Vojtěch Wolf (Lidové noviny 29.5.2014 strana 17, rubrika Ekonomika)
Kdyby teď bylo Česko v bankovní unii, dohled nad Českou spořitelnou, Komerční bankou a ČSOB by vzhledem k jejich velikosti vykonávala Evropská centrální banka. "V situaci, že by se restrukturalizovala bankovní skupina, by skutečně byl upřednostněn zájem celé skupiny nad zájmem dceřiné společnosti," varuje viceguvernér ČNB Mojmír Hampl a dodává, že pokud má být Česko členem bankovní unie, tak jen za předpokladu, že by zároveň přijalo euro.
* LN Úrokové sazby jsou na nule, peníze jsou dnes prakticky zadarmo. Přesto si firmy příliš nepůjčují, neinvestují a šetří. Co to říká o stavu ekonomiky?
Lidé a firmy mají ve špatných časech prostě extrémní averzi k jakémukoli riziku. Subjekty jsou výjimečně opatrné ohledně utrácení a investování. Například i v situaci extrémně nízkých sazeb existují tlaky na další pokles cen. Pohybujeme se v časech, kdy všude okolo působí velmi nízké inflační tlaky, dalo by se spíše říct, že se jedná o tlaky deflační. Jinak bych ale vaši tezi trochu poupravil, nálada u nás na trhu se otáčí a je vidět obrat k lepšímu. Správně ale popisujete to, co obecně platí pro Česko a celý vyspělý svět.
* LN Od Evropské centrální banky se očekává, že v červnu přistoupí k záporné diskontní sazbě. Byl by tento krok možný i v případě ČNB?
Nepřísluší mi komentovat záměry jiných centrálních bank. Dánové ale už takový pokus udělali s tzv. depozitní sazbou, kterou ponechali po jistou dobu zápornou na úrovni -0,1 %. Od experimentu již upustili. Pokud jde o nás, tak jsme to řekli jasně, nula je nula a nic dalšího se s naší sazbou dít nemůže. Její jediný směr může být vzhůru, záporná sazba proto není pro ČNB žádné téma. A vysvětlovali jsme též, proč je naše nula technickou nulou, tedy 0,05, a ne 0,00. Důvodem je, že naše repo sazba slouží jako základ výpočtů různých sankčních úroků. Bylo by proto absurdní, aby se pak tyto sankce počítaly ze záporných úroků. To by v praxi znamenalo, že by se ze sankce stal bonus.
* LN Efektem levných peněz jsou i extrémně levné hypotéky, které naopak dosahují rekordních objemů. Nehrozí tak další hypoteční bublina, potažmo hypoteční krize?
Ano, v jednotlivých ekonomikách bubliny hrozí. Je to velké téma pro všechny, kdo mají na starost hospodářskou politiku. Řekl bych, že debata o finanční stabilitě se s nástupem krize stala obrovsky módní a správná. Neznamená to jen zajistit stabilitu spotřebitelských cen v dlouhém období, ale i zajistit stabilitu jiných cen, které mohou být velmi volatilní a mohou se utrhnout z řetězu - třeba nemovitostí. Z cenové mánie se potom rychle může stát panika, která vyvolá další otřes. Takže ano, toto je stále aktuální. Pokud se podíváte na minulé krize, zjistíte, že prakticky každé z nich předcházel nadměrný růst cen aktiv a nemovitostí a silný nárůst úvěrů. Bohužel to ale nefunguje obráceně, tedy pokud máte velký nárůst cen aktiv a nemovitostí, tak to nutně nemusí znamenat příchod krize. Dokud ale máme stávající finanční systém, v němž finanční instituce poskytováním úvěrů vytvářejí nové peníze na základě očekávání budoucího vývoje, tak nebude existovat nikdo, kdo vám může slíbit, že už další krize nepřijde. To, jak se systém chová, odráží cyklické chování domácností, podniků a investorů. Ve špatných časech brutálně omezují spotřebu, v dobrých jsou zase ochotni zadlužit se nad všechny meze.
* LN A co zásahy centrální banky?
