(Komora.cz 21.10.2008 strana 30, rubrika: Česká koruna)
Před nedávnem oslavila česká koruna patnácté narozeniny. Oslavila je jako silná měna, která podnikatelům dělá vrásky. Budou se prohlubovat? Nebo je snad čeká „měnový lifting?“ Vrchní ředitel a člen bankovní rady České národní banky Robert Holman patří k osobnostem, které znají situaci kolem české koruny nejlépe.
Kurz patnáctileté měny
* Drahá koruna už přiměla propouštět zaměstnance výrobce hudebních nástrojů Amati, který vyváží svoje produkty zejména do dolarových oblastí. V červnu kvůli silné koruně uzavřela oděvní firma OP Prostějov svoji výrobu v Uherském Hradišti a Olomouci. K propouštění pod tlakem silné koruny a klesajícího odbytu byl nucen i další oděvní podnik, Slezan. Silná koruna ukrajuje evropské dotace... Považujete v tomto kontextu nedávné snížení úrokové sazby za dostatečné?
Cílem centrální banky je péče o cenovou stabilitu. Silná koruna tlačí - s určitým časovým odstupem - dovozní ceny dolů a proto musí brát ČNB kurz koruny v potaz při svém měnově-politickém rozhodování. ČNB však nemůže a nedokáže kurz koruny dlouhodobě významněji ovlivňovat. Kromě toho, úkolem ČNB nemůže být ochrana exportérů před posilující korunou. Pokud bude česká koruna v rámci procesu konvergence k ekonomikám západní Evropy i nadále posilovat, což je pravděpodobné, naši výrobci a vývozci se tomu budou muset přizpůsobit.
* Ale vraťme se na začátek - čím si vysvětlujete takové posílení koruny v uplynulých měsících?
Měny středoevropského regionu se v průběhu krize na akciových trzích staly lákadlem pro zahraniční investory. Větší poptávka po těchto měnách způsobovala ještě větší posilování i české koruny. Do značné míry se v silné koruně projevila i očekávání vyšších úrokových sazeb v souvislosti s vyšší domácí inflací. Avšak rozluštit, jaký podíl měly na tak výrazném posílení koruny finanční spekulace nebo makroekonomické faktory je víceméně nemožné.
* Může se taková situace opakovat, nebo to byl opravdu jen ojedinělý výkyv? A lze podobný vývoj vůbec nějakým způsobem předjímat a reagovat na něj v předstihu?
Tato situace se může - avšak pravděpodobně v jiné konstelaci - opakovat. Avšak tak jako nemůžeme předvídat další vývoj na světových finančních trzích, tak je nemožné předvídat další vývoj kurzu koruny. Z toho plyne i odpověď na další otázku, jestli na vývoj, který nelze předvídat, lze reagovat měnovou politikou. Zde musím ještě jednou připomenout, že ČNB neřídí měnový kurz, ale cíluje inflaci.
* Z pohledu českých podnikatelů není vždy dostatečně čitelný signál, kde jsou vlastně pro ČNB určité kritické limity vedoucí k případné intervenci vůči posilování koruny... Lze je nějak definovat?
Jak jsem již řekl, úkolem měnové politiky ČNB je péče o cenovou stabilitu, nikoli řídit vývoj kurzu koruny. V malé otevřené ekonomice je vývoj měnového kurzu kromě domácích makroekonomických vlivů také ve vleku zahraničních finančních událostí. To byl konec konců i jeden z důvodů, proč ČNB na konci devadesátých let opustila režim fixního měnového kurzu.
* A jak lze v současné době kurz koruny krotit? Jako by dříve poměrně účinné slovní intervence přestávaly účinkovat a trhy si jich příliš nevšímají...
Slovní intervence ani přímé devizové intervence nemají v delším období v naší ekonomice na kurz koruny významný účinek. Také proto přešla ČNB v roce 1998 z režimu řízení měnového kurzu na režim cílování inflace.
* Zavedení eura Z průzkumu realizovaného Hospodářskou komorou ČR ke konci roku 2007 vyplynulo, že dvě třetiny podnikatelů si přejí přijmout euro v co možná nejkratší době, nejlépe již v roce 2012. Jaké jsou podle vás výhody a nevýhody zavedení eura?
