Jak dál v hotovostním peněžním oběhu

(Bankovnictví 19.2.2004 strana 11, rubrika: Fokus - Hotovost v ekonomice a finančním systému)

Rok 2003 nepřinesl z hlediska vývoje oběživa v České republice žádnou významnou změnu dlouhodobého růstového trendu. V minulém roce dokonce došlo k dalšímu zrychlení dynamiky růstu hodnoty bankovek a mincí v oběhu.

Jestliže nárůst hodnoty oběživa v roce v 2001 činil v porovnání s předcházejícím rokem 5,3 %, v roce 2002 to bylo již 8,6 % a v roce 2003 pak dokonce 10,2 %. K 31. 12. 2003 dosáhla výše oběživa částky 248,4 mld. Kč, zatímco v roce 2002 to bylo ke stejnému datu 225,5 mld. Kč (pro zjednodušení se zde za peníze v oběhu považují všechny bankovky a mince mimo centrální banku včetně hotovostí v pokladnách obchodních bank; hodnota bankovek a mincí v pokladnách obchodních bank, která v průměru představuje asi 20 mld. Kč, se do statistik M1 nezapočítává). Uvedená hodnota však nebyla v minulém roce nejvyšší. Stejně jako v letech předcházejících bylo špičky dosaženo v období předvánočních nákupů. Dne 19. 12. 2003 se výše oběživa vyšplhala na 265,4 mld. Kč, zatímco v roce 2002 předvánoční špička dosáhla 241,5 mld. Kč.

Změny ve struktuře oběživa

Příznivé změny lze zaznamenat ve struktuře oběživa. Jestliže ke konci roku 2002 představoval počet kusů obíhajících bankovek v hodnotě 1000 Kč podíl na celkovém počtu obíhajících bankovek 38,41 %, na konci roku 2003 to bylo o 1,2 % méně, tzn. 37,17 % (změna struktury oběživa v hodnotovém vyjádření viz graf struktury oběživa v roce 1993, 1996 a 2003). V hodnotové skladbě je tato změna struktury daleko výraznější. Představuje pokles o více než 2 % a v době špičky v období před vánocemi o více než 3,5 %. V absolutních číslech celkového množství obíhajících bankovek to znamená nárůst ke konci roku 2003 pouze asi o 12,7 milionu kusů, což v porovnání s předcházejícím rokem představuje pouhých 5 %. V porovnání s hodnotami růstu oběživa lze tato čísla považovat za úspěch. Na příznivém vývoji skladby oběživa měly pozitivní vliv bankomaty, jejichž prostřednictvím začaly některé banky vydávat do oběhu bankovky vyšších hodnot. Relativně nízký nárůst počtu kusů obíhajících bankovek je nutné ocenit zejména v souvislosti s faktem, že množství bankovek přijatých z oběhu a zpracovaných (zkontrolovaných z hlediska pravosti a roztříděných na tzv. upotřebitelné, pro další oběh vhodné bankovky, a "neupotřebitelné", bankovky vytříděné ke zničení) pobočkami ČNB v roce 2003 vzrostlo o pouhé 1 %. Relativní nárůst mezi rokem 2001 a 2002 představoval 8 %. V roce 2002 pobočky ČNB přijaly v odvodech obchodních bank 672 miliony kusů bankovek; v roce 2003 to bylo kolem 678 milionů kusů.

