Vít Ossendorf (Bankovnictví 16. 5. 2025)
S účinností od 1. ledna 2024 se podstatným způsobem změnila pravidla pro schůzi vlastníků dluhopisů uvedená v zákoně č. 190/2004 Sb., o dluhopisech. Tento článek se snaží objasnit, zda je úprava § 23 zákona o dluhopisech, ve znění zákona č. 462/2023 Sb., upravující průběh schůze vlastníků dluhopisů, podle autorova názoru kogentní, nebo dispozitivní.
Smysl pravidel upravujících průběh schůze vlastníků
Ustanovení § 23 zákona o dluhopisech lze obecně považovat za soubor norem směřujících svým smyslem především k ochraně vlastníků dluhopisů jako zpravidla slabší strany ve vztahu emitenta a investorů do jeho dluhopisů, a proto povahou kogentních. Případné odchylky jsou proto v samotném zákoně výslovně uvedeny. Zajímavé je, že podobně striktní je nám blízká úprava německého Schuldverschreibungsgesetz (zákona o dluhopisech), která v § 4 stanoví, že ustanovení emisních podmínek dluhopisu lze změnit do splacení dluhopisu pouze smlouvou se všemi věřiteli nebo v souladu s většinovým usnesením schůze věřitelů. Podle § 5 německého Schuldverschreibungsgesetz navíc platí, že emisní podmínky se mohou odchýlit v neprospěch věřitelů pouze v rozsahu, v jakém to výslovně stanoví tento zákon.
Příprava novelizace zákona o dluhopisech
Úprava § 23 zákona o dluhopisech, zejména problematika jeho kogentnosti, či dispozitivnosti, úzce souvisí se zákonem, kterým se mění některé zákony v souvislosti s rozvojem finančního trhu a s podporou zajištění na stáří. Ten byl do legislativního procesu předložen dvakrát, jednou Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR zasedající ve volebním období v letech 2017 až 2021 (sněmovní tisk 993). Tehdy však nebylo jeho projednání dokončeno, a proto byl předložen podruhé, a to Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR zasedající ve volebním období po roce 2021 (sněmovní tisk 474).
Jednotlivé změny § 23
Tato druhá zákonná iniciativa vyústila ve vydání zákona č. 462/2023 Sb., který mimo jiné novelizoval ustanovení § 23 zákona o dluhopisech, přičemž se nová úprava schůze vlastníků dluhopisů dotkla pěti oblastí:
1) V § 23 odst. 2 bylo provedeno zkrácení lhůty pro svolání náhradní schůze. Toto ustanovení je podle znění zákona v části týkající se lhůty podle věty čtvrté výslovně dispozitivní, emisní podmínky mohou stanovit delší lhůtu. Další související pravidla uvedená v tomto odstavci (svolávání náhradní schůze vlastníků současně se svoláním původní schůze vlastníků nebo kdykoli před konáním řádné schůze vlastníků; oznámení vlastníkům dluhopisů, že původní schůze vlastníků nebyla schopna se usnášet) lze naopak systematickým výkladem (absence explicitní dispozitivnosti a contrario k prvnímu pravidlu) označit za kogentní.
2) V § 23 odst. 5 došlo k rozšíření práva vlastníka dluhopisů, bylo umožněno zvolit si mezi předčasným splacením jmenovité hodnoty dluhopisu včetně poměrného výnosu nebo odkup dluhopisu za tržní cenu v případě, že schůze vlastníků souhlasila se změnami zásadní povahy a vlastník dluhopisu hlasoval na schůzi proti návrhu nebo se schůze nezúčastnil. V této souvislosti zákonodárce na možnost úpravy v emisních podmínkách neodkazuje, výslovně je uvádí jen v souvislosti s místem pro splacení dluhopisu. Ustanovení § 23 odst. 5 je tedy kogentní. A to i přesto, že důvodová zpráva uvádí opak („Ustanovení je liberalizováno ve prospěch emitenta. Právní úprava práva vlastníka dluhopisu, který se změnou přijatou na schůzi vlastníků nesouhlasil a s ohledem na to mohl požádat o předčasné splacení jmenovité hodnoty dluhopisu, je navrhována jako dispozitivní.“). Znění důvodové zprávy bylo totiž z velké části přejato ze sněmovního tisku 9934, aniž by reflektovalo schválený zákonný text. Důvodová zpráva je rozporná i tím, že následující věta odůvodnění změny je s předchozí větou v protikladu („Zákon zde zcela správně dává možnost předčasného splacení vlastníkům dluhopisů, kteří hlasovali na schůzi proti návrhu na změnu zásadní povahy, tedy vykonali své hlasovací právo, ale byli přehlasováni většinou ostatních vlastníků dluhopisů“), a k výkladu zákonných ustanovení se tak nedá využít.
