Komentář Evy Zamrazilové, viceguvernérky ČNB
(Bankovnictví 7. 8. 2026)
Přímé zahraniční investice (PZI) jsou fenoménem, který dlouhodobě ovlivňuje makroekonomickou situaci české ekonomiky. Odborné debatě dlouhodobě dominovaly diskuse ohledně vlivu zahraničních investic na zpracovatelský průmysl, vývozní potenciál a efekt na přerozdělování produktu, který je v české ekonomice vytvářen. Prvotní jednoznačně pozitivní efekty, viditelné v posílení exportního výkonu, byly vystřídány rozčarováním po finanční krizi, kdy začaly ze země trvale odcházet dividendy a reinvestice zisků se ustálily na přibližně čtvrtině vytvořeného zisku. V posledních letech se přitom pomalu, ale jistě objevuje fenomén nový – přímé investice českých investorů v zahraničí. Jak dlouho bude trvat vytvoření protiváhy ve smyslu bilance prvotních důchodů běžného účtu a snížení rozdílu mezi hrubým domácím produktem a hrubým národním důchodem?
Masivní příliv přímých zahraničních investic do ČR je datován přelomem milénia. Podpůrnými faktory byly výhodné ceny českých podniků po problémech na konci devadesátých let, pracovní síla s relativně vysokou kvalifikací oproti svému ohodnocení a také strategická poloha uprostřed Evropy s očekávaným vstupem země do EU. Kapitál směřoval do všech klíčových odvětví ekonomiky – zpracovatelského průmyslu, finančnictví, telekomunikací i energetiky. V řadě z nich zahraniční investoři získali dominantní pozici. Ziskovost PZI v ČR měřená průměrnou relativní výnosností (celkový vygenerovaný zisk / stav investic) se pohybuje kolem 10 % ročně.
Do nástupu finanční krize 2008 byl přínos pro českou ekonomiku hodnocen veskrze pozitivně. Zahraniční investoři přinesli nejen kapitál, ale také know-how a přístupy na zahraniční trhy, čímž se rychle zahojil primární problém devadesátých let – přeorientovat ekonomiku na výrobu komodit uplatnitelných na vyspělých zahraničních trzích. Do roku 2008 přitom zahraniční investoři reinvestovali přibližně polovinu svých zisků do rozvoje domácích firem. Po roce 2008 se ale setkaly dva podstatné faktory – mateřské firmy potřebovaly zisky z dceřiných firem k tomu, aby stabilizovaly celý nadnárodní koncern, a současně již nebylo nutné masivně investovat (respektive reinvestovat) do dceřiných firem proto, aby svou ziskovost udržely. České dcery zahraničních matek již na konci první dekády byly dlouhodobě etablované, nepotřebovaly masivní injekce do rozšiřování kapacit a začaly tak fungovat jako čistý generátor financí pro mateřskou firmu.
Výsledkem je permanentní a masivní odliv dividend z ČR pohybující se v poslední dekádě kolem 300 mld. Kč s tím, že reinvestice ve vztahu k dividendám se snížily z dřívějších 50/50 na 30/70. Permanentní odliv kapitálu vytváří problém především proto, že mezi tím, co je v domácí ekonomice vytvořeno (hrubý domácí produkt – HDP), a tím, co může domácí ekonomika skutečně využít (hrubý národní důchod – HND), zeje permanentní mezera přibližně 4 až 5 %. Je to také jeden z důvodů, proč je ekonomická úroveň země měřená HDP na 1 obyvatele (v paritě kupní síly) výše než reálná kupní síla a mzdová úroveň domácí pracovní síly.
Graf 1 – Přímé zahraniční investice: aktiva a pasiva, mld. Kč
Zdroj: ČNB
Rostoucí expanze domácího kapitálu do zahraničí
Během uplynulých dekád se v české společnosti podařilo naakumulovat kapitál, který nyní hledá z řady důvodů uplatnění v zahraničí. Mezi tyto důvody patří především rozšíření akčního rádia limitovaného českého trhu, strategická diverzifikace rizik, zajištění kontroly nad celým dodavatelským řetězcem a v některých případech i přesun některých procesů do zemí s levnější pracovní silou. Za poslední desetiletí stoupla aktiva českých investorů v zahraničí o 180 % a ke konci roku 2025 dosahovala téměř 3 bil. Kč. Rychlost, jakou rostou investice českých investorů v zahraničí, překonává tempo, jakým do ČR přitéká nový zahraniční kapitál. Poměr mezi majetkem českých firem v zahraničí a majetkem zahraničních firem v ČR proto pomalu, ale jistě klesá (graf 1).
