(www.cianews.cz 15.10.2014)
Po necelém roce se dá říct, že uvolnění měnových podmínek prostřednictvím zvoleného kurzového závazku Českou národní bankou (ČNB) bylo ještě potřebnější, než ukazovaly tehdejší prognózy. A i ty byly alarmující. Je jasné, že jsme byli na okraji propasti, ze které by se těžko škrábalo zpět, uvedl pro ČIANEWS viceguvernér ČNB Mojmír Hampl. Ekonomika byla v listopadu 2013 stále v recesi, klesaly investice, domácí spotřeba byla mátožná, stagnovala nezaměstnanost, ekonomika netvořila nová pracovní místa, růst mezd byl nejnižší za léta. To vše ruku v ruce se zesilujícími deflačními tendencemi téměř na všech frontách. Do roka a do dne se prakticky všechny tyto trendy otočily, jen vývoj cen zaostává za očekáváním ČNB, dodal M. Hampl.
Jak je ČNB spokojena s připraveností bank na regulaci Basel III, která je v legislativě Evropské unie implementována prostřednictvím směrnice Capital Requirements Directive (CRD IV) a nařízení Capital Requirements Regulation (CRR)? Jsou banky připraveny, anebo ještě na některých oblastech pracují – kde jsou případně největší problémy?
Přípravné období bylo poměrně dlouhé, takže jsme společně s bankami měli čas se na nový koncept CRD IV/CRR připravit. Byť připomínám, že směrnice a nařízení mají dohromady zhruba 400 stran textu! Nicméně jsou promítnuty v domácí legislativě a nyní budeme postupně aktivně monitorovat, jak si celý nový koncept bude v EU i u nás „sedat“. A budeme podle něj samozřejmě dohlížet. Směrnice i nařízení jsou extrémně složité legislativní akty – viz přes 2000 vysvětlujících a doplňujících dotazů, které k textu CRD IV/CRR obdržela londýnská European Banking Authority (EBA) a na které postupně odpovídá. Málokdo mimo industrii si třeba dokáže představit, jak obrovské jsou dodatečné požadavky na reporting a vykazování z této regulace vyplývající.
Takže si usazení CRD IV/CRR ještě bude žádat úpravy řady interních systémů a procesů v bankách. A navíc se stále ještě tvoří řada tzv. závazných technických standardů či tzv. guidelines, k jejichž vydávání je oprávněna EBA (European Banking Authority), a které celý koncept technicky a v detailu dotváří a budou dotvářet. Nicméně domácí sektor je na nová pravidla připraven.
Proč se rozhodla centrální banka zavést další kapitálovou rezervu pro čtyři systémově důležité banky? Jaký to podle vašeho názoru bude mít vliv na jejich kapitálovou přiměřenost a v důsledku toho i na úvěrování, případně na celý český bankovní sektor?
Každá banka má jistý stupeň systémové významnosti. U některých je však tento stupeň tak vysoký, že se orgán dohledu může rozhodnout požadovat udržování vyššího kapitálového poměru. Tím má dojít ke snížení pravděpodobnosti selhání a jeho potenciálních důsledků. Tento přístup k řízení systémového rizika koneckonců lze nově vidět v řadě vyspělých zemí.
ČNB se rozhodla takto postupovat u České spořitelny, ČSOB, Komerční banky a UniCredit Bank, přičemž požadované sazby kapitálové rezervy se liší právě podle stupně systémové významnosti bank. Nicméně jejich kapitálová přiměřenost se příliš nezmění, protože všechny čtyři banky už teď drží kapitál zřetelně nad minimálními požadavky. Část kapitálu, který držely doposud dobrovolně, tak budou od této chvíle držet povinně. Krátkodobý dopad na banky a na celou ekonomiku proto bude i z tohoto důvodu nejspíš zanedbatelný. V delším období by naše opatření mělo znamenat nižší pravděpodobnost destabilizace bank a celého finančního systému.
