(HN 10.7.2000 strana 8, rubrika: ekonomické)
Nabídka prodejů na splátky, slev a výprodejů roste, ale domácnosti raději spoří
V peněžním chování domácností se v loňském roce prosazoval mírný narůst sklonů ke spotřebě, ale stále zůstává tendence vytvářet nouzové finanční rezervy.
Zvýšení reálné spotřeby domácností o 1,4 % bylo výsledkem rovnoměrného růstu ve všech čtvrtletích. Oživení spotřebitelské poptávky bylo přitom spojeno s vyšším využíváním dluhového financování. V souvislosti s touto novou skutečností se nabízí otázka, do jaké míry může působení tohoto vlivu změnit dosavadní trend ve spotřebitelském chování a vyvolat dlouhodobě vyšší růst spotřeby domácností.
Zřetelné výkyvy v deseti letech
Vývoj spotřebitelské poptávky domácností prošel v období posledních deseti let několika velmi rozdílnými etapami. První etapa (období 1991 až 1993) byla charakteristická značnou zdrženlivostí ve spotřebě. Její výrazný propad v roce 1991 byl reakcí na cenovou liberalizaci z počátku roku. Vznikající nezaměstnanost, restrikce sociálních jistot a obecně zvýšená nejistota v souvislosti s možnými dopady dělení československého státu a měny vedly domácnosti k preferenci tvorby peněžních rezerv i v dalších dvou letech. Druhá etapa (období 1994 až polovina roku 1997) se vyznačovala vysokou spotřebou domácností zaměřenou na kvalitativní obnovu předmětů dlouhodobé spotřeby. Zvýšení sklonů ke spotřebě v peněžním chování domácností bylo vyvoláno pozitivním souběhem růstu disponibilních peněžních zdrojů domácností a rozšířením nabídky na vnitřním trhu v souvislosti s aktivizací činnosti soukromého sektoru a liberalizací zahraničního obchodu. Svůj vliv měla i změna postojů domácností k tvorbě peněžních rezerv. Domácnosti získaly značné suplementární finanční zdroje v rámci privatizačních transferů a rehabilitačních náhrad. Proti rostoucímu disponibilnímu důchodu stála omezená nabídka finančních instrumentů určených k akumulaci odložené spotřeby. Rozhodující část peněžních prostředků byla akumulována v podobě bankovních vkladů. Třetí etapa (období druhé poloviny roku 1997 až 1998) byla charakteristická výrazným útlumem spotřeby domácností. Důvody poklesu výdajů domácností byly jak psychologické, tak ekonomické. Obrat v hospodářském cyklu v roce 1997, stagnace a následná hospodářská deprese se odrazily ve vývoji průměrné mzdy, jejíž reálný meziroční růst dosáhl 1,9 % v roce 1997, v roce 1998 došlo dokonce k meziročnímu poklesu o 1,3 %. Suplementární zdroje inkasované v souvislosti s transformačními procesy měly domácnosti již v převážné míře vyčerpané. V rámci svého peněžního chování významně redukovaly svoji spotřebu a naopak se snažily v maximální míře vytvářet nouzové finanční rezervy, především ve formě bankovních vkladů. Čtvrtá etapa (rok 1999) zaznamenala mírné oživení spotřeby. Disponibilní údaje o spotřebitelském, resp. peněžním chování domácností však zatím nesignalizují změnu dosavadního modelu spotřebního chování. Z hodnocení nákupních úmyslů a vývoje hospodaření domácností není patrný radikální obrat k vyšší spotřebě, spíše je patrné, že změny v podmínkách hospodaření nutí domácnosti uvažovat o změnách ve struktuře rozpočtů a zdrojích dalších možných úspor. V roce 1999 se obnovil růst reálných průměrných mezd (5,1 % rok 1999) zejména z důvodu vývoje míry inflace, nikoli eskalací nominálních příjmů. Hrubý disponibilní důchod vzrostl za sledované období nominálně pouze o jedno procento, což znamenalo reálný pokles o 0,9 %. Domácnosti stabilně přikládají značný význam tvorbě rezervních složek rodinných rozpočtů. Zjištěné výsledky ukazují přetrvávající stabilitu ve finančním chování domácností. Subjektivně pociťují nutnost akumulace bezpečnostních rezerv, díky tomu je u nich patrná snaha udržet dosavadní úroveň spoření. Oživení spotřebitelské poptávky tedy nebylo primárně spojeno se zlepšením ekonomické pozice domácností, ani se signifikantními změnami v jejich peněžním chování. Je ho možné považovat spíše za výsledek působení nabídkových faktorů. V prvním čtvrtletí roku 1999 se objevil na vnitřním trhu nový trend, a to snaha zlomit dlouhodobě nízké prodeje díky takřka permanentně poskytovaným slevám, totálním výprodejům, poskytováním akčních modelů (automobily) atd. Zároveň s tím aktivizovaly svoji činnost společnosti zaměřené na splátkový prodej. Finanční síla skupin stojících za těmito společnostmi umožnila nejen realizovat agresívní marketingovou kampaň, ale především poskytovat služby v kvalitě i kvantitě dosud nenabízené. Ve stejné době svoji nabídku dluhových instrumentů pro drobnou klientelu významně rozšířily i samy banky.
