Rozhovor s Jakubem Seidlerem, členem bankovní rady ČNB
Martina Sobková (Bankovnictví 11. 12. 2025)
Český finanční sektor zůstává podle člena bankovní rady ČNB Jakuba Seidlera ve velmi dobré kondici, přesto však čelí řadě nových výzev – od růstu investičních hypoték až po globální politickou a ekonomickou nejistotu. V rozhovoru pro Bankovnictví Seidler přibližuje hlavní závěry Zprávy o finanční stabilitě, vysvětluje motivaci za novým doporučením k investičním hypotékám a komentuje vyhlídky české ekonomiky a další vývoj úrokových sazeb.
ČNB nedávno jednala o otázkách finanční stability a v polovině prosince zveřejní Zprávu o finanční stabilitě. Jaká hlavní zjištění tato publikace přináší?
Hlavním sdělením podzimní Zprávy o finanční stabilitě je, že český finanční systém zůstává odolný vůči případným nepříznivým šokům, což je dáno zejména tím, že banky disponují dostatečným kapitálovým i likviditním polštářem a udržují si solidní ziskovost. Cyklická rizika se sice mírně zvýšila, ale zůstávají pod kontrolou. Sazbu proticyklické kapitálové rezervy jsme proto ponechali na 1,25 %, její výši jsme s kolegy z bankovní rady vyhodnotili jako dostačující.
Co se týče nastavení úvěrových ukazatelů, závazné limity dle zákona se nezměnily, horní hranice úvěrového ukazatele LTV setrvává na úrovni 80 % a 90 % pro žadatele mladší 36 let, horní hranice ukazatelů DTI a DSTI zůstaly deaktivované. Nicméně upozornili jsme na rostoucí podíl hypotečních úvěrů poskytovaných na investiční nemovitosti. Vnímáme, že by to v budoucnu mohlo přispět k prohloubení rozsahu systémových rizik, proto jsme se s účinností od 1. dubna 2026 rozhodli bankám doporučit, aby pro investiční byty vyžadovaly přísnější limity úvěrových ukazatelů LTV 70 % a DTI ve výši 7.
Můžete problematiku investičních hypoték více rozvést? Jsou tyto hypoteční úvěry více rizikové?
Ano, naše analýzy naznačují, že tento typ hypotečních úvěrů má zvýšené rizikové faktory. Například více než polovina nově poskytnutých hypotečních úvěrů s parametrem DTI nad 9 má právě znaky hypotečních úvěrů na investiční nemovitosti. Rovněž velká část takových úvěrů má DSTI nad 50 %.
Jen pro připomenutí, ČNB dlouhodobě upozorňuje, že více rizikové jsou úvěry s DTI nad 8 a DSTI nad 40 %. Nové doporučení ČNB je potřeba chápat jako snahu o prevenci – chceme, aby se případná rizika omezila již ve svém počátku. Tento krok zároveň snižuje pravděpodobnost, že by se rizika začala kumulovat ve vyšší míře a ČNB by musela časem zavést zákonné limity DSTI a DTI, které nyní aktivní nejsou. Současné doporučení je tedy preventivní a míří na velmi omezenou část hypotečního trhu. Na datech za rok 2025 by se to dotklo necelých 9 % objemu nových hypoték. Na druhou stranu lze očekávat i určité přizpůsobení, takže reálný dopad na trh nejspíš bude nižší.
Chci zdůraznit, že opatření nemá za cíl omezit objem poskytovaných hypoték, nýbrž jejich rizikovost. Objem hypoték sice roste dvouciferným tempem, ale to jde na vrub i vyšším cenám nemovitostí a potřebě vyšší hypotéky. Co do počtu poskytnutých hypoték se letos pohybujeme na dlouhodobě průměrných úrovních.
Jak vlastně definujete investiční hypotéku?