Dne 7. listopadu 2014 to bude přesně rok od intervencí ČNB. Jak byste dnes zhodnotil tento krok? Jednala by bankovní rada ČNB stejně, anebo byste něco udělali jinak – a proč? Jak by podle vašeho názoru vypadala současná situace, pokud by se bankovní rada ČNB před rokem pro tento krok nerozhodla?
Po necelém roce se dá říct, že zpětně viděno bylo tehdejší uvolnění měnových podmínek prostřednictvím zvoleného kurzového závazku ještě potřebnější, než ukazovaly tehdejší prognózy. A i ty byly alarmující. Je jasné, že jsme byli na okraji propasti, ze které by se těžko škrábalo zpět. Když srovnáme vývoj ekonomiky tehdy a dnes, je obrázek docela jasný.
Situace vloni v listopadu dle tehdy posledních známých čísel: ekonomika stále v recesi, klesající investice, mátožná domácí spotřeba, stagnující či rostoucí nezaměstnanost, ekonomika bez tvorby nových pracovních míst, nejnižší růst mezd za léta. To vše ruku v ruce se zesilujícími deflačními tendencemi prakticky na všech frontách. Do roka a do dne se prakticky všechny tyto trendy otočily, jen vývoj cen zaostává za naším očekáváním. Takže v loni loňském roce byla ekonomika zjevně ještě utlumenější, než se nám zdálo.
Nevím o žádném makroekonomickém faktoru, který by vysvětloval obrat české ekonomiky jasněji, zřetelněji a teoreticky i prakticky přesvědčivěji než uvolnění měnové politiky. Vládní fiskální politika to být nemohla být, protože rozpočet je díky nižšímu schodku restriktivnější oproti plánu, a zahraničí se od té doby vyvíjí podobně, možná v některých klíčových zemích spíše hůř.
Jak byste konkrétně zhodnotil dopady intervencí na jednotlivé segmenty české ekonomiky – máte nějaké číselné odhady? Kterým oborům a firmám pomohla nejvíce/nejméně?
Nemám osobně rád toto „parcelování na segmenty“, protože měnová politika má působit agregátně, na celou ekonomiku. Takže jde o to, jestli měnové uvolnění pomáhá v průměru celé ekonomice, či ne. A já jsem v předchozí odpovědi uvedl, proč jsem hluboce přesvědčen, že v průměru pomohlo a pomáhá. Jakkoli si uvědomuji ošidnost slova průměr.
Bankovní rada uvedla, že neukončí používání kurzu jako nástroje měnové politiky dříve než v roce 2016. Jak bude podle vašeho názoru vypadat scénář tohoto ukončení – a za jakých okolností by mohl být uspíšen, nebo naopak odložen?
Uspíšení si oproti již vyhlášenému termínu nyní neumím moc představit, to by opravdu muselo nastat v ekonomice něco zcela revolučního. Prodloužení by pak mohlo nastat za předpokladu, že by inflační tlaky byly dále velmi utlumené v důsledku zpomalujícího vývoje reálné ekonomiky. Takže jednoduše řečeno, čím rychleji budeme oživovat, tím rychleji budeme z kurzového závazku venku.
A technicky jak? Celou dobu se snažíme komunikovat, že se pokusíme o exit co nejhladší, co nejpřímočařejší. Máme nástroje, jak omezit případné přílišné kurzové skoky po exitu.
Nedávno jste uvedl, že se držíte citátu ekonoma Juliana Simona: „Věda je cenná jedině tehdy, pokud dospívá k poznatkům překračujícím hranice intuice a zdravého selského rozumu.“ Jaká je vůbec role intuice nejen v ekonomice, ale hlavně v práci člena bankovní rady?
Jako u mnoha lidí nejrůznějších povolání je i pro mě intuice velmi významná. Neznám vlastně nikoho, kdo by tvrdil, že intuici nebo „šestý smysl“ při své práci záměrně vypíná. Proč by to mělo být jinak u zaměstnance centrální banky, když celý peněžní systém je do značné míry závislý na roli očekávání a důvěry, což jsou spíše měkké než tvrdé veličiny.