Vystoupení na Konferenci k 20. výročí České národní banky a samostatné české měny

(Petr Dvořák, děkan fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické)

Vážený pane prezidente, vážený pane guvernére, dámy a pánové!

Nejprve mi dovolte poděkovat za pozvání na tuto konferenci a možnost vystoupení, velmi si toho vážím a chápu to i jako určité uznání naší Fakulty, jejíž absolventi nacházejí uplatnění právě i v ČNB.

Mým úkolem je, pokusit se podívat na uplynulých dvacet let ČNB z odstupu akademického pracovníka. Nebudu zakrývat, že to není úkol nikterak jednoduchý, protože formulovat pohled akademické sféry je poměrně těžké. Všichni víte, že na vysokých školách se setkáte s velmi širokou paletou názorů, často velmi, velmi protichůdných. Nemám tedy ambici se pokoušet o kategorické hodnocení, co si myslí akademické sféra, ale chci podat můj pohled na dvacet let ČNB, při kterém jsem se nechal inspirovat názory některých mých kolegů, kteří mají k centrálnímu bankovnictví a měnové politice velmi blízko.

Jak přistoupit v pár minutách ke zhodnocení instituce s velmi širokou působností za období dvaceti let – navíc období, ve kterém došlo k celé řadě významných událostí. Abych nezapřel to, že jsem z akademické sféry, možná by se nabízelo pokusit se o nějaké vysvědčení. Ale přiznám se, že přemýšlení o tom, jaká známka je ta spravedlivá si užiju ve škole dost a dost, proto zůstanu pouze u toho, co v historii ČNB považuji za významné, současně bych si v návaznosti na to dovolil zamyšlení nad některými aktuálními otázkami těsně souvisejícími s budoucností nejen samotné ČNB.

Na úvod se nelze nevrátit na pomyslný začátek – tedy počátek devadesátých let. Vznik ČNB a zejména profesionálně realizovanou měnovou odluku, která byla startem samostatné české měny, ponechám povolanějším. Chtěl bych připomenout něco jiného a vrátit se možná na úplný počátek 90. let, tedy ještě před vznik samostatné ČNB. Pamětníci si určitě vzpomenou, jaké tehdy bylo u nás povědomí o tom, jak funguje centrální bankovnictví v tržní ekonomice. V tehdejších učebnicích bankovnictví – a určitě si ještě řada z vás vzpomene na jména jako Petřivalský či Polidar – toho bylo o centrální bance a měnové politice velmi málo. A tak např. i absolventi oboru Finance na VŠE povětšinou znali tuto problematiku velmi povrchně a to ještě většinou s ideologickým zabarvením. A i když byly před rokem 1989 jakési "ostrůvky" (např. semináře Vědeckotechnické společnosti v SBČS či v Ekonomickém ústavu), kde byla možnost se seznámit se standardní ekonomií, přeci jen to zůstávalo omezeno jen na relativně úzký okruh lidí.

Proč to připomínám? Právě na tom je totiž vidět ten významný pokrok, kterého bylo na tomto poli u nás za těch více než dvacet let dosaženo. A ať již budeme dílčí kroky či jednotlivé události hodnotit jakkoli, neměli bychom zapomínat na to, že dvacet let existence ČNB je spojeno s vybudováním moderního centrálního bankovnictví, měnové politiky i bankovní regulace a dohledu.

Pokud se ohlédneme za dvacetiletou historií ČNB, tak asi na prvním místě z hlediska úspěchů, kterých dosáhla, je třeba jmenovat její vysokou kredibilitu jak v odborné komunitě, tak i laické veřejnosti. Na prvním místě proto, že bez ní by asi jen těžko mohla úspěšně plnit jakékoli úkoly v oblasti svého poslání. Kredibilitu instituce (a nechci, aby to vypadalo zde na půdě ČNB, či před panem prezidentem, že se chci zalíbit), vytvářejí především lidé, kteří za ní stojí. A tady si myslím, že platí, že v ČNB je a v minulosti byla celá řada významných centrálních bankéřů, uznávaných osobností, díky nimž je renomé ČNB tak vysoké. Vysoká kredibilita je spojena i s velmi dobrou komunikací a transparentností směrem k veřejnosti. Musím potvrdit, že i spolupráce vysokých škol s ČNB je a vždy byla nadprůměrná.

