Jan Frait, Vladimír Tomšík (Bankovnictví 21. 7. 2017 strana 20, rubrika Banky a finance - dohled)
ČNB zveřejnila dne 13. června 2017 v pořadí třináctou Zprávu o finanční stabilitě. Konstatuje v ní, že bankovní sektor si zachovává vysokou odolnost vůči možným nepříznivým šokům. K tomu přispívá zejména poměrně vysoká kapitálová vybavenost, stabilní zdroje financování a dostatečný polštář ve formě rychle dostupné likvidity. Zpráva však upozornila na některé trendy, které mohou v delším horizontu domácí bankovní sektor oslabovat. Nejvýznamnějším zdrojem rizika pro stabilitu domácího bankovního sektoru je v současnosti pokračování roztáčení spirály mezi cenami nemovitostí a úvěry na jejich pořízení.
Toto téma je předmětem rozsáhlé, a často místy hodně emotivní veřejné diskuse. Tento článek se zároveň věnuje dalším tématům, která jsou z hlediska zdraví domácího bankovního sektoru rovněž velmi důležitá. Pozornost věnuje zejména kapitálovým rezervám, pákovému poměru a implikacím zavedení IFRS 9. Ozřejmuje některá rozhodnutí v makroobezřetnostní politice ČNB a naznačuje její další směřování.
ČNB dosahuje svých cílů prostřednictvím měnové a makroobezřetnostní politiky
ČNB plní dva jednoznačně definované cíle stanovené zákonem, kterými jsou stabilita cen a stabilita finančního sektoru. Pro dosahování cenové stability používá sadu nástrojů, přičemž tím hlavním jsou v režimu cílování inflace úrokové sazby. Po dosažení dna ve formě nulových měnověpolitických sazeb v roce 2013 použila jiný nástroj ve formě kurzového závazku. I po jeho opuštění v dubnu 2017 prozatím ke zvýšení úrokových sazeb nepřistoupila. Může se jevit, že nulové sazby nadměrně podporují nabídku úvěrů i poptávku po nich a obzvláště stimulují zájem o nemovitosti jako o alternativní investici. Připouštíme, že je možné používat úrokové sazby také na souběžné dosahování cílů v oblasti finanční stability. Od jednoho nástroje však nelze očekávat, že bude schopen plnohodnotně zajistit plnění obou cílů. Pro ochranu finanční stability proto ČNB využívá nástroje makroobezřetnostní politiky, případně své dohledové pravomoci. Tyto nástroje mohou být efektivnější a nemusí mít nepříznivé dopady na ekonomickou aktivitu a následně na cenovou stabilitu.
Ukončení kurzového závazku bylo prvním krokem k postupnému návratu celkových měnových podmínek k normálu. Následné zvyšování měnověpolitických sazeb, které setrvávají na úrovni technické nuly, bude podmíněno vývojem všech klíčových makroekonomických veličin včetně kurzu koruny. Každopádně jsme se dostali do fáze, kdy měnová politika i makroobezřetnostní politika mohou jít stejným směrem. ČNB však nepůsobí ve vakuu. Pokračující kvantitativní uvolňování ECB a nulové sazby ve většině vyspělých zemí pro nás představují značné omezení. Předčasné zvyšování úrokových sazeb by vedlo ke zvýšení rozdílu mezi tuzemskými sazbami a sazbami v eurozóně, což by přineslo zvýšení tlaku na posílení koruny. A to by se promítlo do inflace. Prognózy ČNB sice indikují, že sazby by se mohly zvyšovat již ve druhé polovině letošního roku, ale vždy je nutné vyhodnocovat souhrnné působení kurzu a úrokových sazeb. Při nastavování makroobezřetnostní politiky je zároveň žádoucí pracovat s předpokladem, že v současném globálním prostředí nemusí ani nárůst měnověpolitických sazeb vést ke zvýšení výnosů aktiv s delší splatností, jež jsou základem pro určování úrokových sazeb z úvěrů.