Ukončení platnosti 10haléřů a 20haléřů

Z hlediska racionalizace operací s hotovostí bylo velmi pozitivní loňské ukončení platnosti mincí v hodnotách 10 haléřů a 20 haléřů. V porovnání s rokem 2002 došlo k poklesu počtu mincí vydaných pobočkami ČNB o 13 %. Ukazuje se, že celá operace byla náročnější spíše z legislativního než z technického a logistického hlediska. Od ukončení platnosti mincí obou hodnot se jich z oběhu vrátilo relativně malé množství. Desetihaléřů bylo v oběhu nejvíce ke dni 18. 9. 2003, bylo to 720,5 milionu mincí. Ke dni 31. 12. 2003 jich v oběhu zůstalo 667,9 milionu kusů. Vrátilo se jich 52,6 milionu kusů. Mince v hodnotě 20 haléřů se přestaly vyrábět v roce 2002 a ke konci tohoto roku jich v oběhu bylo 540 milionů. O rok později jejich počet klesl o 46 milionů na 494 miliony mincí. Mince obou hodnot se začaly výrazněji vracet z oběhu po 1. 10. 2003, kdy ČNB zahájila měsíc před stanoveným termínem ukončení platnosti jejich bezplatnou výměnu. Vrácené množství mincí představuje přibližně 65,5 tuny hliníku. Hodnota obou druhů mincí v oběhu ke dni 31. 12. 2003 činila 165 milionů Kč. Mince se z oběhu vracejí také v roce 2004, i když pomaleji, než centrální banka očekávala. Návratnost se pohybuje u desetihaléřů pod 8 % a u dvacetihaléřů nad 9 %. Odhad ČNB, že se do konce výměnné lhůty v roce 2009 z oběhu vrátí 20 až 25 % mincí obou hodnot, se zřejmě nenaplní. Hodnotu mincí, které se z oběhu nevrátí, bude možné ke konci výměnné lhůty z účetního hlediska považovat za výnos ČNB. Výrobní ceny obou druhů mincí však byly vyšší než jejich nominální hodnota a celkově byla emise těchto dvou hodnot mincí z ekonomického hlediska pro ČNB ztrátovou záležitostí. Za největší přínos z hlediska hospodaření ČNB lze proto považovat ukončení jejich výroby a další úspory prostředků dříve vynakládaných na jejich transport a manipulaci s nimi. Na malé množství vracejících se mincí má nepochybně vliv skutečnost, že se do výměny neplatných mincí nezapojily oficiálně pošty. Pokud by bylo možné neplatné mince vyměnit i na všech 3400 poštách v republice, byla by návratnost mincí určitě výrazně vyšší. Tato zkušenost je velmi důležitá z hlediska budoucího přechodu na společnou evropskou měnu někdy v horizontu roku 2010. Pokud by pošty zůstaly při procesu výměny národních bankovek a mincí za eurobankovky a euromince stranou, výrazně by to přechod na euro zkomplikovalo a zpomalilo. Jednoznačně by to vedlo nejen k nižšími komfortu veřejnosti, ale především ke zvýšení nákladů na výměnu. Zapojení pošt do procesu výměny neplatných bankovek stahovaných z oběhu za nové bude proto nutné znovu posoudit a případně legislativně ošetřit. Tuto myšlenku podporuje i zkušenost z doby měnové odluky, kdy síť České pošty hrála při výměně peněz významnou roli.

Další změny v roce 2003

Další změnou, kterou ČNB loni realizovala, bylo zřízení jednoho tzv. dotačního účtu místo předcházejících sedmi. Od 1. 4. 2003 je obchodním bankám místo dřívějších sedmi účtů na pobočkách ČNB, jejichž prostřednictvím odváděly a vybíraly hotovost, veden jeden tzv. konsolidovaný účet v ústředí ČNB. Možnost čerpat a odvádět peníze v jednotlivých pobočkách ČNB však bankám zůstala. Tato změna jim poskytla možnost lépe řídit výši zůstatku na účtu sloužícího k čerpání hotovosti. Zůstatek nesmí být nikdy debetní, neboť ČNB by tím v rozporu se zákonem banky úvěrovala. Banky mohou hotovost čerpat pouze do výše kreditního zůstatku na tomto účtu. Pokud by výše zůstatku byla nižší než požadavek bank na výplatu hotovosti pro potřeby jejich klientů, ČNB by peníze nevyplatila. Pro banky je proto důležité mít možnost sledovat zůstatek na účtu i v průběhu dne. V návaznosti na zavedení účtu pak ČNB rozhodla, že zůstatky na tomto účtu se budou započítávat do povinných minimálních rezerv (PMR), což obchodním bankám poskytuje více prostoru při hospodaření s aktivy. Třetí změna, která se uskutečnila v závěru roku, byla nová verze vnitřního účetního systému ČNB, přechod na tzv. ABO 3. Nová verze ABO umožňuje převody prostředků složených bankami v pobočkách ČNB do systému CERTIS (clearing) častěji než v minulosti, prakticky v reálném čase.