To samozřejmě není jednoduchá otázka a museli jsme k tomu přistoupit s určitým zjednodušením. V pojetí nového doporučení půjde jednak o hypotéku, kdy deklarovaný příjem z pronájmu nemovitosti vstupuje do posouzení úvěruschopnosti žadatele, nebo o hypotéku na třetí a další vlastní obytnou nemovitost. Je užitečné zmínit, že i samotné banky dle svých interních pravidel nahlíží na investiční hypoteční úvěry s větší obezřetností. Pravidla však na trhu nejsou jednotná. Udělali jsme si šetření mezi bankami na toto téma a narazili jsme na poměrně značnou různorodost. Takže smyslem doporučení je mimo jiné také sjednotit pravidla na trhu, aby se v zápalu konkurenčního boje postupně neuvolňovaly úvěrové standardy v některých segmentech hypotečních úvěrů až příliš. Doporučení je účinné až od dubna příštího roku, poskytli jsme tak určitou dobu na přizpůsobení metodik a dokončení nových obchodů a postupovali tak stejně jako v případě zákonných limitů, kdy je změny nutné oznamovat alespoň čtyři měsíce předem. Neočekáváme však, že by se toto období využilo ke skokovému nabírání hypoték, na které toto doporučení cílí, jelikož záměr regulátora je vydáním doporučení zřejmý již nyní.
Jaká rizika aktuálně ČNB vidí pro tuzemské banky? Je něco nového na obzoru? Přece jen o geopolitických problémech se mluví déle, inflace se zdá být pod kontrolou. Celkově se situace zdá být klidná.
Hlavním zdrojem rizik pro finanční stabilitu i nadále zůstává globální politická a ekonomická nejistota, spojená zejména s obchodní politikou USA a pokračující válkou na Ukrajině. Přestože v oblasti tzv. obchodních válek došlo k určité stabilizaci, která přispěla ke zklidnění finančních trhů, prostředí zvýšené nejistoty znesnadňuje investiční rozhodování firem i domácností a mohlo by vést ke zpomalení ekonomické aktivity v ČR. V delším výhledu pro ČR a řadu dalších evropských zemí přetrvávají rizika související s postupnou ztrátou konkurenceschopnosti. Současně se v některých zemích zhoršují vyhlídky veřejných financí a globálně se zužuje fiskální prostor pro případnou reakci fiskální politiky na nepříznivý vývoj. Současný stav českých veřejných financí – jakkoli je k němu řada ekonomů kritických – s deficity okolo 2 % HDP a dluhem pod 45 % HDP je v tomto ohledu výhodou.
Když je řeč o rizicích a jejich dopadech – jak by se tuzemské banky vyrovnaly se zhoršením ekonomické situace, způsobeným např. materializací některého ze zmíněných rizik?
Výsledky provedeného zátěžového testu s pětiletým časovým horizontem ukazují, že ani při naplnění předpokladů našeho nepříznivého scénáře, který počítá např. s kumulativním propadem reálného HDP téměř o 14 %, nárůstem míry nezaměstnanosti nad 10 % nebo mírným poklesem cen obytných nemovitostí od roku 2027, by na úrovni celého bankovního sektoru nedošlo k využití kapitálových rezerv. Vysoká odolnost sektoru i v silně nepříznivých podmínkách je dána zejména robustními výnosy plynoucími z rozsáhlých úvěrových portfolií při udržení solidní úrokové marže a vysokými objemy držených domácích státních dluhopisů. Na individuální úrovni by pak dvě systémově nevýznamné banky se specifickým obchodním modelem mírně prolomily celkový kapitálový požadavek pilíře 1 a 2, jeho doplnění by vyžadovalo kapitálovou injekci ve výši 2,0 mld. Kč.
Takový propad HDP by byl skutečně extrémní. Jaký je ale podle ČNB ten nejpravděpodobnější vývoj české ekonomiky?
Aktuální prognóza, představená v podzimní Zprávě o měnové politice, pro letošní a příští rok počítá s růstem HDP mírně pod 2,5 %. Tahounem ekonomiky zůstane spotřeba domácností, a to díky růstu mezd. Postupně se pak přidají také soukromé fixní investice. Inflace se v příštím roce bude nacházet poblíž našeho dvouprocentního inflačního cíle. Jádrová inflace bude zvýšená, nicméně zůstane v tolerančním pásmu, tedy pod 3 %.