Je určitě zbytečné, abych dále podrobněji rozvíjel, skoro bych řekl, učebnicové poučky o nezbytnosti dlouhodobé vysoké kredibility centrální banky, ale přeci jen ještě dvě poznámky. Ono u ČNB jsme si na tu vysokou kredibilitu již zvykli a považujeme ji tak nějak za danou. Ale pokud se rozhlédneme po ostatních "institucích státu", tak bych řekl, že je to věc, vlastnost čím dál tím vzácnější.

Poznámka druhá. Vysoká kredibilita rovněž velmi zavazuje do budoucna: každé slovo ČNB má svou velkou váhu, a proto je tak nesmírně důležité, jaká ta "slova" budou z ČNB znít. Důležité nejen pro ČNB samotnou, ale svým způsobem pro nás pro všechny.

Úspěšnost činnosti centrální banky je třeba posuzovat dle toho, jak se jí daří naplňovat její hlavní poslání. I když je pravdou, že pokud bychom analyzovali měnový vývoj v jednotlivých etapách, včetně roku 1997, nebylo by hodnocení ve všech letech stejné, celkově však lze podle mého názoru konstatovat, že se u nás podařilo udržet měnový vývoj stabilní, což samozřejmě není jen věcí ČNB, nicméně její podíl na tom je významný.

Za úspěch ČNB lze určitě považovat i zvládnutí zavedení cílování inflace a nato navázané využívání nástrojů měnové politiky, transparentní způsob rozhodování o měnových otázkách a velmi dobrou komunikaci měnových rozhodnutí vůči odborné i laické veřejnosti.

Za úspěšné bych považoval i to, jak ČNB zvládla roli integrovaného dohledu nad celým finančním trhem. Přiznám se, že osobně jsem nepovažoval přechod integrovaného dohledu pod křídla ČNB za úplně nejvhodnější řešení, a to především z důvodu možného negativního vlivu na kredibilitu ČNB jako vrcholného subjektu měnové politiky. Nicméně ukázalo se, že to nikterak renomé banky neohrozilo. Dokonce bych řekl, že v podmínkách sílící pokrizové regulace, která se z EU valí, dokáže právě ČNB asi nejlépe zajistit její smysluplnou implementaci.

Jen tak na okraj. Při procházení těch dvaceti let jsem narazil i na opatření o kapitálové přiměřenosti z roku 1993: mělo 11 stran (a to ještě psáno s řádkováním, s jakým se setkáme u diplomových prací studentů, když potřebují trochu „nafouknout“ rozsah). Jistě, finanční svět se od té doby významně změnil, ale přesto se nemohu ubránit dojmu, že kapitálová přiměřenost je příkladem toho, jak se stále přesněji a komplikovaněji snažíme spočítat něco, co nám vychází dobře, když se nic neděje, ale když se něco stane, tak nakonec stejně zjistíme, že to nestačilo.

Z ČNB se během dvaceti let stala i uznávaná autorita v oblasti vědeckovýzkumné činnosti. Dokládá to řada i velmi prestižních ocenění, kterých se výzkumným pracím vzniklých v ČNB dostalo v tuzemsku i v zahraničí. Kvalita těchto výstupů má určitě přímý vliv i na analytické podklady pro měnověpolitická rozhodnutí. Dokonce se domnívám, že by odborná kapacita ČNB možná mohla nabídnout pohled i na širší ekonomické problémy Česka, se kterými se dnes potýkáme. Jsem si vědom toho, že centrální bankéři se nechtějí pouštět do "cizích vod". Ale marně dnes hledám u nás autoritu, která nám je schopna nabídnout promyšlené a konzistentní představy o dalším ekonomickém směřování. A směrem do vlastních – akademických řad musím říci, že akademická sféra v důsledku motivace na kvantitu publikačních výstupů se spíše zajímá o ten počet publikací než o jejich obsah. Proto často aktuální problémy zůstávají na akademické půdě nepokryty a nejsou podrobovány hlubší odborné diskusi. A nemohu se ubránit v poslední době dojmu určité bezradnosti v tom, jakým způsobem lze současné ekonomické problémy úspěšně řešit.

Samozřejmě na dvacetileté cestě se zákonitě vyskytly i určité problémy. Jejich hodnocení vždy zůstane předmětem polemik, protože nemáme spolehlivou možnost ověřit, jak by to či ono dopadlo při jiném postupu. A ač jsem z akademické půdy, tak jsem dalek toho dávat kategorické soudy, protože si dobře uvědomuji, že je něco úplně jiného rozhodovat v časovém presu a tíze odpovědnosti reálný problém než v klidu a odstupem, bez odpovědnosti, často i se znalostí výsledku, hledat jaké by bylo optimální řešení.