Pravda je, že to odráží i chování autorit a jejich měnové politiky. Pro mě osobně je velkou otázkou do budoucna, jestli měnové politiky jsou stejně dobře schopny řídit ceny aktiv a nemovitostí, jako se jim dnes daří řídit spotřebitelské ceny. Nikdo dnes nepochybuje o tom, že je správně, když jsou spotřebitelské ceny stabilizované, a že vysoká inflace je škodlivá. Kánonem měnové politiky je cenová stabilita. Pro růst cen nemovitostí či růst cen aktiv ale žádné takovéto pěkné cíle nemáme. Přitom se také jedná o ceny a ty jsou ovlivňovány měnovou politikou. Nositel Nobelovy ceny profesor Shiller upozorňuje, že zatímco u spotřebitelských cen platí, že lidé kupují více, když ceny klesají, u akcií či nemovitostí je to často opačně, lidé je poptávají tím více, čím rychleji ceny rostou. To, jak přesně stabilizovat tyto ceny, aby v nich nedocházelo k extrémním výkyvům a nepřinášely tak cykly a nestabilitu ve finančním sektoru, je velkou otázkou, na kterou zatím neexistuje žádná dostačující analytická odpověď. Jsem přesvědčen, že za takovou odpověď se jednou bude udělovat Nobelova cena.
* LN Není systém na druhé straně zároveň přespříliš regulován?
Souhlasím, že banky jsou po krizi ve světě pod velkým regulatorním tlakem a z této vlny se stává přeregulovanost. To bohužel znamená, že kapitál pro finanční sektor bude dražší. Nelze zároveň ozdravovat finanční sektor, tedy chtít, aby měl víc kapitálu, a na druhé straně požadovat, aby banky stejným způsobem jako v minulosti úvěrovaly reálnou ekonomiku. Nelze chytat všechny zajíce najednou.
* LN Nebrzdí ekonomiku požadavky na banky v podobě držení většího podílu jádrového kapitálu?
České banky jsou už dnes dostatečně kapitálově vybavené, aby vesměs ustály požadavky nové kapitálové směrnice CRD IV (Capital Requirements Directive Regulation - pozn. red.). Pro nás to tak relativní zpřísnění není. Obecně ale platí, že navýšení kapitálové přiměřenosti není "oběd zadarmo". Buď musí banky shánět kapitál, který se stává dražším, a banky jsou tak pro investory méně atraktivní, nebo musí dělat něco se svými aktivy. Třeba je prodávat nebo kupovat jen ta nejbezpečnější. Dovedeno ad absurdum, kdyby zvýšená kapitálová přiměřenost "nic nestála", tak proč ji nestanovit rovnou na sto procent?
* LN Nebrzdí ale regulace ekonomiky například hospodářství v tom, aby se dostalo na svůj skutečný potenciál?
Samozřejmě že regulace finančního sektoru je procyklická. V dobrých časech nešlapete na brzdu, i když byste měl, a ve špatných na ni dupnete ve chvíli, když byste měl spíše přidávat plyn. Opakujeme stejné chyby jako v minulosti. Bohužel je po tom politická poptávka. Je pravda, že to má a bude mít vliv na fungování finančního sektoru a reálné ekonomiky. Na druhou stranu nevím, jak se této procykličnosti zbavit, pokud nebudeme mít odpověď na tu výše zmíněnou klíčovou otázku ohledně účinné dlouhodobé stabilizace všech cen. Alespoň některým regulatorním výstřelkům se ale dá zabránit. Například mnozí lidé v Evropě si už uvědomili, že zavádět daň z finančních transakcí by byl další zásah, který by nepomohl ani finančnímu sektoru ani reálné ekonomice. Pro mě překvapivě hlasitě tuto daň kritizoval třeba francouzský guvernér Noyer, byť se Francie oficiálně k tomuto nápadu stále hlásí.
* LN Neotevře ale přísná regulace vstup ruského, popřípadě čínského kapitálu?
Odpověď je složitá a jednoduchá zároveň. Jednoduchá je to v tom, že se vždy v dlouhém období vlastnictví všeho koncentruje v těch zemích, které generují bohatství. Bohatí vlastní chudé, ne naopak. Pokud je nějaká země dlouhou dobu v zóně ekonomického úpadku a zaostává vůči jiným oblastem, tak je pravděpodobné, že vlastnictví kapitálu v této zóně bude přecházet do rukou těch bohatnoucích. Takže pokud bude vyspělý svět dlouhodobě relativně zaostávat a nebude generovat bohatství, je vysoce pravděpodobné, že dojde k tomu samému, k čemu došlo několikrát v minulosti - k přesunu vlastnictví k těm bohatším. Složité je to ale v detailech, jako zda, kdy, jak a v jakých hranicích se tak stane či jestli my jsme zrovna v té části světa, která bude růst pomaleji, nebo ne.
* LN Kvůli velké přísnosti se do ČNB před časem pustil i Andreas Treichl, šéf rakouské Erste Group, která je majoritním vlastníkem České spořitelny. Není ČNB nakonec příliš přísná?
