Odpovědi na dotazy tiskové agentury Reuters (30.8.2010)
1) Tři vaši kolegové se vyjádřili ve prospěch přísnější měnové politiky již v následujících měsících, a vymezili se tedy k poslední čtvrtletní prognóze, která předpokládá stabilitu tržních sazeb a jejich pozvolný růst až v druhé polovině příštího roku. Zároveň rizika prognózy byla mírně protiinflační.
Jaký je váš názor na vývoj ekonomiky ve srovnání s prognózou?
Souhlasíte s trajektorií tržních a tedy i měnověpolitických sazeb tak, jak je přepokládá prognóza? Nebo došlo k nějakým změnám a jakým?
S naší – až do listopadu stále platnou – prognózou je konzistentní nejprve stabilita tržních úrokových sazeb poblíž stávající hodnoty, následována jejich pozvolným růstem až od druhé poloviny roku 2011. Prognóza je pro nás a i pro trh vodítko, jak nahlížíme na ekonomický vývoj a při jasném vymezení a vysvětlení rizik vůči prognóze umožňuje zachování transparentnosti při rozhodování o nastavení úrokových sazeb.
Rizika prognózy byla na posledním jednání bankovní rady začátkem srpna označena jako mírně protiinflační, neboť jsme v té době identifikovali dvě hmatatelná protiinflační rizika: tehdejší rychlé tempo posilování kurzu a plánovanou fiskální konsolidaci. Naproti tomu jsme identifikovali pouze relativně vágní riziko růstu cen komodit.
Od té doby se podle mého názoru jasně naplňuje pouze riziko na straně protiinflační, neboť práce na fiskální reformě pokračují vcelku rychlým tempem. Z toho vyplývá, že já osobně souhlasím s trajektorií sazeb implikovanou aktuální prognózou.
2) Jaký vliv na vývoj inflačních rizik a sazeb má měnový kurs, který je v posledních týdnech nad úrovněmi předpokládanými prognózou (a naopak průměr od začátku roku je lehounce pod předpokladem průměrného kursu)?
Prudké posilování kurzu z období před měnovým zasedáním se sice již zastavilo, ale i tak jsme přibližně 30 haléřů pod předpokladem prognózy pro 3Q2010, pro 4Q2010 je ale v prognóze předpokládaná úroveň kolem 24,90 CZK/EUR, takže zde nevidím žádný hmatatelný důvod, které by současnou prognózu činil neplatnou.
3) Data z Německa ukazují na silnější oživení tamější ekonomiky, ze Spojených států naopak přicházejí negativní informace. Jakým směrem se pohybují rizika pro prognózu v oblasti vývoje reálné ekonomiky?
Aktuální vývoj v Německu je pro nás dobrou zprávou, naše vazba na něj je daleko bezprostřednější než na Spojené státy. V souladu s tím je bleskový odhad českého HDP za 2. čtvrtletí letošního roku mírně nad naší prognózou. Z hlediska inflace to ale ještě nemusí znamenat riziko směrem nahoru. Případné rychlejší oživení v zemích našich hlavních obchodních partnerů (zejména v Německu) totiž může mít „paradoxně“ protiinflační dopady přes posilující kurz koruny (nárůst devizových příjmů z titulu rostoucích českých exportů). Silnější a rychlejší oživení v Německu tak pro naši prognózu představuje riziko nejen dalšího oddálení zvyšování sazeb, ale nelze ani vyloučit návrat k diskusi na téma snížení sazeb.
4) Jaký vliv mají na předpokládaný cenový vývoj ceny komodit.. ceny obili jdou nahoru, ropa je blízko prognózy....
Srpnový výhled cen ropy Brent oproti odhadům, na nichž je založena poslední prognóza, vzrostl v průměru o 9 %. Ze současných hodnot 75 USD/b. se tedy předpokládá růst ceny Brent na 82 USD/b. na konci roku 2012. Přehodnocení výhledu cen benzínů je podobné jako v případě cen ropy. Vyšší výhled cen ropy a benzínu je ale kompenzován výhledem silnějšího eura vůči dolaru. Euro je vůči dolaru na horizontu prognózy oproti minulým předpokladům silnější o 4 %, když se výhled pohybuje v rozpětí 1,2 - 1,3 USD/EUR. Když k tomu přičteme dříve zmiňované riziko silnější koruny vůči euru, tak se domnívám, že dopad světových cen energetických surovin do domácích cenových okruhů nebude významný.
Co se týče cen potravin, tak aktuální prognóza počítá se zrychlením růstu cen potravin na přelomu letošního a příštího roku až zhruba na 3,5 % meziročně. Proti minulé prognóze tak růst cen potravin již byl přehodnocen směrem nahoru.
5) Někteří z vašich kolegů hovoří o tom, že je špatné mít sazby pod úrovní ECB a že je nevhodné mít nulové či záporné reálné úrokové sazby. Jak pohlížíte na tento názor?
Pokud by byly české nominální úroky nižší než evropské v řádu bazických bodů, potom podle mého názoru nějaký zásadní odliv kapitálu nehrozí. Investoři berou kromě úrokového diferenciálu v potaz jak variabilitu měnového kurzu, tak i jeho dlouhodobý trend posilování. České měnověpolitické sazby jsou nyní nižší než sazba ECB, nicméně mezibankovní sazby peněžního trhu jsou nominálně stále nad eurovými. Ale i kdyby delší sazby klesly pod úroveň eurozóny, nic dramatického by se nedělo. Naše ekonomika již měla např. v letech 2005 až 2008 tříměsíční nominální sazby nižší než eurozóna více než 40 měsíců. Ostatně toto jistě napomohlo k tomu, že v regionu máme nejnižší podíl úvěrů v zahraničních měnách a že náš bankovní sektor není v čisté dlužnické pozici vůči nerezidentům. Obojí nemálo přispělo ke stabilitě českých bank v průběhu krize.
Co se týče nulových nebo záporných reálných úrokových sazeb, potom nelze než souhlasit s tím, že pro ekonomiku nejsou dlouhodobě žádoucí, protože jednoznačně přispívají ke vzniku bublin na trzích aktiv a k chybné alokaci kapitálu. Tento nezdravý mechanismus však funguje především tehdy, když jsou velmi nízké reálné úroky z nově poskytovaných úvěrů, které teprve umožní nafouknutí bubliny. Přestože měnověpolitické sazby jsou na historickém minimu, sazby z nově poskytovaných úvěrů firmám i domácnostem nikoliv. Reálné ex ante úrokové míry z úvěrů se pohybují většinou nad 2 % pro firmy a nad 3 % pro hypotéky a k nulovým nebo záporným úrokům tak mají poměrně daleko. Symptomem nezdravě nízkých reálných úroků je prakticky vždy excesivně rychlý růst objemu úvěrů. Úvěry však u nás vcelku stagnují a v některých segmentech i klesají, takže prozatím současnou úroveň reálných úroků nevnímám jako příliš nízkou. Z údajů na úvěrovém trhu, trhu nemovitostí a z údajů o vývoji úspor domácností nejsou vidět žádné známky toho, že by současná úroveň úrokových sazeb zakládala na nějaké nezdravé tendence do budoucna (přehřívání poptávky, nadměrná úvěrová expanze, cenové bubliny atd.). ČNB velmi bedlivě sleduje všechny tyto ukazatele za účelem plnit inflační cíl a zároveň i zajistit finanční stabilitu při zachování současného fungujícího rámce měnové politiky a transparentní komunikace ČNB s trhem.
Vladimír Tomšík, viceguvernér ČNB