Domácí ekonomika se posunuje v růstové fázi finančního cyklu směrem vzhůru
ČNB jako každý národní orgán zodpovědný za makroobezřetnostní politiku posuzuje při nastavování sazby proticyklické kapitálové rezervy (CCyB) vývoj úvěrové dynamiky a dalších indikátorů finančního cyklu. V prosinci 2015 ohlásila ČNB sazbu CCyB ve výši 0,5 procenta s platností od ledna 2017. Od doby vyhlášení 0,5procentní sazby zaznamenala domácí ekonomika výrazný posun směrem vzhůru v růstové fázi finančního cyklu. Tu charakterizuje rychlý růst úvěrů v řadě úvěrových segmentů, který se souhrnně řadí mezi nejvyšší v Evropě. V březnu 2017 ČNB uvedla, že je připravena sazbu CCyB dále zvýšit. K tomu přistoupila na svém květnovém jednání o otázkách finanční stability, kdy bankovní rada rozhodla zvýšit sazbu CCyB na úroveň 1 procenta s platností od 1. července 2018. Učinila tak na základě analýz, podle kterých se domácí ekonomika v době jednání nacházela ve druhém roce expanzivní fáze, čemuž odpovídá sazba CCyB na úrovni 1 procenta. Ke stejnému závěru vedl výpočet založený na souhrnném indikátoru finančního cyklu (IFC).
ČNB neočekává, že zvýšení sazby CCyB povede ke zmírnění tempa růstu úvěrů. Většina bank pohodlně splňuje souhrnný kapitálový požadavek skládající se z minimální regulatorně stanovené úrovně v Pilíři 1, požadavků na základě vyhodnocení rizik dohledovým orgánem v Pilíři 2 a kapitálových rezerv. U systémově významných bank dosahoval přebytek kapitálu ke konci loňského roku 57 mld. Kč (3,3 p. b., viz Graf 1), u ostatních bank 49 mld. Kč (7,8 p. b.). Banky tak mají za předpokladu přiměřené dividendové politiky na agregátní úrovni dostatečný prostor na případné navýšení CCyB a růst svých úvěrových portfolií. Tento prostor by se však snížil, pokud by došlo k poklesu ziskovosti. Směrem ke zpomalení úvěrové dynamiky by měla působit zejména doporučení ČNB zaměřená na poskytování hypotečních úvěrů.
Graf 1 – Struktura kapitálových požadavků u domácích systémově významných bank
(v %)
Pramen: ČNB
Pozn.: Za systémově významné banky jsou považovány banky, které mají k 1. 1. 2017 stanovenou rezervu ke krytí systémového rizika.
ČNB přistupuje k nastavování sazby CCyB vpředhledícím a pružným způsobem
Rozhodování ČNB o nastavení sazby CCyB vychází ze skupiny kvantitativních přístupů. Je však vždy založeno na komplexním posouzení systémových rizik, nikoli na mechanické aplikaci výsledku těchto přístupů. ČNB přistupuje k této složce kapitálových požadavků jako ke skutečné rezervě, ne jako k permanentnímu požadavku ke krytí koncentračních či jiných strukturálních rizik. Pokud se hospodářský růst zhorší a riziko nadměrného růstu úvěrů pomine, ČNB bude připravena sazbu CCyB bez prodlení snížit a podpořit tím schopnost bank pokračovat v uvážlivém poskytování úvěrů i v méně příznivém prostředí. Prozatím jsme však v opačné situaci. Ekonomika se vyvíjí příznivě a i přes zpřísnění doporučených limitů LTV pokračoval v prvním pololetí letošního roku rychlý růst hypotečních úvěrů. ČNB je proto zejména v případě identifikace uvolňování úvěrových standardů a sílících tendencí k podceňování existujících rizik připravena sazbu CCyB dále zvýšit.
Zavedení pravidel IFRS 9 zvyšuje význam kapitálových rezerv
IFRS 9 je nový mezinárodní účetní standard upravující účtování, klasifikaci a oceňování finančních aktiv, závazků a zajišťovacích instrumentů. Tento standard bude implementován bankami, které v současnosti vykazují své výsledky dle mezinárodních účetních standardů (pro účetní období začínající po 1. lednu 2018). Největší dopad zavedení standardu na vykazované výsledky bank je očekáván v oblasti znehodnocení finančních aktiv a opravných položek. Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) provedl v loňském roce šetření, podle jehož výsledků lze po zavedení standardu očekávat zvýšení celkových opravných položek v řádu do 30 procent oproti současnému stavu. To by se odrazilo v poklesu kapitálového poměru Tier 1 v rozsahu 75 p. b. U některých bank však může být tento dopad i výrazně vyšší. Domácí banky nebyly součástí šetření EBA, nicméně ČNB požádala nejvýznamnější z nich o vyplnění totožného dotazníku. Výsledky šetření naznačují, že dopad zavedení standardu na domácí banky by měl být nižší. Lze očekávat zvýšení opravných položek maximálně do 20 procent oproti současnému stavu a dopad do kapitálového poměru Tier 1 v rozsahu do 50 p. b. Konečnou intenzitu dopadu při spuštění standardu ovlivní rozhodnutí Evropské komise o přístupu k jeho promítnutí do kapitálu v čase. Očekává se, že to nakonec bude rozloženo do čtyř až pěti let.