Na trhu práce pak očekáváme, že nezaměstnanost v nadcházejících měsících ještě nepatrně vzroste, poté by ale měla začít klesat. Mzdový růst bude postupně zvolňovat, přesto však dynamika mezd z dlouhodobého hlediska zůstane zvýšená. Prognózu mzdového vývoje přitom potvrzují aktuální čísla statistického úřadu, podle nichž se průměrná nominální mzda ve třetím čtvrtletí meziročně zvýšila o 7,1 %. Reálné mzdy po očištění o inflaci rostly o 4,5 %. V obou případech je to jen o 0,1 procentního bodu nad naší podzimní prognózou.
Bankovní rada snížila úrokové sazby naposled letos v květnu, od té doby je dvoutýdenní repo sazba na úrovni 3,50 %. Je tedy cyklus snižování sazeb u konce?
Nejpravděpodobnější scénář je dle mého názoru ten, že měnověpolitické sazby ještě po určitou dobu zůstanou na současných úrovních. Zároveň však nejsem v tomto názoru jakkoli uzavřen a považuji za nutné zůstat flexibilní a být připraven pružně reagovat na vývoj v ČR i v zahraničí. Osobně si dovedu představit scénář, v němž úrokové sazby ještě snížíme – např. pokud by hospodářský růst našich hlavních obchodních partnerů zaostával za prognózou. V tomto duchu byl ostatně zpracován alternativní scénář podzimní prognózy simulující možný dopad pozdějšího oživení hospodářského růstu v Německu. Stejně tak je možné, že příštím krokem bude zvýšení sazeb z důvodu silnějších proinflačních sil, například silnějšího a dlouhodobějšího mzdového růstu. Možnou reakci centrální banky při takovém vývoji ukazuje alternativní scénář vyššího růstu mezd. Jak jsem již ale řekl – nejpravděpodobnějším scénářem se mi nyní jeví stabilita sazeb. Na ponechání sazeb na 3,5 % na posledních měnových jednáních byla v ČNB poměrně široká shoda, nejen napříč bankovní radou, ale také expertním aparátem. Trajektorie sazeb modelu je jedna věc, ale ta nemůže plně reflektovat veškerá rizika a nejistoty, proto se expertní aparát a jeho měnové doporučení pro bankovní radu může od modelové trajektorie sazeb také odlišovat.
Vraťme se ale k bankám. Bankovní sektor je sice stabilní a odolný, nicméně jak v oblasti kapitálových požadavků, tak i řízení rizik neustále dochází ke změnám. Jsou tyto změny nutné?
Žijeme v podmínkách, které se dynamicky mění, od technologických inovací přes geopolitické napětí až po klimatická rizika. Bankovní sektor a jeho regulace proto musí reagovat na nové typy rizik a zajistit, aby banky zůstaly odolné i v případě ekonomických šoků. Implementace reforem Basel III, které se nyní dokončují prostřednictvím balíčku CRR III/CRD VI, je příkladem tohoto přístupu. Tyto změny omezují nadměrnou variabilitu kapitálových požadavků, posilují dohled a zohledňují environmentální a digitální transformaci. Cílem není komplikovat činnost bank, ale udržet stabilitu finančního systému a schopnost bank financovat ekonomiku i v náročných podmínkách. Stabilita není statická – vyžaduje průběžné přizpůsobování pravidel realitě trhu a rizikům budoucnosti.
Zmínil jste nařízení CRD VI a CRR III. Jaké hlavní změny očekáváte ve spojitosti s jejich účinností? Ovlivní to zásadně tuzemské banky?
