Petra Davidová, Renata Opravilová (Bankovnictví 26.9.2008 strana 19, rubrika: Měna a regulace)
Banky s IRB přístupem zatím na „velkém třesku“ Basel II vydělávají
Kapitálový požadavek k úvěrovému riziku představuje největší podíl na celkových kapitálových požadavcích.
Správné stanovení a využití ratingu přiděleného externí firmou, nebo interního ratingu vypočítaného samotnou bankou tak má zásadní vliv na určení celkové potřebné minimální výše kapitálu. V konečném důsledku může dostatečnost kapitálu v období turbulencí a krizí rozhodnout o další existenci banky.
Úvěrové instituce mohou od loňského roku pro stanovení kapitálového požadavku k úvěrovému riziku využít rating, a to externí či interní v závislosti na zvoleném přístupu. Tuto možnost nabízí jako jednu z hlavních novinek Vyhláška 123 o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, upravující na domácí podmínky kapitálovou koncepci Basel II (směrnice 2006/48/ES), která byla v ČR implementována v květnu 2007.
V roce 2007 se novými pravidly začalo řídit šest bank, které představují z hlediska celkové bilanční sumy zhruba polovinu českého trhu. Počínaje lednem 2008 pak na nová pravidla přešly všechny subjekty, na něž se nový koncept vztahuje. Tabulka 1 přináší přehled přístupů, které banky k 30. 6. 2008 využívaly pro výpočet kapitálových požadavků k úvěrovému, tržnímu a operačnímu riziku.
Kapitálový požadavek k úvěrovému riziku představuje největší podíl na celkových kapitálových požadavcích - zhruba 90 %. Správné stanovení a využití ratingu přiděleného externí firmou, nebo interního ratingu vypočítaného samotnou bankou tak má zásadní vliv na určení potřebné minimální výše kapitálu, který má banka k dispozici na krytí potenciálních rizik plynoucích z jejích obchodů. V konečném důsledku může dostatečnost kapitálu v období turbulencí a krizí rozhodnout o další existenci banky. Význam externích a interních ratingů je proto z pohledu stability českého finančního sektoru, v němž dominují banky, mimořádně důležitý.
PŘÍNOS INTERNÍCH RATINGŮ
Podívejme se, co konkrétního zatím přineslo použití interních ratingů českým bankám. Přístup IRB (Internal Rating-Based Approach), který využívá interně stanovených ratingů, umožňuje bankám citlivější hodnocení rizik ve srovnání s metodami používajícími externí ratingy. To se projeví úsporou kapitálu u méně rizikových expozic a naopak vyššími požadavky na kapitál u rizikovějších operací. Kapitálové požadavky jsou stanoveny nejen podle typu klienta či transakce, ale zohledňují i vývoj rizikového profilu v čase.
Ve druhé polovině loňského roku využívalo v České republice IRB přístup pět bank, v prvních měsících letošního roku již sedm bank. Tyto bankovní domy mají povinnost vykazovat výsledky podle obou konceptů (Basel I i Basel II), což umožňuje provést srovnání. Jak dokumentuje graf 1, ve srovnání s kapitálovými požadavky počítanými podle Basel I došlo v období červenec 2007 až červen 2008 u sedmi bank, které již využily přístup IRB, k poklesu kapitálových požadavků v průměru o 19 %. V tomto ohledu nejúspěšnější banka snížila své celkové kapitálové požadavky dokonce o více než polovinu.
NIŽŠÍ KAPITÁLOVÁ PŘIMĚŘENOST
Zároveň jsou však pravidla Basel II citlivější i k možnosti zápočtu/odpočtu jednotlivých položek do regulatorního kapitálu. V důsledku nedostatečné tvorby opravných položek, které nedosáhly úrovně vypočítané očekávané ztráty, musely banky - až na jedinou výjimku - chybějící objem opravných položek od kapitálu odečíst.
Ve srovnání s pravidly Basel I klesl za dané období kapitál ve skupině sledovaných sedmi bank téměř o 5 %. Tento pokles při souhrnném hodnocení všech zmíněných sedmi bank byl však menší než pokles kapitálových požadavků, takže výsledná hodnota kapitálové přiměřenosti podle platné vyhlášky Basel II je větší než u referenčního konceptu Basel I.
Tento rozdíl se přitom, jak je patrné z grafu 2, postupně zvyšuje. Zatímco v červenci 2007 činil 1,1 p. b., na konci prvního pololetí 2008 to bylo již 1,9 p. b.