Jako jedna z těch problémových etap je většinou zmiňován prudký nárůst nových bank v 90. letech. Já osobně bych nebyl ani tak kritický, co se týče postupu při vydávání bankovních licencí novým subjektům. Je třeba si připomenout dobu, o které mluvíme. Poptávka po větší konkurenci v bankovnictví byla velmi silná (všimněme si, že pod stejnou argumentací se podařilo mnohem později protlačit do našeho bankovního systému družstevní záložny) a je i pravdou, že k určitému rozhýbání v produktové nabídce bank tyto nové banky přispěly. A koneckonců nesmíme zapomínat, že vysoké náklady na transformaci našeho bankovnictví byly spojeny především s velkými bankami (a nebylo to jen v důsledku předlistopadových obchodů). Problém bych spíše viděl v tom, že ne úplně včas byly identifikovány zásadní nedostatky v těchto bankách a zejména, že nebylo dostatečně rychle a razantně proti nim zakročeno. Ale uvědomuji, že teď se již přesně začínám dopouštět toho hodnocení – s odstupem, se znalostí, jak to dopadlo atd.

Proto mi raději dovolte se spíše podívat na některé současné otázky.

Opakovaně jsem zdůrazňoval vysoké renomé, kterému se dnes ČNB těší. Chtěl bych však připomenout i určitou druhou stránku, kterou to má. Někdy mám trochu obavu, zdali to nezačíná působit až tak, že možnosti ČNB jako takové jsou poněkud přeceňovány.

Nechci, aby to vypadalo najednou, že bych chtěl roli a zásluhy ČNB snižovat. Chci jen upozornit na to, že ona ta ekonomika si vždycky dělala a vždycky tak trochu dělat bude, co chce. A naše schopnost to ovlivnit bude vždycky omezená. A nejde mi nyní ani tak o to, že přehnaná očekávání co se týče možností ČNB, mohou potenciálně oslabit její kredibilitu.

Jde mi hlavně o to, že je zapotřebí to mít na paměti při rozhodování o základním směrování našeho finančního systému. Mám pocit, že postoj české veřejnosti k evropské integraci je v poslední době hodně utvářen pod vlivem ne zcela správného vyhodnocení aktuální situace. Vzniká dojem, že velmi dobrá kondice našeho bankovního systému, vnitřní i vnější stabilita české koruny či relativně dobrý stav veřejných financí je něco, co nemůže být jinak. Velmi bych si to přál, aby to tak bylo, ale příkladů, kdy se z ekonomických premiantů mohou stát "pokulhávající" máme i z nedávné historie nemálo. Proto je tak důležité nahlížet na věci i z pohledu velmi nepříznivých scénářů.

A přestože mám celou řadu kritických výhrad k euru, zamýšlené bankovní unii, tak se domnívám, že pro náš postoj k nim je velmi důležité, jaký vliv bude mít naše zapojení či nezapojení na naši schopnost zvládnout i ty pro nás velmi nepříznivé situace. Vývoj ekonomiky nám může přinést řadu překvapení, pozitivních, ale i negativních. A z těchto důvodů bychom měli velmi opatrně posuzovat, zdali pro nás není nezapojení do těchto integračních procesů spojeno s příliš velkým rizikem. Zdá se mi, že se spíše akcentují újmy, které nám to může samozřejmě přinést, ale někdy poněkud podceňujeme rizika nezapojení. Proto je třeba objektivně posuzovat všechny výhody a nevýhody, které pro nás z toho vyplývají. A tady vidím opět roli ČNB jako zásadní.

Co říci na závěr. Zmiňoval jsem na začátku, že jsem se ptal svých kolegů na jejich pohled na 20 let ČNB. Na otázku, jaký že je největší neúspěch ČNB, jsem dostal i odpověď, "že ten teprve přijde". Já doufám, že to nebude v těch dalších 20 letech; přeji tedy ČNB a nám všem, aby se neúspěchy ČNB dlouho a zdaleka vyhýbaly. Aby si ČNB stále udržela svoji vysokou kredibilitu a dařilo se jí přijímat jen taková rozhodnutí, která budou účinná a budou mít jen pozitivní dopady.

Ještě jednou děkuji za pozvání na tuto konferenci a za pozornost, kterou jste mi věnovali.