Nový přístup k očekávaným ztrátám by měl zamezit opakování situace z období finanční krize, kdy byly opravné položky vytvářeny příliš pozdě a v nedostatečné míře. Dřívější vykázání úvěrových ztrát taktéž může kromě pozitivních dopadů na finanční stabilitu zlepšit transparentnost a zvýšit tržní disciplínu. Nový koncept očekávaných ztrát ale také vyžaduje od bank okamžitou reakci na nové vpředhledící informace. Je tak pravděpodobné, že může docházet k výraznému a skokovému nárůstu opravných položek na počátku ekonomického oslabení, když se najednou zhorší faktory, na jejichž základě banky odhadují úvěrové ztráty. V období finančního napětí by takový vývoj v případě nedostatečných kapitálových rezerv bank mohl vést k přílišnému omezení úvěrování a v extrémních případech i k „zadření" úvěrování (credit crunch), pokud by byly banky systémově zasaženy ve stejný čas.
Ve strukturách EU (včetně ECB a ESRB) probíhá intenzivní diskuse o tom, jak se s případnými procyklickými dopady zavedení IFRS 9 vypořádat. Jako jedno z možných opatření k omezení tohoto rizika je diskutováno udržování dostatečných kapitálových rezerv bank v dobrých časech a jejich rozpouštění v krizových časech. Připouští se, že součástí tohoto přístupu by bylo udržování nenulové sazby CCyB i v normálních časech, kdy by nebyl růst úvěrů ještě zjevně rychlý. Tento přístup však vyžaduje další diskusi, neboť nemusí být v souladu se současnými basilejskými pravidly pro nastavování CCyB.
Pokračuje tlak na ziskovost související s prostředím mimořádně nízkých úrokových sazeb
Globálně přetrvávající nízká úroveň tržních úrokových sazeb a výnosů finančních aktiv působí i v ČR nepříznivě na příjmy a ziskovost finančních institucí. U bank k tomu dochází zejména prostřednictvím snižování úrokových marží ze stavu úvěrů. Jeho hlavním zdrojem je postupný pokles úrokových sazeb z existujících hypotečních úvěrů v procesu jejich refixování a refinancování. Hospodaření bank mohou negativně ovlivňovat také nízké výnosy státních dluhopisů a jiných aktiv. Potenciální pokles ziskovosti může mít nepříznivý vliv na schopnost domácích bank udržovat úroveň kapitálové přiměřenosti na současné výši. Banky se snaží těmto tlakům čelit kontrolou provozních nákladů, zvyšováním objemu poskytnutých úvěrů a orientací na úvěry na spotřebu s vyššími maržemi. Správní náklady sice v čase rostou, v relaci k celkovým aktivům se ovšem nachází na nejnižší úrovni od roku 2007. Podíl provozních nákladů k celkovým provozním výnosům (cost–to–income) se v loňském roce snížil na 44 procent a ve srovnání se zeměmi EU patří mezi spíše nízké.
Dlouhodobě příznivý ekonomický vývoj může vést k podhodnocení úvěrového rizika
Ziskovost domácích bank podporují v posledních dvou letech rovněž nízké náklady na riziko. Ty odráží zlepšenou kondici nefinančních podniků i domácností díky zvýšení ekonomické aktivity, poklesu nezaměstnanosti a růstu mezd. Pro srovnání lze uvést, že koncem roku 2009, kdy byly ztráty ze znehodnocení nejvyšší, dosahovaly spolu s tvorbou rezerv 0,7 procenta aktiv, zatímco ve stejném období roku 2016 představovaly pouze 0,2 procenta aktiv. Nelze ale zapomínat na to, že sníženou míru úvěrových selhání a nízké náklady na riziko nelze v dobrých časech interpretovat jako důkaz nízké úrovně systémových rizik a vysoké robustnosti systému. Naopak, v dobrých časech zpravidla vznikají zárodky budoucích problémů. Na jejich kvantifikaci se zaměřují zátěžové testy ČNB.
