiky přijmout euro a dávají v tomto smyslu doporučení vládě. Zkoumání se přitom neomezuje pouze na výše zmíněná maastrichtská kritéria, ale bere v potaz mnoho dalších ukazatelů pružnosti české ekonomiky, její sladěnosti s eurozónou a akceschopnosti domácí rozpočtové politiky. 

Od chvíle, kdy vláda rozhodne o termínu přijetí eura, uplyne do přijetí eura několik let. Důvodem je, že Česká republika musí mimo jiné splnit maastrichtské kurzové kritérium, které vyžaduje minimálně dvouleté úspěšné členství v tzv. kurzovém mechanismu ERM II. Teprve po úspěšném setrvání v ERM II a po splnění dalších podmínek bude jisté, že Česká republika zavede euro, a lze tak začít s finální fází technických příprav, jako je ražba národních eurových mincí.

Obrázek: Proces přijetí eura

Ačkoliv nebude mít Česká republika po přijetí eura možnost nastavovat vlastní měnovou politiku, bude se spolupodílet na rozhodování ECB. Guvernér ČNB bude členem hlavního rozhodovacího orgánu ECB – Rady guvernérů – a bude se účastnit hlasování o nastavení eurových úrokových sazeb. V tomto hlasování však bude muset odhlížet od českých zájmů a hledět na zájem eurozóny jako celku. ČNB bude i po vstupu do eurozóny nadále vykonávat pravomoci, které nepřevede na ECB (např. dohled nad finančním trhem, ale i emise „českého“ eurového oběživa, platební styk, ochrana spotřebitele na finančním trhu atd.).