Jan Frait, viceguvernér ČNB
20. výročí sjednocení dohledových orgánů nad českým finančním trhem
Česká národní banka
Praha, 20. ledna 2026
Úvodní slovo pro diskusní setkání a panelovou diskusi k 20. výročí sjednocení dohledových orgánů nad českým finančním trhem
Kolegyně a kolegové, jménem svým i jménem vedení ČNB Vás vítám na dnešním setkání, jehož cílem je připomenout si 20. výročí integrace dohledu nad finančním trhem do této instituce. Možná si říkáte, že pouhých dvacet let spojení čtyř dohledových orgánů pod jednu střechu – zvláště když tehdy šlo do jisté míry o „nepřátelské převzetí“ – není velkým důvodem k oslavám. Máme ale řadu důvodů, proč se právě teď a právě zde potkat.
Před třemi týdny skončila první čtvrtina 21. století. Světový finanční sektor byl v jejím průběhu vystaven velkým šokům a zažil řadu převratných událostí. Domácí bankovní sektor přitom nezaznamenal žádnou krizi či nestabilitu třeba i jediné systémově významné instituce. Po sérii krizových případů na přelomu století se naopak dokázal rozvinout v robustní, technicky moderní a vysoce efektivní odvětví. Přitom na konci 20. století by na něj leckdo nevsadil ani zlámanou grešli.
Zdravě se rozvíjely i ostatní sektory a segmenty finančního trhu. A to v situaci, kdy se vnější prostředí včetně zahraničních finančních sektorů řadu let zmítalo v problémech, které měly nezřídka i systémový rozměr. Významné výhody nového dohledového uspořádání se ukázaly záhy – již v průběhu globální finanční krize, která začala v roce 2007. Testem prošlo obzvláště v následné dluhové krizi eurozóny v letech 2009 až 2012. Stále jsme tady a jsme silnější než kdykoli předtím.
Nový model dohledu nad finančním trhem zpravidla nevzniká z promyšlených záměrů, ale z reakcí na krize a politické impulzy. Bylo tomu tak i v případě, o němž dnes hovoříme. Po systémové krizi na přelomu století a po skončení kritické bitvy o nezávislost ČNB jsme zde v roce 2001 mohli začít budovat nový bankovní dohled, který měl jasné veřejné zadání – dělejte vše pro to, aby se toto již nikdy neopakovalo. A my jsme tak konali. Zpočátku byl základem přísný dohled, jehož přístup byl nejprve značně podezřívavý. Kapitálová regulace byla jednoduchá a pravidla pro výpočet opravných položek mechanická. To se pak pod mezinárodním vlivem začalo poměrně rychle měnit. A pak přišly již zmíněné krize.
Fungování českého integrovaného dohledu se poměrně rychle stalo velkým úspěchem a také inspirací pro domácí tvůrce regulace a zákonodárce. ČNB díky tomu získávala postupně další a další pravomoci, například v oblasti ochrany spotřebitele na finančním trhu. Sama ČNB po nových agendách ne vždycky toužila. Avšak jakmile se jednou integrovaným dohledem stanete, nemáte automaticky možnost si vybírat jen ty hezké věci. Což neznamená, že bychom mechanicky měli akceptovat úkoly, které ve svém důsledku vedou ke zbytečným omezením tržní soutěže s minimální přidanou hodnotou. Musíme se rozumně poprat se situací, kdy leckdo volá po budování kapitálového trhu v americkém stylu s větší ochotou účastníků přijímat riziko a ve stejném okamžiku po větší ochraně všech proti jakémukoli riziku. To ale nejde dohromady, všechny strany musí ve svých ambicích trochu ustoupit.
Pokud byste se mě ptali, zda současný model uspořádání dohledu považuji za nejlepší a jediný možný, tak bych asi řekl, že stejně jako v jiných činnostech a odvětvích bývá ten či onen model krutě a někdy i nespravedlivě hodnocený ex post, podle výsledků, ne podle záměrů. A výsledky jsou velmi závislé na osobnostech, které jej budovaly a prosazovaly. Náš model je po dvaceti letech nepochybně úspěšný a řadě z Vás zde v sále bych za příspěvek k tomu chtěl poděkovat.
Prostředí, ve kterém se nyní pohybujeme, vzniklo v reakci na krizové události ve vyspělých zemích v letech 2007–2012. Mezinárodní regulatorní reakce na ně byla nekompromisní, v EU více než kdekoli jinde. Lze ji chápat jako sérii odvetných regulatorních opatření na nepříliš povedené deregulační kroky. Před 25 lety byl dohodnut nový mezinárodní účetní standard IAS 39, který měl přispět k jednoduššímu, spravedlivějšímu a objektivnímu oceňování úvěrů. Ve stejné době se zrodil bankovní regulatorní standard Basel II. Jeho tvůrci sice neslibovali zjednodušení, ale argumentovali pozitivními dopady exaktněji založeného modelování úvěrových rizik, které měly za méně bankovního kapitálu přinést více muziky. Oba standardy začaly být o pár let později implementovány, aby byly vzápětí smeteny globální finanční krizí, resp. všeobecným seznáním toho, že ke krizovému vývoji spíše přispěly než naopak.
