(ČT 24 26. 4. 2015, pořad Otázky Václava Moravce)
Růst mezd
- Konstatujeme ve svých zprávách, že jsme byli mírně negativně překvapeni nízkým růstem mezd v posledním kvartále minulého roku. Nejen naše očekávání, ale i očekávání dalších analytických pracovišť byla potom různě upravována. Vypadala spíše méně optimisticky, než jsme si původně mysleli, že by mohla být v souvislosti s tím, jak se zlepšila finanční kondice českých zpracovatelských firem, zejména samozřejmě exportně orientovaných, ale v průměru i celku.
- Dlouhodobě vidíme, že podíl soukromé spotřeby na českém HDP je spíše podprůměrný a neodpovídá vyspělosti ekonomiky.
- Obecně ve vyspělých ekonomikách hraje soukromá spotřeba poměrně významnou roli. To jsou podle nás indicie, které svědčí o tom, že je doba vhodná na to, aby u nás k určitému urychlení mzdového vývoje došlo.
- Letošní rok vidíme někde okolo 2,5% růstu u průměrné mzdy. Příští rok vidíme optimističtěji, tam bychom očekávali, že by to mohlo překročit 4 %.
- Samozřejmě, že při nízkém růstu mezd se vytváří menší prostor pro rychlejší růst domácí spotřeby. Přesto domácí spotřeba v letošním roce roste nejméně tak, jak bylo očekáváno v optimističtějších scénářích. Dokonce možná v některých aspektech rychleji. Takže se zdá, že dochází k určitému uvolňování úspor, respektive může to samozřejmě být strukturou - ti, kteří na to mají, spotřebu prostě zvyšují rychleji než průměr.
Plnění inflačního cíle
- Nyní inflační cíl neplníme z dobrých důvodů, neplníme ho proto, že je tady pozitivní nabídkový šok spojený s dramatickým poklesem cen ropy, paliv, některých dalších komodit. A to je věc, kterou vylučujeme z výpočtu. Byla vylučována i v době, kdy cena ropy prudce rostla. Akceptovali jsme to, že letos cíl plnit nebudeme, ale příští rok už bychom se pomalu měli k cíli dostávat.
- Existují tvrdá data o vývoji české ekonomiky. Ve všech charakteristikách, ať už to je HDP, zaměstnanost, vnější ekonomické vztahy, čili platební bilance, obchodní bilance, průmyslová výroba, stavební výroba. Ta tvrdá data ukazují, že žijeme zhruba rok a půl v zemi, která jde nahoru. Všechny křivky jdou nahoru. Neříkám, že jdou nějak prudce nahoru, ale zlepšují se. Naproti tomu křivky nezaměstnanosti směřují dolů, čili se zlepšuje trh práce.
- O tom, nakolik k tomu přispěl kurzový závazek nebo chcete-li oslabení koruny, můžeme jistě vést nějakou velmi odbornou polemiku. Já myslím, že tam nepochybně krátkodobý efekt byl. Výrazně se zlepšila situace exportních firem. V některých oblastech se samozřejmě zlepšila situace i firem, které konkurují importu, protože import výrazně zdražil.
- Já jsem samozřejmě dalek toho, abych říkal, že to byl nějaký zásadní efekt, protože spočítat to je velmi složité. Ale bez tohoto zásahu by obrat tak úspěšný nebyl. To je evidentní.
- Není to však věc (oslabení koruny), která nás učiní šťastnými navěky. To nebude bez toho, že ráno vstaneme a budeme dělat výrobky, které někdo koupí a bude je někdo vymýšlet, bude je schopen někdo prodat, bude je někdo schopen dopravit a tak dále. Na tom je založeno štěstí této země a blahobyt rodin, pokud mají práci a mají tu možnost, o tom není pochyb.
- Devizové intervence se mzdovým vývojem vůbec nespojuji. Samozřejmě, že mzdový vývoj ovlivní inflaci nějakým způsobem střednědobě. No a bude-li tady návrat k inflačnímu cíli, myslím v reálných číslech, tak nám to umožní rychleji opustit režim kurzového závazku, protože on vzniknul jako náhrada nemožnosti dále snižovat sazby. Uvědomme si, že jsme už téměř dva roky na nulových sazbách. Máme nulové základní sazby centrální banky. A jako alternativa toho, že je už dál nebylo možno snižovat, byl použit tento kurzový závazek. Takže jakmile se bude objevovat situace, že bychom mohli opouštět náš závazek, to samozřejmě se mzdami může souviset zprostředkovaně, protože ještě není řečeno, že když se o něco zvýší mzdy, že se to hned objeví také v cenách. To je další souvislost už potom víceméně mikroekonomická.