Rozlišme trendové posilování koruny a její krátkodobé kolísání. Trend kurzové apreciace je způsobován konvergencí naší ekonomiky k vyspělým ekonomikám, což přirozeně zvyšuje důvěru investorů v českou korunu a poptávku po ní. Tento trend nelze zvrátit a ustane teprve až se česká ekonomika dostatečně přiblíží úrovni vyspělých zemí. Pokud jde o krátkodobá kolísání kurzu, to je určitá „daň“ za existenci flexibilního kurzu. Ovšem podnikatelé se proti tomu mohou zajišťovat. Po přijetí eura tyto náklady na zajišťovací operace ušetří, což je jeden z hlavních pozitivních přínosů společné evropské měny. Avšak předčasné přijetí eura na druhé straně může přinést nové náklady a rizika, která převáží nad výhodami. Reálná a cenová konvergence české ekonomiky k západní Evropě je stále velmi nízká a synchronizace našeho hospodářského cyklu s eurozónou - a z toho plynoucí účinnost měnové politiky ECB u nás - je taktéž nízká.
* A kdy podle vás nastane čas, aby to bylo pro českou ekonomiku výhodné?
To je dnes těžko říct. Za nejdůležitější předpoklad považuji reformy ve fiskální oblasti a na trhu práce, které vláda bude muset před zavedením eura provést.
* Sousední Slovensko zavádí euro od příštího roku. Myslíte si, že to pro ČNB bude výborná „případová studie“, jak to posléze bude probíhat u nás? A co vás z této „případové studie“ zajímá nejvíce, který faktor, jaká skutečnost či zkušenost?
Určitě ano, zavedení eura na Slovensku pozorně sledujeme a budeme sledovat. Je to pro nás jakási laboratoř, kde budeme moct pozorovat, jaký dopad bude mít např. změna z kurzového kanálu reálné apreciace na ryze cenový kanál na domácí inflaci na Slovensku.
* Světová ekonomická krize Světová ekonomika ochlazuje. Česká rovněž. Padají slova o celkové recesi. Bývalý hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu (MMF) z let 2001 až 2004 Kenneth Rogoff prohlásil, že to nejhorší je teprve před námi. Jaký vývoj očekáváte vy?
Vývoj na světových finančních trzích se stal v posledních týdnech dramatickým. Ukazuje se, že rozměr problémů je větší než se původně zdálo. Finanční inovace v podobě sekuritizace druhořadých hypotéčních úvěrů vedly k podcenění rizik ze strany finančních investorů a finanční instituce utrpěly velké ztráty. Očekávám, že se problémy finančního sektoru promítnou také do potíží reálné ekonomiky a do zpomalení hospodářského růstu v USA a v Evropě. S tím, jak americké a západoevropské banky kvůli hypoteční krizi omezují úvěrovou expanzi, bude ochlazovat i investiční aktivita podniků a spotřeba domácností.
* Bývalý viceguvernér ČNB Luděk Niedermayer ještě před časem řekl, že to, co se děje, je vítaný ozdravný proces, vlastně jakási oprava přehnaných očekávání z minulosti. Souhlasíte s ním, nebo je váš názor jiný?
Každé období přehnaného optimismu provázeného silnou úvěrovou expanzí bankovního systému musí jednou skončit a logickým následkem je proces selekce udržitelných investic od těch neudržitelných, spekulativních. Hospodářské zpomalení u nás však ještě neznamená recesi. Naše ekonomika je v odlišné situaci než ekonomika USA.
* Jak moc se dotkne světová krize vysoce otevřené a proexportně zaměřené české ekonomiky?
Zpomalením zahraniční poptávky zpomalí hospodářský růst i v české vysoce otevřené ekonomice. Není však vyloučeno, že pokud by zpomalení USA a západní Evropy trvalo moc dlouho, naši exportéři by se mohli začít více orientovat na rychle rostoucí východní trhy.
* Co bude klíčové pro vývoj v následujících měsících?
Klíčové bude, do jaké míry se americkým Kongresem schválený „záchranný plán“ promítne do obnovení důvěry a optimismu na finančních trzích. Finanční krize se bohužel již přelila i do západní Evropy, což jen dokazuje, jak jsou dnes finanční trhy propojeny.
* Média už dříve občas spekulovala o tom, že po poměrně dlouhých letech prosperity přijde „velký bankrot“. To slovo zní hrozivě, ale samozřejmě mediálně zajímavě. Co si lze za ním představit? Jak může vypadat scénář „velkého bankrotu“?
Nevím co si za touto mediální hříčkou představit. Tržní ekonomika vždy prochází vlnami zvýšeného nebo sníženého investičního optimismu (lze použít Keynesův pojem „snímal spirit“ neboli podnikatelský elán) a v recesi dochází k selekci udržitelných investic od neudržitelných investic (lze použít Schumpeterův pojem „tvořivé destrukce“). Změny zřejmě nastanou v náhledu na možnosti finančních inovací a transferů rizik.
