Zdeněk Tůma (Hospodářské noviny 2.1.2006 strana 8, rubrika: Názory)
Na posledním měnovém jednání bankovní rady v roce 2005 jsme podrobně diskutovali o vývoji fiskální politiky, zejména s ohledem na některé návrhy nových výdajů, které jsou v různých fázích legislativního procesu.
Vyhodnotili jsme daný vývoj jako nepříznivý a riskantní pro dlouhodobou udržitelnost veřejných financí a v tomto smyslu jsem vystoupil i na tiskové konferenci. Premiér naneštěstí reagoval vyslovením pochyb o politické neutralitě centrální banky. Každé zpochybnění politické korektnosti rozhodnutí či prohlášení centrální banky je nebezpečné, neboť může narušit její věrohodnost, a nemělo by proto být vypuštěno lehkovážně.
Především musím poukázat na skutečnost, že v čele centrální banky stojím pátým rokem. Za tu dobu proběhly jedny volby do Poslanecké sněmovny a řada dalších senátních či komunálních voleb. Politickou neutralitu ČNB v tomto období nikdo nezpochybnil, i to je dokladem, že centrální banka se drží důsledně svého mandátu.
Mnohokrát jsem sám zdůraznil, že chceme-li, aby politici a veřejnost respektovali mandát centrální banky a její nezávislost, musíme my respektovat mandát vlády a parlamentu jako našich partnerů při tvorbě hospodářské politiky.
Zároveň ale platí, že měnová politika není nezávislá na vývoji rozpočtu a bez určité koordinace a otevřené komunikace se neobejdeme. Zkušenost v mnoha zemích, ale i naše vlastní z devadesátých let, jasně ukázala, jaké důsledky může mít špatná kombinace hospodářských politik.
Pokud se vyjadřujeme k vývoji veřejných financí, je to důsledně z pohledu udržitelnosti rozpočtu do budoucna a možných důsledků pro měnovou politiku. Jsme si velmi dobře vědomi, že struktura rozpočtu a konkrétní rozhodnutí o těch či oněch výdajích jsou často politicky podmíněná rozhodnutí.
Nijak nezpochybňuji slušnou kondici české ekonomiky. Růst je na velmi slušné úrovni, platební bilance vypadá velmi dobře, veřejné rozpočty se vyvíjejí lépe, než sama vláda očekávala.
Podívejme se ale na fakta, která mě vedla k ostřejšímu vyjádření, než je obvyklé. Poměrně příznivé výsledky v posledních dvou letech mají dvě vady na kráse.
Dvě vady na kráse
- Rozpočet má vyšší příjmy v důsledku kombinace vyššího daňového zatížení a rychlejšího růstu ekonomiky, než se kterým vláda počítala před dvěma či třemi lety. Za posledních pět let se zvýšila složená daňová kvóta o téměř tři procenta, což v dnešních cenách představuje asi 80 miliard příjmů ročně navíc. Stabilizace veřejných financí přes vyšší zdanění krátkodobě funguje, ale dlouhodobě je škodlivá. Přitom vláda ve schválené reformě veřejných financí z jara 2003 počítala, že jen přibližně 30 procent stabilizace půjde přes vyšší příjmy a 70 procent bude dosaženo restrukturalizací výdajů. Zatím dominují vyšší příjmy a na výdajové straně jsme toho mnoho neviděli.
- Druhou vadou na kráse je skutečnost, že lepší výsledky veřejných rozpočtů, než vláda plánovala, jsou nechtěným dítkem. Na jedné straně je dobře, že ve srovnání s původními cíli vlády jsou výsledné deficity za roky 2004 i 2005 nižší. Zároveň ale roste pravděpodobnost vyšších rozpočtových výdajů v budoucnu s ohledem na proklamovanou snahu držet se původních záměrů, což by znamenalo silnou fiskální expanzi.
- Destabilizace veřejných financí je o hodně snazší než jejich stabilizace. Před posledními parlamentními volbami u našich sousedů v Maďarsku se politické strany předháněly ve slibech, o kolik se zvýší nejrůznější položky rozpočtu. Dodnes se tam veřejné finance nepodařilo stabilizovat a podle posledních odhadů je maďarský rozpočet na nejlepší cestě dosáhnout deficitu 10 procent HDP v roce 2006. Náš komentář k domácímu vývoji byl tentokrát silnější než jindy, neboť skutečně vzbuzuje obavy pozorovat sérii různých legislativních iniciativ, které by vedly k výraznému zvýšení mandatorních výdajů státu v příštích letech, většinou počínaje rokem 2007.
Růst mandatorních výdajů
Počítejte se mnou. V různé fázi schvalování parlamentu je balík sociálních zákonů, který by po schválení znamenal zvýšení deficitu v roce 2007 o téměř 27 mld. korun. S touto částkou se přitom nepočítá ve střednědobém výhledu Ministerstva financí a ani ve výdajových rámcích.
Kromě toho Poslanecká sněmovna schválila nedávno zvýšení rodičovského příspěvku (dopad 12 - 15 miliard korun), porodného (asi 1 miliarda), uvažuje se o zvýšení dětských přídavků apod. Tak se hravě dostáváme ke zvýšení mandatorních výdajů až o 50 miliard korun. To už je částka, která představuje 1,5 procenta HDP.
Připomenutí těchto skutečností není explicitní kritikou žádné politické strany. Nakonec vláda sama v dokumentech schválených během podzimu 2005, v Konvergenčním programu a v analýze připravenosti české ekonomiky na přijetí eura hovoří o potřebě dalších reforem, zejména z pohledu udržitelnosti veřejných financí.
Podle mého názoru je nesporné, že uvedené návrhy nejdou cestou stabilizace veřejných financí. Naopak manévrovací prostor pro fiskální politiku významně zužují. Krátkozraké využívání dobrého výkonu české ekonomiky ke zvýšení výdajů státu by ohrozilo žádoucí stabilizaci veřejných financí a v konečném důsledku by mohlo ohrozit i plánovaný termín přijetí eura.
O autorovi| Zdeněk Tůma, Autor je guvernérem České národní banky