Hodnota oběživa neustále roste

Hodnota oběživa v ČR roste bez ohledu na fakt, že se souběžně mnohem dynamičtěji zvyšuje hodnota i počet bezhotovostních operací a několikanásobně vzrostl počet vydaných platebních karet. Lze však nalézt určitou spojitost mezi dynamikou růstu oběživa a výší úroků. Například v letech 1997 až 1998, v době vysokých úrokových sazeb na termínovaných vkladech v bankách a zvyšování objemu těchto vkladů, byl růst oběživa velmi mírný, resp. stagnující. Strukturální změny se ovšem výrazně projevily u vkladů na viděnou (běžných účtů), jejichž velikost významně poklesla, neboť jejich úroková míra nijak dramaticky nevzrostla. V současné době nízkých úrokových sazeb a vysokých poplatků za jakékoli úkony spojené s vedením účtů je křivka zobrazující nárůst hodnoty oběživa velmi strmá a dynamika růstu je srovnatelná s obdobím "předzásobování" se hotovostí při přechodu na nové tisíciletí (viz graf 1). Meziroční nárůst v porovnání s rokem 2002 činí 22,9 mld. Kč, což je druhý nejvyšší nárůst po roce 1999 (graf 2).

Příčiny růstu oběživa jsou ekonomické

O příčinách růstu hodnoty hotovostního oběživa, resp. o příčinách růstu poptávky po hotovosti, není nutné spekulovat. Jsou jednoznačně ekonomické. Dosud nebyl vynalezen produkt, který by snadněji a rychleji než hotové peníze, i když za cenu určitých rizik, umožňoval realizovat obchodní operace. Obecně roste hodnota oběživa na celém světě včetně těch zemí, kde se bezhotovostní formy placení rozvinuly v širokém spektru a provádějí se ve značných objemech. Lze proto pouze zkoumat, proč je někde míra poptávky po hotovosti větší a někde menší. K absolutnímu poklesu hodnoty oběživa dochází pouze tehdy (a v řadě případů jen účetně, nikoli fyzicky), jestliže určitá část oběživa přestane být díky vydaným právním normám zákonným platidlem a přestane být v bilanci emisní banky součástí pasiv jako oběživo. To je třeba případ měnové odluky u nás před deseti lety nebo pokles hodnoty oběživa v důsledku přechodu na euro ve dvanácti zemích eurozóny v prvním pololetí roku 2002 (stažení desetníků a dvacetníků představuje změnu hodnoty oběživa v řádu stovek milionů korun, což odpovídá běžným sezonním výkyvům; o to významnější změna to však bude z hlediska množství oběživa, neboť mince těchto dvou nejnižších hodnot představovaly polovinu všech mincí v oběhu, asi 1,25 miliardy kusů). Rostoucí množství hotových peněz (bankovek i mincí) znamená růst nákladů na zajištění plynulosti peněžního oběhu. Příčinou tohoto růstu jsou nejenom větší požadavky na výrobu peněz, ale i výdaje na tzv. správu zásob peněz, pod kterou se zahrnuje úschova, zpracování a distribuce hotovosti. Náklady na výrobu peněz se zvyšují jednak díky vyšším kvantitativním požadavkům, ale také díky vyšším nárokům na kvalitu oběživa z hlediska jeho ochrany proti padělání. Kvalita oběživa však nepředstavuje pouze větší počet modernějších ochranných prvků, ale především konstantní kvalitu finální produkce i subdodávek (papíru barev, slitin kovů). Pouze bankovky a mince konstantní kvality lze s úspěchem a bez rizika pro provozovatele používat v prodejních či směnárenských automatech a zpracovávat je (počítat, třídit podle stupně další použitelnosti a kontrolovat jejich pravost) na zařízeních s vysokou kapacitou. Ta jednak nahrazují práci lidí, ale především umožňují kontrolu těch fyzikálních charakteristik prvků, které nelze lidskými smysly vnímat (UV, IR, magnetické vlastnosti). Taková kontrola může garantovat (a zpravidla při správném seřízení kontrolních senzorů garantuje), že z bankomatů, případně pokladnami bank nejsou vypláceny spolu s pravými penězi též padělky. Rovněž třídění peněz na upotřebitelné a neupotřebitelné pro další oběh je velmi důležité. S penězi značně opotřebovanými oběhem se hůře manipuluje, jsou špinavé, obtížněji se kontroluje jejich pravost a mohou působit problémy v bankomatech. Veřejnost je proto oprávněně odmítá přijímat. Růst počtu bankovek a mincí v oběhu a zvyšující se rychlost obrátky oběživa vytvářejí tlak na zvyšování zpracovacích kapacit jak v centrální bance, tak v obchodních bankách. Tento problém nelze řešit pouze zvyšováním počtu zaměstnanců a nákupem nových a dokonalejších zařízení. Takové kroky jsou velmi nákladné. Proto se objevují snahy nacházet kvalitativně jiná řešení, která však lze akceptovat pouze tehdy, nebudou-li na úkor plynulosti peněžního oběhu, kvality obíhajících peněz a důvěry veřejnosti v bankovky a mince.

