Miroslav Singer (Mladá fronta DNES 15.11.2014 strana 6, rubrika Ekonomika)
Česká národní banka již rok využívá k uvolňování měnové politiky devizový kurz. Roční život s oslabenou korunou je vhodným milníkem k zamyšlení nad důsledky pro naše hospodářství. Podstatné je, že vývoj poměrně přesně odpovídá představám, s jakými k tomuto kroku bankovní rada ČNB loni v listopadu přistoupila.
A stejně tak lze říci, že realita české ekonomiky je víc než velmi vzdálená katastrofickým představám kritiků – vzpomeňme na hrozby na téma vysoké inflace, ztrát výrobců a paniky spotřebitelů ústící v jejich zvyšující se nechuť k utrácení a investování. Zásadní informací je celkové oživení v ekonomice. Projevuje se v meziročním nárůstu HDP, jehož vývoj akceleroval za rok zhruba o 4 procentní body, aby po dlouhé době tempem předstihl růst německé ekonomiky.
Zisky nefinančních podniků od druhé poloviny loňského roku rostou dvouciferně, tempem mezi sedmi až deseti procenty, vyjádřeno v eurech. Tím vytvářejí poptávku po investicích, které předtím několik let klesaly, a přispívají k tvorbě nových pracovních míst. Přírůstek zaměstnanosti a volných míst na úřadech práce v součtu činí 60 tisíc.
Nezaměstnanost klesá a částečné úvazky ustupují. Zrychluje růst mezd a začaly růst i reálné příjmy českých občanů. Samozřejmě, hlavní prvotní prorůstový impulz přišel od vývozců, což ovšem v naší exportně orientované ekonomice nepřekvapí. Poté, co loni v první polovině roku vývozy meziročně klesaly a ve třetím kvartále v podstatě stagnovaly, se jejich růst začal v posledním čtvrtletí 2013 obnovovat, abychom nyní pozorovali výrazný vzestup tempa kolem 15 procent.
Pokud jde o spotřebu, ještě loni ve druhém čtvrtletí meziročně zhruba stagnující, tak ta nevzrostla jen v nějaké několikaměsíční, obavami ze zdražení tažené „vlnce“.
Její růst je robustní a tažený právě těmi položkami maloobchodního obratu, kde se obava z nákupů a jejich odkládání může projevovat nejvíce – automobily a bílým zbožím. Narůst investic a spotřeby s sebou přinesl i reálný růst dovozu v porovnání s loňskem zhruba o desetinu. Vývozy, ale k prospěchu importérů i dovozy, rostou nejen v korunovém, ale i eurovém vyjádření.
Nepamatuji si, že by to v případě dovozu někdo s výjimkou ČNB, zahraničních analytických pracovišť a několika málo s teorií měnové politiky seznámených analytiků u nás předvídal. Rozhodně ne žádný z našich kritiků, z nichž většina si stále ještě nepovšimla, že ten jimi tak obdivovaný loňský čistý výsledek zahraničního obchodu táhl pokles dovozů způsobený ubýváním investic. Ceny zboží a služeb i po oslabení měny letos porostou nejpomaleji za posledních deset let. Čekali jsme druhý nejnižší nárůst za dekádu, problémy eurozóny se však projevují i v tom, že ceny výrobců v eurozóně nerostou o loni předpokládaná dvě procenta, ale naopak o více než procento klesají.
Proto naše ceny rostou zhruba o procento pomaleji, než jsme očekávali před rokem po oslabení kurzu.
Z hlediska účinku listopadového rozhodnutí na českou ekonomiku se po roce nacházíme obrazně řečeno teprve v poločase. Končí období prvotních průsaků vyšších cen dováženého zboží a služeb do dalších cenových okruhů a můžeme už poměrně jasně pozorovat přínosy pro reálnou ekonomiku. Konečný „průtok“ od zlepšení podmínek na trhu práce, který se projeví ve mzdách zaměstnanců, přijde především v roce 2015.
Nicméně již teď vidíme, že po loňském poklesu se růst mezd letos opět obnovil, a to v nominálním i reálném vyjádření.
Je nutné upozornit i na to, že slabší kurz je jedním ze tří námi očekávaných faktorů, které měly v současnosti výrazně podpořit českou ekonomiku. Tím druhým, který se dostavuje, je konec – dovolím si poznamenat potřebné, ale v nešťastné době prováděné – rozpočtové restrikce. Naopak třetí faktor, kterým mělo být oživení v Evropě, se dostavil v mnohem menší míře, než odhadoval loňský a námi používaný konsenzus analytiků. Pro nás je ještě horší, že německá ekonomika poslední dobou zpomaluje a rychlejší růst se odehrává především ve státech, které nejsou našimi významnými obchodními partnery.