(Bankovnictví 22.3.2001 strana 35, rubrika: Světové finančnictví)
Turecký prezident Sezer veřejně napadl vládu premiéra Ecevita, že brání vyšetřování korupce. Hádka měla bouřlivý průběh a následky byly okamžité. Ve strachu z vládní krize cizí investoři v panice stáhli ze země skoro 7 mld. USD. I když bylo posléze, ve snaze uklidnit trhy, vydáno prohlášení, že šlo o rozpory politického, nikoli ekonomického charakteru, panika už byla v plném proudu.
Vinou politické krize musí Turecko modifikovat státní rozpočet na letošní rok vypracovaný ve
spolupráci s Mezinárodním měnovým fondem. Ten počítal s deficitem ve výši 3,4 % HDP a je
pravděpodobné, že dojde k jeho zvýšení až na 10 % HDP (rok 2000 skončil dokonce deficitem 11 %
HDP). Vláda bude rovněž muset revidovat svůj původní inflační cíl 10-12 % pro konec roku 2001
přinejmenším na 25 %. Podle některých analytiků ale dosáhne míra inflace na konci letošního roku 40
% nebo 50 %. Paradoxní přitom je, že fundamentální data turecké ekonomiky se až do vypuknutí krize
vyvíjela pozitivně. Inflace klesla na nejnižší hodnotu za posledních 14 let, deficit na účtu
běžných položek se měl letos snížit z 5 % na 3 % HDP a konsolidace veřejných financí rovněž činila
pokroky, i když menší, než se očekávalo. S cílem zabránit masivnímu odlivu deviz zvýšila turecká
centrální banka prudce úrokové sazby (maximum u jednodenní sazby se na vrcholu krize pohybovalo
kolem neuvěřitelných 7000 %). Na rozdíl od finanční krize v loňském listopadu nepřisunula tentokrát
centrální banka na trh okamžitě žádný kapitál a likviditu začala zvyšovat až poté, co se situace
poněkud uklidnila. Protože lze jen stěží očekávat, že by se i přes rychlá hospodářskopolitická
opatření do země v brzké době vrátily odčerpané finanční prostředky, zůstanou krátkodobé úrokové
sazby patrně i nadále dost vysoké. Turecko rovněž opustilo systém pevných směnných kurzů, který
zavedlo koncem roku 1999, a nechalo liru volně plovat. Vláda tak zrušila ústřední prvek
ambiciózního programu na snížení dvoumístné inflace dohodnutého s Mezinárodním měnovým fondem a
fakticky tak umožnila devalvaci národní měny (lira okamžitě ztratila 36 % své hodnoty). Centrální
banka před uvolněním kurzu vydala na podporu měny 4,5 mld. USD, což představuje šestinu jejích
devizových rezerv. Šéf centrální banky Gazi Ercel krátce po všech těchto událostech podal demisi.
Americký ministr financí Paul O'Neill, který ve svém úřadě čelí první mezinárodní finanční krizi,
se obrátil na Mezinárodní měnový fond se žádostí o podporu. Podle něj je nejrozumnější, aby MMF
pokračoval v dosavadním schváleném ozdravném programu pro Turecko v částce 11,4 mld. USD. Uprostřed
krize by prý bylo příliš riskantní experimentovat s novým programem. Zdá se, že turecká krize se
liší od předchozích krizí emerging markets, například v Rusku nebo Thajsku. Turecká vláda si
dokonce vysloužila chválu za rychlé jednání při vyjasňování situace, která znervóznila trhy na
celém světě. Rovněž se zdá, že investoři angažující se na emerging markets se z minulých krizí něco
naučili. Například při ruské krizi reagovalo mnoho velkých hedge fondů na první známky potíží
dalším půjčováním peněz, aby ještě zvýšily své pozice. Při turecké krizi začalo mnoho investorů v
tichosti prodávat svá aktiva při prvních náznacích potíží v listopadu loňského roku. V důsledku
toho je angažovanost zahraničních bank v Turecku nižší, než byla v jiných zemích zasažených
krizemi. Ke konci září měli velcí zahraniční věřitelé podle BIS v Turecku umístěny půjčky v objemu
43,9 mld. USD. Stejní věřitelé byli v Rusku v době vypuknutí tamní krize zaangažováni 75,9 mld.
USD. To znamená, že škody z úvěrové angažovanosti v Turecku budou mnohem nižší.