Tento trend přinese postupně zmírnění nepříznivé bilance v oblasti příjmů z PZI. Graf 2 přináší srovnání příjmů a výdajů z PZI. Celkové příjmy/výdaje na obou stranách představují součet vyplacených dividend (D) a reinvestovaného zisku (R), data jsou očištěna o vzájemné úvěry. Za posledních deset let se příjmy sice zvýšily téměř čtyř násobně, zatímco výdaje nedosáhly ani dvojnásobné úrovně, nicméně poměr příjmů a výdajů neodpovídá poměru investovaného kapitálu. Ještě výraznější je rozdíl mezi výší vyplácených a přijímaných dividend (graf 3). Proč tomu tak je a v jakém časovém horizontu lze očekávat příznivější bilanci a snížení rozdílu mezi HDP a HND?
Graf 2 – PZI: Výdaje z příchozích (inward) investic a příjmy z odchozích (outward) investic,
mld. Kč
Zdroj: ČNB
Existují dva hlavní důvody rozdílu mezi relativně rychlou dynamikou vyrovnávání poměru stavů investic (mezi investicemi zahraničních investorů v ČR a investicemi domácích investorů v zahraničí) a podstatně pomaleji se vyrovnávající bilancí zisků (generovaných zahraničními investory v ČR a domácími investory v zahraničí). První důvod je rozdílná časová zralost investic související s fázemi investičního cyklu. V první etapě zahraniční investice nepřinášejí vysoký zisk, v etapě druhé je třeba podstatnou část zisku reinvestovat zpět do firmy, aby dospěla do stavu etapy třetí, kdy investice přináší trvale očekávanou výnosnost. Druhý důvod je strukturální – související s tím, do jakých sektorů a oborů směřují investice. Tato strukturální část příběhu rovněž není složitá. Vyšší ziskovost investic směřujících do ČR je dána vysokou ziskovostí finančnictví, monopolních oborů typu energetiky a vodárenství, kde jsou poptávka i zisk zajištěny téměř bez vlivu hospodářského cyklu, a v neposlední řadě vysokou ziskovostí automobilek a dalších strojírenských firem. Na straně druhé se čeští investoři v zahraničí potýkají s tvrdou konkurencí západních trhů a vyšší ziskovosti (měřené z pohledu tohoto textu poměrem součtu reinvestic a dividend relativně vůči stavu investovanému kapitálu v daném roce) jsou schopni dosáhnout pouze v regionu střední a východní Evropy.
Graf 3 – Dividendy z PZI: výdaje a příjmy, mld. Kč
Zdroj: ČNB
Výsledkem je podstatně nižší ziskovost českých investorů v zahraničí, z pohledu potenciálního přítoku dividend do země ještě umocněná časovým faktorem časové nezralosti těchto investic. Postupně ale dcery českých firem v zahraničí „začnou dospívat“ a budou generovat čisté toky zisků směrem k českým mateřským holdingům, obdobně jako jsme toho byli svědky v případě zlomu odlivu dividend z ČR, který byl datován obdobím velké finanční krize, která přirozený ekonomický proces pouze uspíšila. Výhled do budoucna lze předvídat pouze s určitou mírou pravděpodobnosti odvozenou z předchozího vývoje a obvyklých parametrů hospodaření nadnárodních holdingů. Pokud se udrží dynamika zahraničních investic domácích firem na úrovni poslední dekády, bylo by reálné očekávat vyrovnání investiční pozice v oblasti PZI během následujících 15 let. Již to by bylo silnou výhodou české ekonomiky z pozice hodnocení vnější stability. Nicméně vyrovnání odlivů a přílivů dividend bude na mnohem delší trať. Za předpokladu nižší ziskovosti českých investic v zahraničí a potřeby jejich delšího zrání do fáze generování čistých zisků k mateřským holdingům včetně upevňování robustních holdingových struktur bude vyrovnání dividendových toků potřebovat minimálně 20 až 25 let za příznivých okolností. V každém případě ale čeští investoři v zahraničí začínají budovat silný příběh, který napomůže vnější stabilitě ekonomiky – v neposlední řadě i stabilitě měnového kurzu české koruny