Lze růst oběživa zpomalit?

Klíčová otázka zní, zda lze růst oběživa nějak zpomalit, množství operací s hotovostí redukovat a náklady na operace s hotovostí v centrální bance i v obchodních bankách snížit. Z některých materiálů Evropské bankovní asociace vyplývá, že o žádoucích efektech je možné uvažovat pouze v úzké součinnosti centrálních a obchodních bank a vyváženou poplatkovou a úrokovou politikou podporující bezhotovostní operace. Ani tímto způsobem však nelze hotovost zcela eliminovat. Některé zahraniční centrální banky se snaží přesouvat těžiště zpracování peněz na obchodní banky, kterým za to v některých případech poskytují určité formy kompenzací (zápočet do PMR, úročení). Zachovávají si pak pouze základní funkce, například vydávání nově vyrobených peněz do oběhu a ničení peněz stahovaných z oběhu a kontrolní funkce. Obchodní banky v naprosté většině případů tuto činnost svěřují přepravním organizacím (tzv. CIT, Cash in Transit Companies), které peníze zpracovávají za úplatu.

Racionalizace oběhu peněz

Každá operace v oblasti bankovního sektoru je spojena s odpovídající účetní operací. Obchodní banky si hotovost od centrální banky kupují a o hodnotu vyplácené hotovosti se snižuje stav jejich účtů u centrální banky. Na straně pasiv se v bilanci centrální banky tato operace projevuje jako nárůst, který však musí být na straně aktiv vyrovnán. Naopak hotové peníze odváděné obchodními bankami do centrální banky se jim připisují na jejich účty a podle charakteru těchto účtů jsou buď úročeny, nebo použity k dalším operacím, které úrok přinášejí. V některých evropských zemích byly učiněny pokusy i konkrétní kroky problém řešit komplexně. Například Bank of Ireland a Bank of England přijaly po tzv. "Notes held to order scheme" další variantu nazvanou "Notes in circulation scheme". Při obou se peníze z odvodů klientů zpracovávají v centrech pro zpracování hotovosti provozovaných obchodními bankami nebo bezpečnostními agenturami se zárukou obchodních bank. Současně jsou připraveny podklady pro účtování na účtech centrálních bank - jak na účtech obchodních bank (majetkové účty), tak na rozvahových účtech sloužících jako podklad pro bilanci (změny množství peněz v oběhu) a podrozvahových účtech (evidence a změny stavu zásob peněz). V jiných zemích byly vytvořeny společnosti, zpravidla za majoritní akciové účasti centrální banky, které rovněž zpracovávají retailovou hotovost a současně účtují jak na bilančních účtech centrální banky, tak na účtech bank (Rakousko, Švédsko, Norsko). Tato schémata však mají v některých případech jednu vadu. Zpravidla jsou přístupná omezenému počtu klientů příslušných bank, které centrum provozují. Klienti jiných bank jsou nuceni svoji hotovost zpracovávat sami nebo s pomocí jiných bank a jejich odvody se tak na příslušné účty dostávají s určitým, zpravidla jednodenním zpožděním, resp. částky připsané na účty klientů se dostanou na účty bank s denním zpožděním po odvodu hotovosti do autorizovaného centra. Tento stav lze přirovnat k období, kdy Komerční banka sama spravovala zásoby peněz z pověření ČNB. Ostatní banky musely odvádět již zpracované odvody svých klientů, zatímco KB mohla svým klientům odvody zaúčtovat v deklarované výši ihned. I když tehdejší stav byl zejména z ekonomických hledisek pro ČNB výhodný, nerovnost subjektů bankovního trhu byla jedním z důvodů proč byl počet uschovacích míst KB v návaznosti na zahájení činnosti poboček ČNB postupně omezen a proč správu zásob zcela převzala centrální banka.