CRD VI a CRR III přináší několik změn – zejména nové standardy pro výpočet rizikově vážených aktiv, zvýšení transparentnosti a lepší harmonizaci postupů napříč EU. Pro české banky, které patří mezi nadprůměrně kapitálově vybavené v rámci EU, není dopad dramatický. Upravují se pravidla pro standardizovaný přístup i pro interní modely IRB pro výpočet rizikově vážených aktiv, což může v některých případech vést k nárůstu rizikových vah, ale zároveň i k přesnějšímu zachycení skutečných rizik. U skupiny bank s IRB přístupem, které reprezentují zhruba 70 % aktiv sektoru, došlo celkově k jejich snížení, zejména protože se zrušil faktor navýšení a zároveň se snížil regulatorní parametr LGD u korporátních investic. Rizikově vážené expozice naopak vzrostly u expozic vůči úvěrovým institucím a velkým korporacím v důsledku přechodu z pokročilého na základní IRB přístup a zjednodušení pravidel pro operační riziko.
Do sekce finanční stability se nedávno přesunul odbor restrukturalizace. K restrukturalizaci banky zatím dojít nemuselo, ale pokud se nepletu, nyní se spíše už uvažuje, že namísto vyplácení pojištění vkladů by se již řešila restrukturalizace. Jak se vy díváte na tyto dva přístupy? Jsou tuzemské banky opravdu všechny too big to fail?
České banky nejsou klasickým příkladem „too big to fail“ v globálním smyslu, ale jejich role v ekonomice je významná – tvoří páteř finančního systému, zajišťují platební styk, financování domácností i podniků a poskytují likviditu, bez které by běžné fungování ekonomiky nebylo možné.
Likvidace a výplata pojištěných vkladů je možná u malých institucí, kde je dopad na trh omezený. Naopak selhání a neřízený odchod i středně velké banky by mohly znamenat vážné narušení finančního systému s přímými dopady na jeho fungování a stabilitu.
Harmonizovaný evropský rámec nabízí efektivnější řešení krizí než prostou likvidaci, díky němuž má ČNB možnost bez použití veřejných financí tyto negativní dopady omezit.
V Česku jsou banky dobře připravené, a to i díky rámcem zavedenému požadavku na kapitál a způsobilé závazky (MREL), který jim poskytuje „polštář“ v celkové výši přesahující 885 miliard korun. Ten umožňuje, aby byly v případě problémů restrukturalizovány. K funkčnosti celého systému dále přispívají oba fondy spravované Garančním systémem finančního trhu – Fond řešení krize, kde jsou prostředky ve výši přes 40 miliard korun, i Fond pojištění vkladů, který disponuje zdroji v objemu větším než 50 miliard korun.
Cílem je, aby problémy jedné banky neohrozily celý systém a aby klienti měli jistotu, že základní bankovní služby budou fungovat i v krizi.
V posledních letech se mluví o potřebě hlubších kapitálových trhů v Evropě. Jak se podle vás vyvíjí situace kolem projektů typu Capital Markets Union (CMU) nebo nově Savings and Investment Union (SIU)? Mohou mít dopad na český finanční sektor a jeho stabilitu?
Evropská unie dlouhodobě usiluje o hlubší kapitálové trhy, protože současný finanční systém je stále silně závislý na bankovním financování. Projekt unie kapitálových trhů byl prvním krokem, nyní jej nahrazuje ambicióznější strategie unie úspor a investic, spuštěná v březnu 2025. Jejím cílem je propojit úspory domácností s produktivními investicemi, podpořit financování firem – zejména malých a středních podniků – a vytvořit jednotný trh pro kapitál celé EU. SIU reaguje na potřebu mobilizovat dodatečné investice ve výši 750–800 miliard eur ročně do roku 2030, zejména pro zelenou, digitální a obrannou transformaci ekonomiky.
Dopad na český finanční sektor může být významný. Hlubší kapitálové trhy by diverzifikovaly zdroje financování, snížily závislost na bankách a otevřely nové možnosti pro investory i podniky. To může zvýšit odolnost systému, ale zároveň vyžaduje rozvoj domácí infrastruktury – například investičních produktů, finanční gramotnosti a efektivní regulace. Pro banky to znamená adaptaci na prostředí, kde část financování přechází na trhy, zatímco pro ekonomiku jde o příležitost k vyšší konkurenceschopnosti a stabilitě v dlouhodobém horizontu.