* Současné finanční turbulence zároveň vyvolaly tlaky na změny v regulaci a dohledu nad finančními trhy. Jaký je váš názor na takové kroky, případně, lze vůbec nějakým způsobem stabilizovat finanční trhy, předcházet překvapením typu hypoteční krize?
Přikláním se k názoru, že měnová politika nemůže těmto krizím předcházet ani bránit nástroji měnové politiky, tj. změnami úrokových sazeb. Zvýšení měnově-politických úrokových sazeb je nástroj příliš slabý na to, aby zastavil nárůst bublin na trzích aktiv, ale je dosti silný na to, aby přivodil hospodářskou recesi. Lepším nástrojem je dohled nad finančními trhy a jejich regulace zejména prostřednictvím kapitálových požadavků basilejského výboru. Ani tyto nástroje však nejsou samospasitelné. Nové poznatky ukazují, že basilejská pravidla kapitálové přiměřenosti působí více procyklicky než se původně myslelo. Vývoj regulace bude zřejmě směřovat ke změnám v této oblasti.
* Inflace, mzdy, prognózy Jaké je podle vás nejvýznamnější inflační riziko v české ekonomice a proč?
Proinflačních rizik je v současnosti víc, jsou jimi zejména růst regulovaných cen energií, pohonných hmot nebo potravin. Osobně se nedomnívám, že kromě těchto - spíše nákladových a dočasných rizik - existují v české ekonomice v současnosti nějaké poptávkové proinflační tlaky.
* Snížení sazby vnímají odborníci tak, že ČNB považuje za větší problém pro ekonomiku silnou korunu než vysokou inflaci. Je tomu skutečně tak?
Není tomu tak. Cílem ČNB je udržení inflace na inflačním cíli a nedávná silná apreciace koruny, která je jedním z protiinflačních faktorů, hrozila podstřelením inflačního cíle v horizontu měnové politiky (rok až rok a půl ode dneška). To byl důvod, proč ČNB reagovala snížením sazeb. Avšak kurz měny je pouze jedním z více faktorů, které naši inflační prognózu a posléze i naše rozhodování ovlivňují.
* Blíží se konec roku a s ním i vyjednávání mzdových podmínek na rok 2009. Finanční situace podniků v řadě případů není vůbec dobrá... Jaký je podle vás optimální růst nominálních mezd a jak neúměrné požadavky mohou případně rozkývat českou ekonomiku?
Nemohu se vyjadřovat k optimálnímu růstu nominálních mezd, na to jsou různá hlediska. Ale jakmile opadnou zmíněné nákladové a regulační proinflační tlaky, nebude zde žádný výrazný poptávkový tlak, který by udržel stávající inflaci na tak vysoké úrovni jako nyní. Toto musí posléze zvážit i odborové organizace při mzdovém vyjednávání. Současná vysoká inflace je pouze epizodou, není trvalým jevem.
* ČNB očekává letos i napřesrok pomalejší růst ekonomiky. Ve své nové prognóze snížila odhad letošního růstu hrubého domácího produktu na 4,1 procenta z předchozích 4,7 procenta. Příští rok ekonomika poroste podle ČNB tempem 3,6 procenta... Numericky jsou ta čísla jasná, ale... čekají nás vlastně dobré, nebo špatné časy?
Jako špatné časy bych to necharakterizoval. Když se podíváme na nízký hospodářský růst v USA nebo v západní Evropě, tak náš růst kolem 3 - 4% je stále povzbuzující číslo. Pokud jde o budoucí hospodářský růst v ČR, jsem spíše optimistou. Jsme stále atraktivní pro zahraniční investory. Ani ne proto, že je zde extra levná pracovní síla, ale proto, že máme kvalifikovanou pracovní sílu za rozumnou cenu a stabilní ekonomické a politické prostředí.
***
Do značné míry se v silné koruně projevila i očekávání vyšších úrokových sazeb v souvislosti s vyšší domácí inflací
Proinflačních rizik je v současnosti víc, jsou jimi zejména růst regulovaných cen energií, pohonných hmot nebo potravin
Každé období přehnaného optimismu provázeného silnou úvěrovou expanzí bankovního systému musí jednou skončit
Kurz měny je pouze jedním z více faktorů, které naši inflační prognózu a posléze i naše rozhodování ovlivňují