(Jiří Němeček, HN 13.4.2001 strana 13, rubrika Rozhovor)
Guvernér České národní banky Zdeněk Tůma: Jsem velmi rád, že máme v bankovní radě ženu, ale
stoupenec pozitivní diskriminace nejsem
Centrální banka a vláda, respektive Ministerstvo financí našly po několika letech společnou
řeč. Změnit by to neměl ani příchod nového ministra financí. Guvernér ČNB Zdeněk Tůma věří, že i za
působení Jiřího Rusnoka v této funkci bude dobrá spolupráce pokračovat.
Ministr financí rezignoval, protože (lapidárně řečeno) nebyl spokojen s výsledky své práce, s
jejich prosazováním do praxe. Co vy? Máte ze svého působení ve funkci lepší pocit?
Podařilo se dotáhnout do konce určité věci, především inflační cíl až do roku 2005. Navíc
jsme pro tento cíl získali i podporu vlády. Nahrává nám příznivá ekonomická situace,
makroekonomická stabilita tak není výrazně narušena - s výjimkou naší obvyklé výhrady k vývoji
veřejných financí.
Stále zůstává otevřená otázka, kdo navrhuje a jmenuje guvernéra ČNB - kdo by to měl být podle
vás?
Nejsem asi ta pravá osoba, která by na to měla dávat svůj názor. Modelů jmenování může být
celá řada - umím si představit, že nominaci by dělala vláda stejně tak jako by ji mohl dělat Senát
či některé další instituce. Já osobně v tom meritorně nemám problém, je to legislativní záležitost.
Nová bankovní rada má poprvé ve svém středu ženu. Myslíte, že i u nás budou jednou
předpisovat zákony počet žen ve veřejných orgánech?
Osobně nejsem stoupencem pozitivní diskriminace. Ale nicméně: neznamená to, že jsem proti
tomu, aby bylo v řídících orgánech více žen a jsem velmi rád, že máme v bankovní radě ženu. Všichni
členové bankovní rady mají přitom dobrou reputaci, po odborné stránce není možné nikoho z nich
zpochybňovat.
Centrální banka v poslední době obsadila další vedoucí místa. Jak jste nové experty vybírali?
Řada špičkových firem používá specializované firmy k hledání talentů.
My jsme služeb headhunterů zatím nevyužili. Šli jsme cestou výběrových řízení. Použití
takových agentur je poměrně drahá záležitost - v případě, že bychom ale nebyli sami schopni
prostřednictvím standardního postupu vhodného člověka na vrcholové místo získat, využili bychom i
této možnosti. ČNB vypsala tři výběrová řízení, která již byla ukončena.
ČNB se pohybuje v odvětví, kde jsou v privátní sféře vysoce nadprůměrné platy. Nemáte problém
zaplatit špičkové odborníky např. na bankovnictví?
Není to jenom o penězích. Pravdou ale je, že centrální banka může mít nevýhodu při získávání
odborníků na takové pozice, které jsou na trhu vysoce ceněny. My jsme provedli proces tzv.
segmentace a rozlišili jsme vnitřní strukturu banky podle činností a jejich významu pro plnění
úkolů, které bance vyplývají ze zákona. Je tu i určitá mzdová diferenciace. Je to vždy proces
hledání, ale v tomto okamžiku nemáme výrazné potíže, které by ohrožovaly fungování banky. To
neznamená, že lidé neodcházejí. Každá instituce má určitý personální obrat. Je třeba se smířit s
tím, že centrální banka do určité míry vychovává i odborníky pro privátní sféru.
Zpět ke spolupráci s vládou. Ministr Mertlík chtěl vytvořit na příští rok restriktivní státní
rozpočet. Bude z vašeho hlediska problém, jestliže příští ministr bude financovat státní výdaje
znovu deficitně?
Že bude jistý deficit, je zřejmé. Je ale nutné, aby schodek nenarůstal neúnosným tempem, aby
se nezhoršoval strukturální schodek veřejných financí. A hlavně, aby se vláda už dál netvářila, že
tento problém neexistuje. My jsme poukazovali především na to, že na straně kabinetu nevidíme žádné
výrazné úsilí o dostatečnou reformu veřejných financí. To je ten hlavní problém, který může
ohrožovat makroekonomickou stabilitu v horizontu dvou tří let. A samozřejmě to potom může mít
nežádoucí dopad i na ten známý "mix" hospodářské a měnové politiky.