Tyto projekty jsou velmi ambiciózní a jejich plná realizace bude nepochybně dlouhodobým procesem, který bude záviset jak na politické podpoře, tak na harmonizaci legislativy a na ochotě tržních subjektů takový model využívat. Potenciální přínosy pro evropskou i českou ekonomiku jsou nicméně významné, pokud se podaří překonat implementační překážky.
V roce 2024 se ČNB, podobně jako řada dalších centrálních bank, rozhodla provést externí posouzení analytického a modelového rámce měnové politiky. V polovině letošního roku jste pak oznámili, že v reakci na závěry zpracovaných posudků pracujete na vývoji dvou nových modelů. Kdy budou tyto nové modely hotovy a nasazeny do „ostrého provozu“?
Naší snahou je vyvinout nový semistrukturální model gapového typu a ekonometrický model typu error-correction. Oba modely reagují na závěry externího posouzení a mají rozšířit portfolio prognostických nástrojů využívaných v ČNB. Vývoj nového predikčního modelu, v našem případě dokonce dvou modelů, pro celou ekonomiku a souvisejících nástrojů je časově velmi náročný, navíc je následně nutné nový model před jeho – jak říkáte – nasazením do ostrého provozu otestovat v rámci tzv. stínování základního scénáře prognózy a ověřit jeho predikční schopnost. Teprve po vyhodnocení výsledků bude na bankovní radě, aby rozhodla o jeho případném plném nasazení a zveřejnění.
Většina příštího roku bude ale stále věnována vývoji. Před námi stojí ještě celá řada otázek – jak optimálně zapojit nové modely do měnověpolitického procesu, jak zajistit konzistentní kombinaci jejich výstupů a jak výsledky srozumitelně a efektivně komunikovat směrem k veřejnosti.
Do jaké míry v rámci prognózování pracujete s umělou inteligencí? A mohou tyto nové technologie a hrozby z nich plynoucí ovlivnit stabilitu finančních institucí?
Umělá inteligence výrazně rozšiřuje naše možnosti práce s daty. Už nejsme odkázáni pouze na měsíční či čtvrtletní statistiky – dnes dokážeme ve velkém zpracovávat i velmi detailní informace, například denní ceny potravin nebo energií. Technologie jako „data mining“ či „machine learning“ sice existovaly už dříve, ale AI jejich potenciál posunula na novou úroveň. Díky tomu máme lepší přehled o aktuálním dění v ekonomice a dokážeme rychleji zachytit náběh inflačních tlaků nebo změny ve spotřebitelském chování.
AI navíc umožňuje analyzovat sentiment domácností a firem z textových dat, což představuje cenný signál pro prognózy. To vše zvyšuje – a do budoucna ještě více zvýší – robustnost našich předpovědí a schopnost včas reagovat na vznikající rizika.
Je však důležité si uvědomit, že současná AI není „inteligentní“ v lidském smyslu. Funguje spíše jako sofistikovaný nástroj pro doplňování vzorů, které už v datech viděla. Díky tomu je velmi užitečná, ale může reprodukovat i chyby obsažené v původních datech. Proto zůstává lidský úsudek nenahraditelný. Makroekonomická doporučení vyžadují nejen práci s daty, ale také porozumění prostředí, institucionálním vazbám a širším souvislostem – a to zatím AI nedokáže.
Pokud jde o hrozby či rizika, které AI může znamenat pro finanční stabilitu, tak jde například o kybernetické útoky využívající umělou inteligenci. Nástup AI také pravděpodobně zásadně promění trh práce. Pokud by přijetí této technologie vedlo k nárůstu nezaměstnanosti, mělo by to negativní dopad na kvalitu úvěrových portfolií bank.