Jan Vostatek (Studentský list 30.4.2010, rubrika Ekonomie a politika - Rozhovory)
Nejslabším místem České republiky jsou veřejné finance. Přestože si ve srovnání s jinými státy EU stojíme dobře, je potřeba začít rakovinu léčit dříve než bude pozdě, tvrdí Mojmír Hampl, viceguvernér České národní banky.
Vede si v současném období česká ekonomika ve srovnání s ostatními evropskými státy dobře?
Jak v čem. Pokud jde o hospodářskou politiku, tak na tom nejsme nijak zle. Česká republika si byla schopna dlouhodobě udržet slušnou makroekonomickou rovnováhu. Sláva za to, v krizi nám to pomohlo. I český bankovní sektor prošel zatím na rozdíl od mnoha západoevropských zemí finanční krizí bez ztráty kytičky. Ekonomika se zotavuje z propadu, který k nám ale přišel hlavně zvenčí, my sami jsme si za něj moc nemohli a ani jej nemůžeme domácí hospodářskou politikou „přetlačit“.
Kde máme ještě rezervy?
Bohužel problémem číslo jedna jsou dnes české veřejné finance. Od nich hrozí ztráta oné makroekonomické rovnováhy, o níž jsem mluvil. Je třeba veřejné finance stabilizovat. A to bez ohledu na to, že na tom v EU nejsme vůbec nejhůř. Právě proto je potřeba začít hned, dokud jsme ještě nenarazili do zdi. I rakovinu vyléčíte jen, když ji zachytíte v prvotním stadiu. Když metastazuje do celého těla, je už pozdě.
Považujete HDP za spolehlivý ukazatel kondice národních ekonomik? Které další hospodářské statistiky a kritéria je užitečné sledovat?
HDP je dnes už úžasně propracovaný standardní ukazatel. Dává obrázek o celkovém vývoji ekonomiky a orientačně i o blahobytu. Ekonomové v posledních desetiletích navrhli řadu dalších ukazatelů, které mají za úkol dát přesnější obrázek o blahobytu, ale tyto ukazatele mají své velké slabiny. Ještě bych měl dodat, že ke sledování kondice ekonomiky využíváme vedle HDP i řadu dalších, dílčích ukazatelů – jen HDP nestačí. Klíčové jsou například informace o produktivitě, mzdách a tak dále.
Jak vnímáte makroekonomický dopad rozpočtových problémů členů eurozóny?
Aktuálně mají zásadní potíže jen Řekové, což je relativně malá část eurozóny. Pokud by ale podobné potíže s důvěrou investorů začalo mít víc členů eurozóny, mohlo by to mít citelné makroekonomické dopady i na nás. Eurozóna je koneckonců naším hlavním obchodním partnerem. Naštěstí jsme spíše navázáni na zdravější „severní osu“, nikoli na tu „jižní“.
Považujete euro za trvale udržitelný projekt?
Euro je unikátní projekt. Vždy nejdříve vzniká stát a teprve pak měna platná na jeho území, nikdy naopak. Euro je v tomto odchylkou od historicky zavedeného normálu. Staví se od střechy, nikoli od základů. Když se ve špatných časech (jako dnes) ukazují ony nedostatečné základy, máte jen dvě cesty: posílit je, anebo sledovat padání střechy. Posílit znamená vytvořit evropský superstrát. Nechat padat střechu znamená vidět bolestné a těžko řiditelné procesy v mnoha zemích. Obtížné dilema pro politiky.
Jak se díváte na současné nastavení mastrichtských kritérií? To nastavení je pořád zhruba stejné a je nepravděpodobné, že by se změnilo, takže vlastně nemá velkou cenu tuto věc rozebírat. Obecně bych řekl, že zejména kurzové kritérium je formulováno velice nešťastně, ale mnoho dlouhodobých výhrad uplatňovala ČNB i k inflačnímu kritériu. Zajímavé teď spíš bude sledovat, jak přísně se budou kritéria vykládat po krizi. Chuť členů eurozóny přijímat mezi sebe nové členy podle mě dramaticky poklesne.
Jaká má ČNB inflační očekávání pro rok 2010?
ČNB cíluje inflaci, a tak její prognóza inflace je ve střednědobém horizontu vždy poblíž inflačního cíle. V tuto chvíli předpokládáme dosažení inflačního cíle ve výši dvou procent zhruba na přelomu tohoto a příštího roku.
Nehrozí ekonomikám další problémy až se centrální banky výhledově rozhodnou zvyšovat úrokové sazby?
Pokud bude toto zvyšování sazeb dobře uváženo, tak by mělo být naopak vedeno snahou odstínit ekonomiky od problémů – problémů s přehříváním, příliš oslabeným kurzem, vysokou inflací a tak dále. Otázka na pomezí vědy a umění je právě ono správné časování utažení měnových šroubů.
Ukázala se být efektivní měnová politika cílování inflace, kterou ČNB a jiné centrální banky provádí? Se základní logikou cílování inflace jsem spokojen, nicméně proběhlé finanční a ekonomické potíže ukazují, že je třeba oproti dosavadní praxi posílit v měnově-politických úvahách váhu informací z trhů aktiv, možná rozšířit cílovaný index inflace a podobně. Čekají nás velké akademické i praktické diskuse.
Podepsala se na krizi špatná regulace finančního sektoru nebo spíš vidíte problém ve špatné aplikaci regulatorních pravidel?
V různých zemích platil různý mix obou faktorů. Základní problém ale vidím celosvětově v nesprávné regulaci, která klientům finančních institucí dává falešnou víru, že se nemusejí o nic starat a že o své peníze nemůžou přijít. Koneckonců největší problémy se objevily v té nejregulovanější části finančního systému, tedy v bankách. Obecně mám pocit, že se podceňuje nikoli role regulace, ale role špatných makroekonomických politik na vznik nerovnováh a krizí.
Jak se v Evropě případná tvrdší regulace projeví? Souhlasíte s tím?
Návrhů na přitvrzení regulace je celá řada, mnohé z nich podle mého názoru spíš politické a nevhodné. Nejpropracovanější sada návrhů zatím přišla od známé basilejské komise. Spíše z Basileje, nikoli z Bruselu, Paříže či Berlína bych čekal návrhy, které budou mít skutečné racio.
Považujete rating za důvěryhodnou součást finančního trhu?
Rating má definičně problém v situaci, kdy funguje klasický konflikt zájmů: například emitent cenného papíru si platí rating své emise. To se dlouho ví. Ale regulační úvahy ve směru řešení tohoto problému nejdou, jsou prvoplánové. Jinak si ale myslím, že rating jako specifický typ informace zůstane standardní součástí finančního trhu. Jen o něm snad budou jednotliví účastníci trhu více přemýšlet.
Na domácí politické scéně se delší dobu diskutuje zákaz akcí na doručitele. Jakým se na zmíněné opatření díváte pohledem dohledové autority a pohledem nezávislého ekonoma?
Můj osobní názor: pokud je hlavním argumentem pro zrušení akcií na doručitele to, že se dají zneužít, tak je to komické. Zneužít se dá vše, třeba taky peníze. Nikoho by nenapadlo zakázat baseball proto, že pár chuligánů „zneužilo baseballovou pálku“ a někoho zmlátilo. Pokud je problém ve veřejných zakázkách, nechť si stát stanoví speciální pravidla pro to, jaké firmy, s jakou právní formou a jakým typem vlastnictví se mohou účastnit veřejných tendrů. Ale nechť stát kvůli svým problémům neruší dlouho zaběhnuté instituty soukromého práva, které jsou pochopitelně starší než zákon o zadávání veřejných zakázek.