Pokud jsme bráni jako přísní, tak mi to vůbec nevadí. Naopak, beru to jako pochvalu. Přísná pravidla jsme vymáhali už před krizí a nakonec jsme byli jedna z osmi zemí EU, které po roce 2008 nepotřebovaly dělat žádná opatření ve finančním sektoru.
* LN V současnosti probíhají v EU zátěžové testy a testy kvality bankovních aktiv. Jak by ČNB reagovala, kdyby neprošla zátěžovými testy některá z matek české banky a hrozilo by například vyvádění jejích aktiv či vkladů klientů?
K vyvádění by dojít nemohlo. Ostatně to je i důvod, proč nám tak záleží na tom, aby dohled nad domácími bankami zůstal v rukou domácím institucím. To, že matka může mít nějaký hypotetický problém, by nemělo mít faktický vliv na fungování dceřiné společnosti, která je domácí právnickou osobou podle českého práva. Maximálně by tak hrozil jen reputační problém. I ten se ale dá komunikací minimalizovat.
* LN Skutečně k něčemu takovému nemůže dojít ani v případě vstupu do bankovní unie?
Všechno, co ČNB celou dobu říká, je, že by neměly padnout veškeré bariéry mezi dcerami a matkami. Právě proto si myslíme, že pro ČR není nyní jediný přesvědčivý důvod, proč do bankovní unie vstupovat. Čili pokud bude existovat lokální dohled nad bankami, které se i chovají jako lokální, tak k ničemu takovému dojít nemůže. Za předpokladu, že by se z dcer staly pobočky nebo bychom vstoupili do bankovní unie, situace bude jiná.
* LN V některých případech českých bank by ale přece došlo k tomu, že by nebyly pod dohledem ČNB...
Kdyby v tuto chvíli byla ČR členem bankovní unie, tak by to znamenalo, že minimálně nad třemi největšími bankami by vykonávala dohled ECB. Tyto banky jsou natolik velké, že překračují limit na přímý dohled. V situaci, že by se dnes restrukturalizovala nějaká bankovní skupina, by podle pravidel restrukturalizace finanční instituce skutečně byl upřednostněn zájem celé skupiny nad zájmem dceřiné společnosti. Tak to skutečně je a je to i jeden z důvodů, proč za sebe nevidím důvod, proč se hnát do bankovní unie.
* LN Jak se na případný vstup díváte vy?
Osobně si nedovedu představit argumenty, které by byly dostatečně přesvědčivé pro vstup země, jako je ČR, do bankovní unie bez toho, aniž by se přijalo euro. Podle toho, jak je koncipováno členství v bankovní unii, má logiku buď být plnohodnotným členem eurozóny a bankovní unie zároveň, nebo být mimo. Bankovní unie totiž završuje proces integrace, kdy máte jednotný dohled, jednotnou měnovou politiku a jednotného věřitele poslední instance v podobě ECB. To všechno v jednom celku. To má logiku. Je proto dle mého názoru dobré otázku bankovní unie a členství v eurozóně spojovat.
* LN Jak se například díváte na návrh Evropské komise, která chce, aby 30 systémově důležitých bank zcela oddělilo retailové bankovnictví od toho investičního?
Obecná pozice k návrhu Komise je, že je tam velmi mnoho problematických míst. Nejsme přitom jediní, kdo si to v Evropě myslí. V kontextu debaty o bankovní unii tomuto návrhu ve skutečnosti moc nerozumím. Bankovní unie má totiž bourat některé funkční bariéry, které dosud existují, například ty mezi dcerou a matkou. Na druhou stranu, tento návrh říká, že mám začít budovat zcela nové umělé bariéry uvnitř finančních institucí na místech, kde doposud žádná překážka nebyla. Proč raději nezachovávat hranice tam, kde existují a osvědčily se třeba při bránění přeshraniční nákaze? Konkrétně. Návrh například říká, že oddělit by se od retailového bankovnictví měl tzv. market making. (tvůrce trhu například u cenných papírů - pozn. red.). I ten má podle EK po dobu nežádoucí aktivity. Je přitom podle mého názoru jednou z vitálních funkcí, kterou banky na svých lokálních trzích dělají. Představa, že banka není lokálním market makerem třeba u akcií či dluhopisů z důvodu riskantnost ia musí z toho vytvořit novou entitu, do které se dosype další kapitál, nezapadá do logiky u nás zavedeného univerzálního bankovnictví.