Půjčky jsou jen doplňkové zdroje
K financování spotřeby využívají domácnosti vlastní nebo vnější zdroje. Vývoj spotřeby je dlouhodobě ovlivňován především vývojem vlastních disponibilních zdrojů domácností, vnější zdroje tvoří vždy pouze zdroje doplňkové. Vlastní zdroje tvoří jednak zdroje získávané v konkrétním sledovaném období, tj. hrubý disponibilní důchod, kapitálové transfery a jednak akumulované bohatství domácností v podobě finančních a nefinančních aktiv. Změny v kvantitě a struktuře vlastních zdrojů představují rozhodující determinantu spotřebitelského a peněžního chování domácností. Z hlediska jejich vývoje považujeme za signifikantní vzhledem ke spotřebitelské poptávce v roce 1999 následující tendence:
* průběžný meziroční pokles disponibilních důchodů domácností, přecházející v nominální stagnaci, resp. reálný pokles;
* nízkou úroveň akumulace nefinančních aktiv (pomineme vliv takových akcí, jako byly restituce majetku, které se týkaly poměrně úzké a z hlediska celku nevýznamné skupiny obyvatel), která zatím nedosáhla výše, kdy by mohla viditelně plnit úlohu vyrovnávání výkyvů disponibilních důchodů;
* snižující se přírůstky akumulovaných finančních aktiv. Necelé tři čtvrtiny finančních aktiv domácností tvoří oběživo a bankovní vklady. Trend k růstu oběživa, který eskaloval v roce 1999, nebyl vyvolán potřebou pohotové rezervy v souvislosti s nákupy, ale nevýhodností akumulace ve formě bankovních vkladů pro určité skupiny domácností. Proti malým částkám, které byly domácnosti schopny reálně uspořit, stála klesající výnosnost bankovních produktů a růst úrovně poplatků v souvislosti s vedením účtů.
U korunových vkladů je od počátku roku 1999 patrný průběžný pokles meziročních temp růstu, při praktické stagnaci devizových vkladů.
Banky i nebankovní instituce se snaží
Vnější zdroje financování spotřeby tvoří veškeré formy dluhového financování spotřeby poskytované bankovními a nebankovními institucemi. Jejich hlavní funkcí je vyrovnávat výkyvy v disponibilních důchodech v rámci životního cyklu, a tím přispívat k zabezpečení plynulé spotřeby v průběhu života. Tuto funkci dluhové financování v našich podmínkách zatím neplnilo. Jako výrazný faktor ovlivňující peněžní chování domácností proto u nás dlouhodobě působilo právě likvidní omezení, které vyvolávalo vysokou podmíněnost tvorby peněžních rezerv konkrétními nákupními úmysly. Likvidní omezení je rovněž považováno za jeden z významných faktorů volatility spotřeby domácností charakteristické pro uplynulé období. Z vývoje přírůstků úvěrového zatížení, sledovaného prostřednictvím ukazatele čistého zvýšení finančních pasív (zahrnuje všechny druhy bankovních půjček, finanční výpomoc, obchodní úvěry, zálohy a ostatní pohledávky), byla v roce 1999 patrná tendence k vyššímu využívání úvěrových zdrojů. Pozornost, která byla v roce 1999 věnována sektoru domácností bankovními i nebankovními institucemi, představovala prakticky nový jev. Banky se dříve více soustředily na podnikový sektor. Začaly v širším měřítku nabízet své služby domácnostem, přičemž podíl úvěrů domácností na celkové úvěrové emisi se zvýšil na 11 %. Zvýšenou aktivitu nebankovních finančních institucí bylo možné sledovat již v roce 1998, v roce 1999 však tyto subjekty svoji nabídku produktů podstatně rozšířily a na bázi klientského přístupu i výrazně zkvalitnily.
Zdroje financování spotřebitelské poptávky
meziročně v % 1996 1997 1998 1999
Hrubý disponibilní důchod 14,5 9,2 9,4 1,0 Čisté kapitálové transfery1) 131,6 -44,8 -34,4 -2,3 Zvýšení finančních aktiv -12,0 13,2 -2,2 -10,3 Zvýšení finančních pasiv 1,4 117,7 -86,1 115,2
v mld. Kč
Hrubý disponibilní důchod 898,4 981,2 1 073,9 1084,6 Čisté kapitálové transfery 23,7 13,1 8,6 8,4 Zvýšení finančních aktiv 91,8 103,9 101,6 91,1 Zvýšení finančních pasiv 15,2 33,1 4,6 9,9
1) Kapitálové transfery za rok 1995 neobsahují transfery v souvislosti s kupónovou privatizací;
jejich zahrnutí by vedlo k meziročnímu poklesu v roce 1996. Bez kupónové privatizace se jedná o
kapitálové transfery v hodnotě 10,2 miliardy Kč, s kupónovou privatizací v hodnotě 155,8 miliardy
Kč.
Zdroje: údaje jednotlivých firem