Výsledky zátěžových testů představených ve zprávě dokládají, že domácí bankovní sektor je stále vysoce odolný i vůči případným silným šokům. Naplnění standardně aplikovaného „nepříznivého scénáře" by znamenalo mimo jiné více než ztrojnásobení úvěrových ztrát bankovního sektoru na tříletém horizontu testů. Bankovní sektor však disponuje vysokým kapitálovým polštářem, který umožňuje absorbovat výrazné negativní šoky a udržet celkovou kapitálovou přiměřenost sektoru dostatečně nad regulatorním minimem 8 procent. K prolomení regulatorního minima nedošlo ani v nově sestaveném zátěžovém testu s horizontem prodlouženým na pět let. Jeho výsledky však dokumentují, že skutečná odolnost bankovního sektoru v déletrvající růstové fázi hospodářského a finančního cyklu může být nižší, než ukazuje standardní přístup. Pokud se ekonomika po nějakou dobu vyvíjí příznivě, narůstají optimistická očekávání a banky i jejich klienti následně začnou ochotněji přijímat vyšší rizika. Ta se pak mohou po delší dobu v systému nepozorovaně hromadit. ČNB bude proto výsledky celé sady zátěžových testů brát v úvahu při posuzování dostatečnosti kapitálu v tzv. procesu SREP (Supervisory Review and Evaluation Process).
ČNB bude věnovat zvýšenou pozornost vývoji rizikových vah u expozic zajištěných rezidenční nemovitostí
Každý zodpovědný orgán dohledu vychází z předpokladu, že v dobrých časech mohou bankéři pod tlakem konkurenčního boje podléhat sebeuspokojení a zavírat oči před méně příznivými scénáři ekonomického vývoje. ČNB má proto povinnost upozorňovat dohlížené instituce na to, že existují hospodářské a úvěrové cykly, v jejichž rostoucích fázích rizika nejprve vznikají a pak se ve fázích poklesu projevují. Vysokou citlivost vykazují zejména ceny rezidenčních i komerčních nemovitostí, jejichž financování dosahuje téměř 60 procent úvěrových expozic domácích bank. Banky by měly při oceňování rizik vycházet z předpokladu, že ceny nemovitostí mohou v případě nepříznivých šoků klesat a dlužníci mohou zajištěné úvěry splácet mnohem hůře než dnes. Měly by zohledňovat i to, že tyto expozice mají zpravidla vysokou míru korelace napříč celým bankovním sektorem.
Jedním z nejcitlivějších témat, která jsou diskutována v Basilejském výboru pro bankovní dohled, je potenciální nedostatečná robustnost interních modelů (IRB) bank v období déletrvajícího příznivého vývoje, během kterého převládá nízká četnost úvěrových selhání. V takových obdobích může docházet k podhodnocení skutečné míry rizika expozic bank. ČNB si všímá zejména poklesu průměrných rizikových vah u expozic zajištěných nemovitostmi. Ten odráží přirozené snížení odhadované rizikovosti těchto expozic v období příznivého ekonomického vývoje. V období mezi prvním čtvrtletím roku 2014 a koncem roku 2016 klesly u této kategorie expozic průměrné rizikové váhy dosti významně (Graf 2). Mediánová riziková váha se snížila na 22 procent, což s jistou mírou zjednodušení znamená, že banky zpravidla financují hypotéky z 96 procent z vypůjčených zdrojů. Zároveň se zvýšil rozdíl mezi jednotlivými bankami. Rizikové váhy se ke konci loňského roku pohybovaly mezi 13 až 31 procenty. Taková heterogenita napříč bankami je významná především s ohledem na to, že míra rizika v portfoliích hypotečních úvěrů s přístupem IRB by měla být podobná. Naznačuje, že u institucí s nižší úrovní rizikových vah může docházet k potenciálně nedostatečné tvorbě kapitálu k hypotečním úvěrům.
Graf 2 – Průměrné rizikové váhy nejvýznamnějších kategorií expozic s přístupem IRB
(v %)
Pramen: ČNB
Zvýšení sazby CCyB představuje jeden, nikoli však jediný způsob snížení tohoto rizika. ČNB bude v případě potřeby připravena využít článek 164 CRR, tj. zvýšit minimální úroveň parametru ztrátovosti při selhání (LGD) u bank aplikujících vlastní modely (IRB) a tím i jejich odolnost vůči nepříznivému vývoji. Případně může využít také článek 458 CRR, umožňující reagovat na systémová rizika tohoto typu mj. navýšením rizikových vah. K tomuto kroku přistoupily doposud jen orgány v Belgii (zvýšení vah o 5 p. b. oproti modelovému výsledku) a Finsku (minimální váha ve výši 15 procent). Švédský dohledový orgán pak stanovil dolní hranici rizikové váhy u hypotečních úvěrů na 25 procent prostřednictvím opatření v rámci Pilíře 2.
