Aleš Michl (Mladá fronta DNES 12. 9. 2022 strana 8, rubrika Názory)
Jestřábi a holubice
O třech světových válkách
Můj soused na konferenci v americkém Jackson Hole, James Bullard z Fedu ze St. Louis, upozornil na zajímavý vědecký článek. Jmenuje se v překladu Tři světové války. Publikovali ho letos v dubnu Thomas Sargent (Nobelova cena 2011) z Newyorské univerzity spolu s kolegou ekonomem Georgem Hallem. Pro připomenutí, konference dává pravidelně dohromady centrální bankéře a akademiky. Konala se tři dny od 25. srpna. V předchozích dílech sloupků jsem o dvou výzkumech již psal.
Článek Sargenta a Halla porovnává ekonomický vývoj během tří epizod v dějinách USA a po nich. První světová válka. Druhá. A jako třetí se pak bere, zdůrazňuji v uvozovkách, „válka“ s covidem. Ve všech epizodách došlo k velkému nárůstu vládních výdajů financovaných zadlužením.
Klíč je v tom, co se děje v období po těch epizodách. Po skončení dvou válek státní výdaje (měřené v článku jako procento z HDP) klesly, ale ne na předválečnou úroveň. Relativně k předcházejícímu období zůstaly vyšší. Během válek byl ale i větší výběr daní. Nevyrostl tak jako výdaje, to ne, ale daně se vybírat dařilo. Což však nebyl případ covidu – kvůli lockdownům.
Po první světové válce, mezi lety 1919 a 1928, díky růstu ekonomiky a dobrému výběru daní vlády USA vytvořily rozpočtové přebytky a státní dluh i přes zvýšené výdaje klesl z 28,6 na 20,2 procenta HDP. Po druhé světové válce, mezi roky 1945 a 1960, státní dluh klesl z 90,1 na 35,7 procenta HDP. Toto snížení způsobila kombinace vyšší inflace, růstu ekonomiky a rozpočtových přebytků.
Co nyní? Během covidu nebyl kvůli lockdownům dobrý výběr daní, což ztěžuje pozici jakékoliv vlády. Po covidu měla odpadnout vládám část výdajů, jako se to vždy stalo po válkách. Ekonomiky se měly odrazit k růstu. Vládě se měla začít plnit výrazně více pokladna a umožnit jí to vyrovnat hospodaření. Do toho všeho ale vstoupila válka o Ukrajinu. A jakási nároková ekonomika – tlak od lidí a firem na dotace a podpory. Potřeba je naopak, aby enormní státní výdaje kvůli lockdownům klesly. Ne nutně na předcovidovou úroveň, ale alespoň relativně vůči maximu v covidu. Nepotřebujeme, aby ty covidové nahradily výdaje nové, nárokové pro lidi. Až pak vykročíme ke zlepšení veřejných financí. A to je cesta ke snížení inflace, což je pro nás všechny v ČNB, a troufám si říci i pro centrální bankéře z konference v Jackson Hole, priorita.