8. Jak vzniká prognóza
Měnová politika působí na ekonomiku se zpožděním. Než se změna v nastavení nástroje měnové politiky projeví v inflaci, uběhne poměrně dlouhá doba. Proto Česká národní banka musí rozhodovat o dnešním nastavení úrokových sazeb především na základě své nejlepší představy o tom, v jaké kondici bude ekonomika za rok až za rok a půl (v tzv. horizontu měnové politiky). Tato představa ČNB o budoucím stavu ekonomiky je zhmotněna v její prognóze.
Prognóza ČNB je sestavována čtvrtletně. Základní vlastností této prognózy je, že v sobě zahrnuje reakci ČNB na budoucí ekonomický vývoj, která by měla vést k návratu ekonomiky do rovnováhy, kdy je inflace v blízkosti inflačního cíle a ekonomický výstup na své dlouhodobě udržitelné hladině. Dalším důležitým aspektem prognózy je vysoká role expertních názorů ekonomů sekce měnové ve vyznění prognózy a skutečnost, že vyznění prognózy je významně ovlivněno očekávaným zahraničním vývojem.
Prognózu vytváří sekce měnová ČNB, během její tvorby se však konají také dvě schůzky s bankovní radou a dalšími experty. Prognóza se opírá o širokou škálu údajů o vývoji domácí i zahraniční ekonomiky. Prvním krokem při sestavování prognózy je ověření toho, zda nové údaje dostupné od sestavení minulé prognózy nemění představu zpracovatelů prognózy o fungování ekonomiky. Tato představa se přirozeně v čase mění a zpřesňuje, k zásadním přehodnocením základních modelových předpokladů však dochází zřídka (častěji se upravují pouze dílčí modelové vazby). Druhým krokem tvorby prognózy ČNB je sestavení expertní krátkodobé predikce vývoje ekonomiky v nejbližších čtvrtletích a diskuze nad jejím vyzněním. V následujícím kroku je tato krátkodobá predikce použita (spolu s prognózou vývoje v zahraničí, očekáváním daňových změn a změn regulovaných cen) jako výchozí podmínka pro formulaci střednědobé prognózy české ekonomiky s využitím tzv. jádrového predikčního modelu. Ten popisuje přirozené fungování ekonomiky ve střednědobém období. Poté následuje proces diskuze vyznění střednědobé prognózy a jejích rizik a hledání souladu mezi krátkodobou a střednědobou prognózou. Toto postupné „vylaďování“ prognózy představuje nejobtížnější a nejzdlouhavější část její tvorby.
Z výše uvedeného je zřejmé, že na tvorbu prognózy ČNB nelze nahlížet jako na jakýsi automat, který ze vstupních údajů mechanicky vypočítá nejpravděpodobnější budoucí vývoj včetně vhodné reakce ČNB. Prognóza obsahuje nejen nové údaje, ale také odhady dopadu nových údajů do jednotlivých sektorů ekonomiky, přičemž tyto odhady se opírají jak o názor expertů podložený jejich dlouhodobými zkušenostmi, tak o číselné analýzy.
Po vyladění poskytuje střednědobá prognóza základní scénář budoucího vývoje, který je založen na nejpravděpodobnějším vývoji všech vstupních veličin. Zároveň lze modelovat scénáře vývoje ekonomiky v případě, že by nastal odlišný vývoj některých veličin (například měnového kurzu, vnější poptávky či ceny ropy), či simulovat dopady odlišného chování centrální banky.
Prognóza budoucího vývoje je spojena s velkou mírou nejistoty, která pramení z nedokonalosti vstupních dat, neúplného poznání fungování ekonomiky, nutného modelového zjednodušení složitých ekonomických vztahů a z nejistoty ohledně předpokládaného vývoje vstupních veličin (světové ceny komodit, přírodní katastrofy atd.). Tuto nejistotu se ČNB snaží explicitně vyjádřit tím, že její prognózy klíčových veličin jsou zveřejňovány v podobě tzv. vějířových grafů, ve kterých je nejistota zachycena rozšiřujícími se intervaly spolehlivosti prognózy.
Obrázek: Tvorba prognózy ČNB