Ve srovnání s bankami, které tento pokročilý přístup stanovení interního ratingu nezavedly, vykazovaly banky s IRB přístupem až do konce roku 2007 výrazně nižší hodnotu celkové kapitálové přiměřenosti. Diference mezi oběma hodnotami celkové kapitálové přiměřenosti (KP) se však razantně snížila v okamžiku, kdy na postupy Basel II přešly všechny banky - přestože většina z nich využívá jednodušší postupy, než je právě IRB.
VYUŽITELNOST IRB PŘÍSTUPU
Vzhledem k nárokům, které vyvinutí IRB přístupu na banky klade, je tato metoda využitelná především u velkých bank, resp. u středních a malých bank, které jsou členem větší finanční skupiny. Jedná se o výpočty, které musí být podpořeny schválenými postupy a značným objemem dat, což s sebou nese vysokou finanční náročnost.
V podmínkách České republiky, kde jsou velké banky součástí větších mezinárodních celků, se modely pro některé segmenty expozic vyvíjejí centrálně, to znamená v zemi mateřské banky. Ani velké banky se ve vybraných segmentech expozic nebrání použití vstupu od externích ratingových agentur a kombinaci různých přístupů v rámci možností daných vyhláškou.
Použití IRB přístupu je podmíněno předchozím souhlasem dohledového orgánu, který vyhodnotí, zda systém splňuje požadavky vyhlášky. Přístup IRB by neměl vyústit pouze ve výpočet kapitálového požadavku, ale měl by být součástí celkového systému řízení úvěrového rizika.
ZAJÍMAVÉ IMPLIKACE IRB
Uvedené výsledky mají zajímavé implikace. Pokud může přístup IRB vést ke snížení celkového povinného kapitálové vybavení finanční instituce (viz tabulka 2), může ji tak také činit potenciálně zranitelnější. I na to myslela uvedená vyhláška 123. Nadměrnému poklesu kapitálového polštáře by měly zabránit minimální prahové hodnoty stanovené touto vyhláškou pro přechodné období tří let.
V roce 2007 tak kapitál institucí, které používaly metodu IRB, nesměl klesnout pod 95 % kapitálových požadavků vypočítaných podle Basel I. V roce 2008 je tento práh stanoven na 90 % a v roce 2009 bude muset dosáhnout hodnota kapitálu minimálně 80 % kapitálových požadavků podle referenční regulační metodiky Basel I.
Významnými parametry přístupu IRB jsou pravděpodobnost defaultu a ztráta při defaultu. Při zpomalení ekonomiky lze očekávat růst defaultů dlužníků bank, což by mohlo vést k růstu kapitálových požadavků, a to i nad rámec hodnot, kterých by bylo dosaženo podle Basel I. Uvidíme tedy, jak s kapitálovými požadavky zamíchá případné zhoršení platební schopnosti dlužníků. Zatím však banky v České republice na zavedení IRB z hlediska kapitálových požadavků vydělávají.
Výpočet kapitálového požadavku - přístup IRB
(podle paragrafů 94 a 96 a příloh č. 12 a 13 Vyhlášky 123 o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry) Kapitálový požadavek k úvěrovému riziku investičního portfolia se rovná 8 % ze součtu hodnot rizikově vážených expozic. Výpočet hodnoty rizikově vážené expozice pro úvěrové riziko je založen na následujících parametrech: PD - pravděpodobnost selhání protistrany během jednoho roku;
LGD - poměr ztráty z expozice při selhání protistrany k částce dlužné v okamžiku selhání); M - splatnost; E - hodnota expozice. Způsob výpočtu hodnoty rizikově vážené expozice závisí na tom, zda jde o expozici zařazenou do kategorie: (i) expozic vůči centrální vládě a centrální bance, instituci nebo podniku; (ii) retailových expozic; (iii) akciových expozic; (iv) ostatních expozic.
Rizikově vážená expozice se vypočítá jako součin hodnoty expozice a její rizikové váhy. Hodnoty parametrů jsou stanoveny odlišně podle jednotlivých kategorií expozic. Povinná osoba je stanovuje na základě vlastních odhadů v souladu s požadavky vyhlášky. Například hodnota PD u expozic vůči instituci nebo podnikové expozice je alespoň 0,03 %, hodnota PD u dlužníků v selhání je 100 %. Hodnota LGD se pohybuje od 12,5 % (pro kryté dluhopisy) po 100 % (pro některé typy podřízených podnikových pohledávek).