Racionalizace hotovostních operací v ČNB

K 30. červnu 2004 učiní Česká národní banka další významný krok z hlediska racionalizace svých hotovostních operací a snížení nákladů na jejich zabezpečování. K tomuto datu budou ukončeny v pobočkách ČNB České Budějovice a Ústí nad Labem hotovostní pokladní operace ve vztahu k obchodním bankám a správa zásob peněz. Tyto operace na obou pobočkách nejsou z hlediska zajišťování peněžního oběhu významné, neboť pobočka v Českých Budějovicích přijímá méně než 5 % a pobočka v Ústí nad Labem méně než 7 % bankovek vracejících se z oběhu zpět do ČNB. Na obou pobočkách zůstanou zachovány pouze hotovostní operace vůči subjektům napojeným na státní rozpočet a vůči veřejnosti. Pokud budou chtít obchodní banky, které mají v těchto regionech pobočky, vytvořit zde svá centra, ČNB se nebude bránit možnosti přenechat správu zásob peněz jinému bankovnímu subjektu. Takové řešení by však muselo být podmíněno dostatečnými zárukami poskytnutými za svěřenou hotovost. Další podmínkou bude takové technické vybavení, které bude garantovat určitou úroveň čistoty oběživa. Zkušenosti z Anglie nebo Irska však ukazují, že ne všechny subjekty jsou schopné (a ochotné) plnit své závazky zejména u bankovek nejnižších hodnot důsledně. Zřízení centra by dále bylo spojeno s povinností pořizovat příslušná data pro účetnictví a předávat je v příslušné struktuře ČNB. Ani u nás není působení komerčních subjektů v tomto sektoru ideální. Jestliže z celkového počtu diferencí zjištěných pobočkami ČNB u jedné obchodní banky činí 10 % z těchto diferencí - vedle schodků a přebytků - padělky bankovek zjištěné v odvodech zpracovaných touto bankou, znamená to, že banka dosud není připravena zpracování peněz na základě dohody s ČNB převzít. V konkrétním případě by to znamenalo, že bez následné kontroly v pobočkách ČNB by se do oběhu dostalo několik desítek padělků bankovek různých hodnot. Povinnost starat se o kvalitu oběživa by podle současných zahraničních trendů mohla v budoucnosti ve větší míře přejít na obchodní banky. V kompetenci centrálních bank by mělo zůstat pouze vydávání nových peněz do oběhu a ničení bankovek a mincí stahovaných z oběhu jako neupotřebitelné. Působení komerčních subjektů v oblasti, která se považovala a dosud považuje za veřejnou službu a která se nepochybně dotýká nejširší veřejnosti, však má svá úskalí a hledání legislativních, technických, ekonomických a dalších řešení nebude jednoduché.