V této souvislosti se v poslední době objevuje také otázka osudu státní pokladny. Jaká je
výhoda jejího oddělení od státního rozpočtu?
To není vůbec jednoduchá otázka a já nemohu dát jednoznačnou odpověď. Plány Ministerstva
financí se státní pokladnou nejsou dotaženy. Zatím byla vládě tento týden předložena zpráva o
pracích na tom, jak by mohla pokladna v budoucnu vypadat. Řadu jejích úloh - např. řízení státního
dluhu, konkrétní obsluhu účtů a podobně dělá v současné době centrální banka. My jsme pověřili
určitou skupinu lidí v bance, aby se touto činností zabývala a zanalyzovala, co přesně v daném
okamžiku pro oblast státního rozpočtu děláme a co jsme schopni poskytovat v budoucnu. Předpokládám,
že v příštích měsících budeme mít velmi detailní diskuse o tom, co je nejlepší. Ne pro nás jako
banku nebo pro Ministerstvo financí, ale co je nejlepší z národohospodářského hlediska. Hledáme
prostě efektivní řešení.
Osobně jste pro vedení státní pokladny znovu u centrální banky nebo preferujete převedení pod
MF či dokonce zřízení samostatné instituce?
Myslím, že je zbytečné budovat za každou cenu nějakou obrovskou nákladnou instituci, která by
se zabývala státní pokladnou. Skutečností je, že v daném okamžiku ta obsluha je v mezinárodním
srovnání na velmi slušné úrovni. Je otázka skutečně politického i ekonomického rozhodnutí, jak
pokračovat dále. Obě varianty jsou možné, umím si představit, že ministerstvo vytvoří novou
instituci. Je ale nutné si spočítat, zda by to nebylo výrazně dražší. Lze uvažovat i o kombinaci
služeb, které bychom poskytovali rozpočtu my, a obsluhy, kterou by si finance prováděly samy. Z
hlediska MF je jasné, že potřebuje mít co nejlepší přehled o toku peněz v oblasti státního
rozpočtu. Je nutné co nejlépe řídit hotovostní toky, aby si stát zbytečně nemusel půjčovat, pokud
by ty potřebné peníze byly k dispozici např. na jiném účtu soustavy státního rozpočtu. To je
základní cíl: co nejlépe využívat peníze, které má rozpočet k dispozici. Zbytek je v podstatě
technická záležitost. Tuto technickou obsluhu provádí ČNB a zatím jsme nenarazili na stížnost ze
strany Ministerstva financí.
Veřejné finance otevřeně označujete za problém české ekonomiky. Kde je největší riziko?
Nejsem expert na rozpočet, nedokáži rozebírat jednotlivé kapitoly. Obecně ale platí, že vládě
se nesmírně zužuje fiskální manévrovací prostor, protože narůstá podíl mandatorních výdajů. Pokud
pak chce vláda snížit tendenci k deficitu, nezbývá než řezat do toho malého zbytku. Už jsem mluvil
o neochotě vlády řešit zásadní problém rozpočtu, a to jsou právě mandatorní výdaje. Pokud tato část
povinných výdajů zůstává nedotčena, nedá se nic moc dělat. Velký tlak na státní rozpočet vytváří
samozřejmě důchodový systém, kde je nutná reforma. Jsou tu ale samozřejmě i rozpočty zdravotních
pojišťoven, obcí, FNM a podobně.
Jak z tohoto hlediska hodnotíte plán ministra průmyslu na "velký třesk" - nebojíte se, že do
ekonomiky budou bez velkého efektu vtlačeny další dluhové peníze?
Je to koncepce, která nebyla definitivně schválena a není ještě dopracována. Není jasné,
jakým způsobem by všechny naznačené projekty byly profinancovány. Kdyby se odčerpaly prostředky z
FNM, došlo by znovu jen k přelévání prostředků z jedné části veřejných financí do druhé. Mezera se
pak vytvoří jinde a problém to neřeší. Dále tu velmi chybí vyjasnění dopadu na ekonomiku. Základní
tezí tohoto plánu je přetrvávání úzkých míst na straně nabídky, a proto je potřeba ji povzbudit
fiskálním impulsem. Já se domnívám, že takový fiskální impuls naopak podpoří spíše stranu poptávky.
A nejenže nebude řešit relativně vysoký deficit běžného účtu platební bilance státu, ale může ho
nadále zhoršit. Třetí věcí je, že pozitivní efekt na hospodářský růst není prokazatelný. Podle
našeho názoru to vůbec není zřejmé a upozornil jsem na toto nebezpečí vládu.