Domácí banky jsou dobře připraveny plnit požadavek na pákový poměr
Od příštího roku bude součástí kapitálové regulace bank minimální pákový poměr ve formě podílu kapitálu na celkových expozicích bez ohledu na jejich rizikovost. Jedním ze záměrů tohoto nového požadavku je omezení modelových rizik používáním IRB přístupů ke stanovení kapitálových požadavků k úvěrovým rizikům. Mezi kapitálovým a pákovým poměrem existuje komplementární vztah. Výše kapitálového požadavku bude určována buď požadavkem na kapitálový, nebo pákový poměr podle toho, který z kapitálových požadavků pro ni bude v absolutním vyjádření vyšší. Předpokládá se, že minimální hranice pákového poměru od roku 2018 bude činit 3 procenta kapitálu Tier 1. Domácí banky již pákový poměr počítají, vykazují i uveřejňují. Po mírném nárůstu pákového poměru sektoru v letech 2014 a 2015 došlo v roce 2016 k jeho poklesu o 0,5 p. b. na 7,1 procenta. Všechny banky vyjma jedné, u které jde o odraz specifického obchodního modelu, limit koncem roku 2016 splňovaly. Mezi nimi však existovaly výrazné rozdíly (Graf 3).
Graf 3 – Pákový poměr a výše rizikové váhy u domácích bank ke konci 2016
Pramen: ČNB
Pozn.: Černá horizontální linie znázorňuje minimální pákový poměr ve výši 3 %. Systémově významné banky jsou označeny červeně.
Soulad kapitálu a podstupovaných rizik je základem stability bank i jejich hodnoty pro akcionáře
ČNB zaznamenala po zveřejnění Zprávy o finanční stabilitě v médiích komentáře, podle kterých je zvýšení sazby CCyB pro banky trestem souvisejícím s jejich nepříliš vstřícným přístupem k návrhům ČNB v oblasti poskytování hypotečních úvěrů. Takové komentáře, které nicméně nezazněly od samotných bank, jsou však založeny na neznalosti komunikace ČNB ohledně nastavování CCyB a hlavně podstaty kapitálu bank. ČNB ve svých čtvrtletně vydávaných opatřeních obecné povahy informovala již v průběhu loňského roku o tom, že v případě pokračování rychlého růstu úvěrů přistoupí ke zvýšení sazby CCyB. V dubnu letošního roku pak prostřednictvím odborného semináře v České bankovní asociaci podrobně vysvětlila zástupcům bank přístup k nastavování CCyB včetně pravděpodobného vývoje sazby této rezervy v závislosti na vývoji konkrétních ukazatelů. Tento přístup je představen v tematickém článku publikovaném v letošní Zprávě o finanční stabilitě.
V průběhu roku 2016 vzrostl celkový regulatorní kapitál v českém bankovním sektoru téměř o 20 mld. Kč a ke konci roku 2016 dosáhl úrovně 430 mld. Kč. Celkový kapitálový poměr však nepatrně klesl na 18,3 procenta. S ohledem na vnímané regulatorní minimum ve výši 8 procent se kapitalizace v domácím bankovním sektoru může jevit jako relativně vysoká. V rámci zemí EU se však nachází na mediánové, tedy obvyklé úrovni. Především však platí, že kapitál není něco, co „leží někde ladem". A kapitálové požadavky včetně CCyB nejsou trestem. Kapitál je jedním ze zdrojů sloužících k financování aktiv. Zároveň je základnou pro absorbování případných ztrát. CCyB ve výši 1 procenta znamená, že banky budou muset v mírně vyšším rozsahu financovat expozice v domácí ekonomice z vlastních peněz. Díky tomu budou více odolné vůči možným ztrátám v budoucnosti. Záměrem není zabrzdit úvěrování nebo penalizovat banky, ale vytvářet v systému polštář na horší časy.
Tvorba rezerv a udržování dostatečné kapitálové vybavenosti jsou velmi žádoucí i z pohledu akcionářů, zejména těch dlouhodobých. Špatně kapitalizované banky nejsou odolné vůči šokům. V nepříznivých obdobích ztrácí důvěru investorů a jejich hodnota prudce klesá. Nejsou schopny udržet rozsah svých služeb a v důsledku toho ani tržní podíly oproti kapitálově lépe vybaveným konkurentům. Je proto v zájmu samotných bank a jejich vlastníků dbát na to, aby se podstupovaná rizika odrážela adekvátně v kapitálu bank. Současné období příznivého vývoje spojené s vysokou úrovní ziskovosti k tomu vytváří velmi dobré podmínky.