Při přemýšlení o tom, kam jsme od té doby dospěli, máme tendenci rozlišovat regulaci finančního sektoru a dohled nad ním. A vnímat je jako dvě strany jedné úsečky. Osobně chápu náš současný prostor jako trojúhelník. Jehož tři strany tvoří (1) přísnost regulace – jak silná omezení pro chování finančních institucí jsou v pravidlech definována; (2) striktnost dohledu – jak tvrdohlavě, nekompromisně nebo naopak pragmaticky dohledové orgány pravidla vynucují; (3) popisnost a míra detailu pravidel. Po krizových letech jsme se hodně soustředili na zpřísnění regulace a posílení dohledu, ale v zápalu boje nám možná utekla třetí strana – pravidla se stala příliš popisnými a detailistickými. Dnes se stěží dá mluvit o tom, že finanční sektor v EU je postaven na „principle-based regulation“. Regulatorní kontrarevoluce zašla zřejmě příliš daleko.
V loňském roce začala ve vyspělých zemích, ne náhodou hlavně v Evropě, silně rezonovat myšlenka výrazného zjednodušení a zpřehlednění regulace bank i dalších finančních institucí. Je shoda na tom, že rozsah i složitost regulace v posledních 15 letech nebývale narostla. Zejména v EU, kde kromě směrnic a nařízení existuje bezpočet obecných pokynů a technických standardů, které jsou pak doplňovány zákony, vyhláškami a dalšími instrukcemi na národních úrovních. ČNB koneckonců vykonává agendy, které v EU zajišťují ECB-SSM, ESRB, EBA, ESMA, EIOPA, AMLA či SRB. Ale nemusíme zůstávat na úrovni EU. Na regulaci se podílí i globální instituce – IMF nebo zčásti i basilejské struktury. Celosvětově jsou v regulatorních institucích zaměstnány tisíce chytrých lidí, kteří se chovají na základě přirozených podnětů, pečují o své hřiště a zanechávají po sobě stopu.
Jakkoli se dnes na potřebě zjednodušení všichni shodují, nemusí být snadné se shodnout na jeho obsahu. Zejména v situaci, kdy se k autorství nadměrné složitosti nikdo nehlásí. V regulatorních a dohledových strukturách EU loni zároveň získalo silnou pozici heslo „zjednodušení ano, ale bez deregulace“. Pomineme-li sémantickou i věcnou spornost takového hesla, musíme si připustit, že industrie – např. velké mezinárodně působící banky – volá po něčem jiném, tj. po „nejlépe zjednodušení, ale hlavně zmírnění regulace“. Tedy snížení celkové úrovně kapitálových či likviditních rezerv, požadavků plynoucích z Pilíře 2 nebo nároků na rozsah způsobilých aktiv. A uvolnění pravidel pro operace uvnitř přeshraničně působících bankovních skupin.
Nic není dáno navěky. Žijeme v proměnlivém světě, v němž se cení schopnost rychle, ale zároveň poučeným způsobem rozhodovat. Integrované dohledy na národní úrovni mají pro takové rozhodování skvělé předpoklady. Fungování dohledových struktur v EU je mnohem složitější záležitostí a je tématem na další konferenci. Na národní úrovni bychom se ale měli držet jednoduché poučky – nezkoušejme opravovat věci, které fungují. Promyšleně udržujme součástky, které jejich funkčnost umožňují. A dávejme si pozor na to, zda se některé součástky nezadrhávají nebo nezačínají běhat neobvykle volně.
Než předám slovo účastníkům panelových diskusí, přednesu dvě osobní vyjádření. Prvním je poděkování Michaele Erbenové – člence tehdejší bankovní rady – neboť je ve významné míře její zásluhou, že sjednocený dohled začal před dvaceti lety hladce fungovat. Za druhé jsem velmi rád, že v obou panelech budou vystupovat kolegové ze Slovenské národní banky. Integrované dohledy jsme budovali bok po boku, i když na Slovensku začali o pár měsíců dříve. Naše cesty se po vstupu Slovenska do eurozóny začaly přirozeně vyvíjet trochu odlišně, stále však máme zcela výjimečné vztahy. Každý rok se vedení dohledů obou centrálních bank potká na té či oné straně. Je to setkání, na které se celý rok těšíme a každý z nás si brání dohodnutý termín oproti konkurenčním akcím tak, jak to jen je možné. Slovenské národní bance chci pogratulovat k dvaceti letům úspěšného fungování integrovaného dohledu. A popřát hodně štěstí v dalších letech.
Protože štěstí je klíčovým předpokladem pro úspěch v hospodářské politice. Že i štěstí je třeba jít naproti nebo že je nezbytné být připravený na příležitosti, které se se štěstím tu a tam objeví, je asi pravdou. Štěstí ale buď máte, nebo naopak nemáte. My jsme ho měli a dokázali jsme ho využít. I díky podpoře finančních institucí a prozíravým zákonodárcům, kteří pochopili, že silný dohled je důležitý pro existenci pevné měny i zdravého finančního sektoru.