3) V případě § 23 odst. 6 se jedná o vyloučení práva na předčasné splacení u dluhopisů typu MREL (minimální požadavky na kapitál a způsobilé závazky). Tato úprava, stejně jako její odůvodnění jsou jak v původním sněmovním tisku 993, tak i sněmovním tisku 474 shodné. Z jednoznačně formulovaného ustanovení, jedná se o zvláštní zákonný zákaz, vyplývá, že jde o úpravu kogentní, kterou nelze změnit prostřednictvím smluvní úpravy, byť uvedené v emisních podmínkách.
4) V případě § 23 odst. 7, zabývajícího se důsledky nesouhlasu schůze věřitelů se změnami emisních podmínek zásadní povahy, se jedná o legislativně-technickou změnu, opravuje se pouze odkaz v návaznosti na vložení nového odstavce.
5) Ustanovení § 23 odst. 9 zákona o dluhopisech stanoví, že „upraví-li emisní podmínky práva a povinnosti vlastníků dluhopisů odchylně od odstavců 1 až 8, musí na to emitent upozornit v prospektu nebo nejpozději k datu emise stejným způsobem, kterým zpřístupnil emisní podmínky“. To však nelze chápat jako uznání dispozitivnosti všech předchozích odstavců, a to z několika důvodů:
- Jako zbytečné by se jevilo pravidlo „ledaže emisní podmínky určí jinak“ uvedené v odstavci 1 a také „nebo jiným způsobem stanoveným v emisních podmínkách“ v odstavci 2.
- Dikce dotčeného ustanovení používá kondicionál „Upraví-li emisní podmínky práva a povinnosti vlastníků dluhopisů odchylně“, a nikoli například „emisní podmínky mohou – práva a povinnosti vlastníků dluhopisů odchylně“. Z uvedeného lze dovozovat záměr zákonodárce založit povinnost informovat o využitých diskrecích, nikoli založit diskreci novou. I když informační povinnost podle odst. 9 platí pro odchylky „od odstavců 1 až 8“, samotná odchylka je proto možná jen, pokud to některý z těchto odstavců výslovně umožňuje.
- Označení všech odstavců 1 až 8 za dispozitivní, obzvláště s možností změny v neprospěch investorů, by vedlo k podstatnému omezení ochrany vlastníků dluhopisů, v rozporu se zřejmým účelem tohoto ustanovení, což podle autorova názoru nebylo záměrem zákonodárce. V případě odstavce 6 by dispozitivnost tohoto ustanovení byla v přímém rozporu s obezřetnostními požadavky vyplývajícími z evropského práva.
- Může být sporné, zda jsou pravidla pro schůzi vlastníků dluhopisů součástí práva veřejného, nebo jde o požadavky soukromého práva na emisní podmínky dluhopisů. Úprava v § 23 navazuje na § 21 („emitent je povinen svolat schůzi dluhopisů“), cílem je ochrana investorů a od počátku byl součástí zákona o dluhopisech silný prvek veřejnoprávního dohledu, což odpovídá spíše právu veřejnému. Pokud bychom připustili určitý význam práva soukromého v dané problematice, použije se § 1 odst. 2 občanského zákoníku („Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.“). Výčet zakázaných ujednání není taxativní, běžně se do něj zahrnuje i porušování norem, jejichž účelem je ochrana slabší strany.
Závěr
Pravidla pro schůzi vlastníků dluhopisů v § 23 zákona o dluhopisech jsou, podle autorova názoru, převážně kogentní. Odchylky jsou přípustné jen, pokud je to v § 23 zákona o dluhopisech výslovně uvedeno, neboť jinak by fakticky došlo k vyprázdnění ochrany vlastníků dluhopisů.
Na tom nic nemění ani povinnost informovat o případných odchylkách podle § 23 odst. 9 zákona o dluhopisech, která sama o sobě nezakládá právo se odchýlit od kogentních ustanovení.
Vít Ossendorf
Pracuje v odboru regulace finančního trhu II, sekce regulace a mezinárodní spolupráce ČNB. Názor autora nevyjadřuje oficiální pozici ČNB.