Vladimír Tomšík (Hospodářské noviny 24.5.2013 strana 10, rubrika Názory)
ČNB věnuje kampeličkám zvýšenou pozornost, ale většina záložen se chová mnohem riskantněji než normální banky
Družstevní záložny v posledních letech na českém trhu rychle posilují pozice. Jejich celková bilanční suma, tedy součet všech aktiv, se jen od roku 2009 více než zdvojnásobila (ze 17,65 miliardy před třemi lety na 39,28 miliardy v roce 2012). K rozmachu družstevních záložen výrazně přispělo zrušení desetiprocentní spoluúčasti klientů, respektive členů, v případě krachu záložny a zvyšování pojištěné částky vkladů od roku 2008 až do výše 100 000 eur (respektive 2,6 milionu Kč).
ČNB na rizika plynoucí z těchto změn opakovaně poukazovala s tím, že plná garance vkladů do uvedeného limitu bez určité míry spoluúčasti a krátké lhůty pro výplatu náhrad posilují morální hazard, kdy vkladatele nezajímá nic jiného než výše úrokové sazby.
Nová éra rozkvětu družstevních záložen v posledních letech plyne především z toho, že nabízejí vyšší úroky z vkladů v porovnání s bankami.
Jedním z důvodů této politiky je, že vklady jsou pro záložny jediným dostupným zdrojem likvidity. V důsledku vyšší ceny zdrojů jsou ovšem záložny nuceny hledat na aktivní straně umístění za vyšší úrokové sazby, což však znamená, že ve srovnání s bankami často podstupují vyšší rizika. Úvěry poskytované záložnami jsou rizikovější než u bank, řada klientů nejdříve buď v bance neuspěje, nebo to z různých důvodů ani nezkusí. To vede u záložen v porovnání s bankami k podstatně vyššímu podílu úvěrů v selhání (konkrétně je to 14,0 procenta u záložen oproti 6,2 procenta u bank). Krytí úvěrů v selhání ve výši 12,5 procenta se meziročně významně nemění, ale stále se jedná o relativně nízkou hodnotu ve srovnání s bankovním sektorem, ve kterém tento poměr dosahuje 49,4 procenta.
Rostoucí rizika
S přihlédnutím ke zmiňovaným rizikům není sektor družstevních záložen dostatečně uspokojivým způsobem kapitálově vybaven. Má zkrátka nízký rozdíl mezi skutečnou výší kapitálu a požadovanou minimální absolutní výší kapitálu. Například v sektoru bank dosahuje skutečná výše kapitálu 28násobku minimální požadované hodnoty kapitálu.
U družstevních záložen skutečná výše kapitálu dosahuje necelého 10násobku minimální požadované výše kapitálu. Pět ze třinácti záložen vykazuje dokonce kapitál nižší než 1,5násobek minimální požadované výše.
V případě bankovního sektoru této hodnoty nedosahují jen dvě banky ze třiadvaceti. Existuje tak významné riziko, že i relativně nízké dodatečné ztráty ze znehodnocení některých aktiv mohou způsobit, že se záložna dostane se svým objemem kapitálu pod minimální absolutní objem požadovaného kapitálu, a to i za situace vysoké úrovně ukazatele kapitálové přiměřenosti.
Problémem je rovněž neprůhledná struktura kapitálu družstevních záložen, neboť jejich častou praxí je postupné navyšování kapitálu dalšími členskými vklady tak, aby příslušní členové nedosáhli desetiprocentní hranice podílu na kapitálu záložny, kdy je nutné vyžádat souhlas ČNB s nabytím kvalifikované účasti.
Domnívám se, že řada družstevních záložen neplní společenskou roli, kterou záložny tradičně hrají v některých jiných zemích, kde sdružují členy se společnými vazbami například v jedné obci či profesi, a fungují do jisté míry jako banky, aniž musí podléhat veškerým požadavků na banky kladeným. Konkrétně mohou operovat s nižší výší počátečního kapitálu. Základní kapitál záložny musí být nejméně 35 milionů korun, což je téměř patnáctkrát méně než u bank, pro něž platí minimum ve výši 500 milionů korun.
Restrukturalizaci sektoru družstevních záložen s cílem omezit narůstající rizika a posílit tradiční společenskou roli družstevního finančnictví doporučila České republice v programu hloubkového posouzení finančního sektoru (FSAP) mise Mezinárodního měnového fondu, která se uskutečnila v roce 2011 a jejíž výsledky byly zveřejněny v červenci 2012. Ve zveřejněném hodnocení mise se mimo jiné uvádí, že „navzdory svému malému rozsahu může mít sektor družstevních záložen nepoměrně velký dopad na Fond pojištění vkladů, ale také reputační důsledky pro finanční systém a postavení ČNB“.
Zásahy dohledu
Od roku 2006, kdy ČNB převzala dohled nad touto částí finančního trhu od Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami, se v družstevních záložnách uskutečnilo celkem sedm hloubkových dohledových šetření na místě a 28 kontrol.
Většina z těchto šetření a kontrol konstatovala závažné nedostatky v řídicím a kontrolním systému dané záložny a vedla k realizaci nápravných opatření.
Několika družstevním záložnám musela ČNB kvůli přetrvávajícím závažným nedostatkům v jejich podnikání i odejmout licenci. Například v roce 2007 odňala licenci Českému národnímu spořitelnímu družstvu. V roce 2010 ČNB odejmula povolení Úvěrnímu družstvu PDW, Praha a Vojenské družstevní záložně. Naposledy v březnu 2012 ztratila povolení záložna Unibon – spořitelní a úvěrní družstvo.
Dohled ČNB samozřejmě i nadále družstevní záložny kontroluje. ČNB se musí striktně držet zákonných postupů a může ukládat opatření k nápravě či sankce teprve po důkladném posouzení situace a dle povahy a závažnosti zjištěných nedostatků. Často se zapomíná, že ČNB nemůže zasahovat do rovných příležitostí na trhu a musí dodržet zákonnou povinnost mlčenlivosti, a proto není oprávněna poskytovat bližší informace o případných zjištěních u konkrétních společností.
Zlomek celkového trhu
I přes několikanásobný nárůst bilanční sumy družstevních záložen v posledních letech představují tyto instituce stále nepatrný segment českého finančního trhu. Jeho tržní podíl je velmi nízký a angažovanost ostatních subjektů finančního trhu vůči družstevním záložnám je prakticky nulová. Na konci roku 2012 zaujímaly jen 0,7 procenta aktiv finančního sektoru a měly necelých 55 000 klientů. Objem jimi poskytnutých úvěrů a přijatých vkladů jen mírně přesahuje 1 procento vkladů a úvěrů poskytnutých a přijatých celkem všemi úvěrovými institucemi (tedy bankami a záložnami dohromady).
S přihlédnutím k těmto číslům lze říci, že případné negativní události týkající se některé z družstevních záložen by neohrozily stabilitu finančního sektoru jako celku. Na druhou stranu nelze vyloučit, že nepříznivý vývoj v tomto segmentu může vyvolávat celkovou nejistotu vůči všem úvěrovým institucím.
Z těchto důvodů ČNB situaci průběžně analyzuje, dává podněty k regulatorním změnám a věnuje dohledu nad družstevními záložnami dlouhodobě zvýšenou pozornost.