Aleš Michl (Mladá fronta DNES 27. 6. 2022 strana 10, rubrika Názory)
Jestřábi a holubice
Chci silnou korunu na základě dlouhodobých peněžních toků do země a zájmu investorů o Česko. Koruna však již trendově neposiluje od roku 2008. Všichni v tisku jen vyhodnocují krátkodobé výkyvy, ale tuto podstatnou změnu nevnímají. Koruna bude silná jedině tehdy, když:
- budeme mít dlouhodobě vyrovnané veřejné finance
- budeme mít silný export a přebytkovou obchodní bilanci
- a zároveň se nebude zhoršovat běžný účet platební bilance.
Nic z toho teď Česko nesplňuje. Může to být změnou struktury české ekonomiky. Přepnuli jsme z exportu a přílivu přímých zahraničních investic (období, kdy byl premiérem Miloš Zeman) na spotřebu a dluhy. To je potřeba změnit, proto se hlásím k rašínovskému heslu „Pracovat a šetřit“.
Má cesta k silné koruně je obdobný koncept, jako byl za první republiky. Doporučuji si přečíst například zápis z ustavující valné hromady Národní banky z 21. března 1926. Ministr financí Karel Engliš tehdy ve svém projevu uvedl také tři nutné podmínky pro udržení silné ekonomiky a měny:
- Finanční rovnováha. Rozvraty měnové byly podle Engliše vždy „bezprostředním následkem rozvratů finančních a od pořádku finančního počíná náprava měny“. „Finanční pořádek je dán rovnováhou mezi výdaji a příjmy. Nekryté výdaje svádí k tisku, převýdeji papírových peněz se všemi známými důsledky. Ale i tenkráte, když si stát vypůjčuje ne z běžných důchodů obyvatelstva, nýbrž ze starých úspor, vyvolává aktuální kupní sílu, která by se jinak nebyla projevila a působí ku zvyšování hladiny cenové.“
- Vzorná administrace. Engliš prohlásil, že „je třeba stále ostražitě sledovati průběh hospodářství, pružně odčerpávati a doplňovati oběživo, regulovati jeho pohyb úrokem, poněvadž převýdej by vytvořil uměle důchody a zvyšoval by ceny, avšak škrcení hospodářského stroje by bylo též provázeno krizí.“
- Rovnováha mezi prací a odměnou za práci. Jak řekl Engliš, „ani nejlepší administrace by nic nepomohla, kdyby naše výroba byla drahá, kdyby klesla soutěživost s cizinou, kdyby důsledkem toho se zhoršila naše obchodní a platební bilance a kdyby se stalo její pasivum trvalým.“ A podobně mluvil i Alois Rašín, další důležitá osoba první republiky. V projevu na sjezdu Československé národní demokracie 25. března 1919 řekl: „Dvou věcí jest zapotřebí, aby naše měna se zlepšila: že musíme intensivně pracovat a že musíme šetřit. Každý lenoch, ať patří do kteréhokoliv stavu, jest největším nepřítelem republiky.“ Platilo to tehdy a platí to i teď.