Zmiňoval jste se o nutném mixu hospodářské a měnové politiky. Kde vidíte největší rizika
právě v měnové oblasti?
Samozřejmě znovu veřejné finance. I když je měnová oblast v podstatě nezávislá, podléhá řadě
omezení. To jsou třeba politická rozhodnutí a vývoj veřejných financí. Dále jsou tu externí
faktory, které se dají těžko predikovat. Samozřejmě nás ovlivní vývoj světové ekonomiky. Dnes se
předpokládá určité zpomalení. Nejvíce jsme ale navázáni na západní Evropu a pro tu nevypadají
prognózy až tak zle. Pokud by se potvrdil tento relativní optimismus růstu hospodářství EU o zhruba
2,5 procenta, tak by dopad na nás nemusel být nijak dramatický. Tím spíše, že my v daném okamžiku
rosteme a právě fáze hospodářského růstu by nás mohla trochu ochránit.
Po pádech bank a kampeliček jsou lidé k finančním institucím značně nedůvěřiví. Hrozí reálně
ještě pád dalšího bankovního ústavu?
V žádné zemi nikdy nemůžete absolutně vyloučit problémy v té či oné bance nebo dokonce její
pád. To, co se domnívám, že by se nemělo opakovat, je situace systémového rizika, která by vedla k
takové masivní podpoře ze strany státu, jakou jsme zažili v posledních letech. Platili jsme účet za
počátek transformace. Měly se dříve privatizovat finanční instituce a měl se dávat větší důraz na
finanční zprostředkování. Na druhou stranu problémy s budováním bankovního sektoru měli všude a
nikde to nebyla levná záležitost. I když to nechci bagatelizovat, nijak se nevymykáme. Nebylo to
levné, ale z nejhoršího jsme venku. Mimochodem, to, že jsou lidé nedůvěřiví, není špatně. Pokud
chce člověk někam uložit svoje peníze, měl by být apriorně nedůvěřivý a měl by zvažovat, kam je
dává. Neměl by akceptovat jen nabídku na nejvyšší úrokové sazby, ale měl by brát ohled i na
kredibilitu oné finanční instituce. Nedůvěřivost nebo spíše opatrnost je určitě namístě. Jinak se
ale domnívám, že bankovní sektor je v lepším stavu, než kdy byl od roku 1990.
Nejsou tu jen banky, ale i pojišťovny, záložny, kampeličky ... Dohled nad finančními
institucemi je u nás roztříštěný - byl byste pro jednotného dozorce? Kdo by to v tom případě měl
ideálně být?
Myslím, že na to ani neexistuje jednoznačná odpověď. Ten takzvaný jednotný super regulátor je
poměrně nový fenomén a mají ho např. v Anglii. To je ale jedna ze zemí, která má mimořádně vyspělou
regulaci na segmentu finančních trhů. Když pak jednotlivé regulátory na takové společné, vysoké
úrovni spojíme, dojde k určitému synergickému efektu. V okamžiku, kdy jsme každý někde jinde, může
to vyvolat více problémů než pozitiv. V budoucnu to ale může být jinak. Jestli by měl být regulátor
v rámci centrální banky, Ministerstva financí nebo samostatná instituce, není důležité. Možné jsou
všechny tyto modely. Pro kvalitu dohledu to není klíčové.
Může registr dlužníků jednotlivých bank snížit riziko špatných úvěrů, zvýšit platební morálku
současných dlužníků?
Registry mají svůj význam. Je dobré být opatrný, nesmí se to přehánět. Nedomnívám se, že
příliš velká kumulace údajů je užitečná. Na druhé straně - základní informace o tom, kdo může být
problematický klient a kdo ne, může být užitečná. Konec konců to závisí na dohodě komerčních
institucí, jestli pro ně je to užitečné. Je to primárně jejich rozhodnutí a půjde o jejich náklady.
Což neznamená, že by nemohla centrální banka v té či oné fázi tento proces podpořit. Obecně mohou
registry dlužníků sehrát pozitivní roli. Podobně ale mohou působit třeba ratingové agentury, které
ohodnocují důvěryhodnost jednotlivých podniků. Vždy ale půjde jen o podpůrné nástroje. Hlavní
obranou proti nesplácení dluhů je vnitřní systém oceňování kreditního rizika.