(Euro 5.4.2004 strana 64, rubrika Hyde park)
Maastrichtský očistec bude po české ekonomice vyžadovat shození pár kil
Od roku 1998, kdy Česká národní banka přešla k cílování inflace, se tento režim měnové
politiky několikrát ocitl před úkolem vytýčit inflační cíl pro příští období. Společným tématem
všech minulých vyhlašování inflačního cíle byla dezinflace čili snaha postupně dovést českou
ekonomiku k prahu cenové stability. Tato etapa se již blíží k závěru, neboť (odhlédneme-li od
dobíhajících cenových deregulací a jednorázových daňových změn) nadcházející období by se již mělo
vyznačovat stabilizací inflace na nízké úrovni. Tezi o završení procesu dezinflace a přechodu do
období cenové stability odpovídá i nedávné stanovení horizontálního inflačního cíle Českou národní
bankou na úrovni tří procent (s pásmem přípustných oscilací plus minus jeden procentní bod). Kromě
horizontálního tvaru je na novém inflačním cíli výjimečné i to, že se s největší pravděpodobností
jedná o cíl poslední. Jak bylo oznámeno, měl by platit až do převzetí eura, to jest do okamžiku,
kdy ČNB přestane provádět samostatnou měnovou politiku a na českou ekonomiku začne působit společná
měnová politika Evropské centrální banky. O slovo se tak hlásí institucionální aspekty měnové
integrace. Na rozdíl od minulých let, kdy byl brán ohled pouze na domácí hospodářské podmínky, má
nový inflační cíl vůbec poprvé na zřeteli plnění maastrichtských konvergenčních kritérií. Základní
otázka zní, zda obě uvedená hlediska - domácí inflační pohyb a maastrichtskou metu pro inflaci -
lze vměstnat pod jeden inflační cíl.
Význam klouzavého průměru.
Je důležité si uvědomit, že zmíněná "eurodimenze inflačního cíle se zdaleka netýká vzdálené
budoucnosti, jak by se mohlo na první pohled zdát. Odpočítávání k euru hovoří jasnou řečí. Máme-li
v souladu s vládní Eurostrategií vstoupit do eurozóny v horizontu let 2009-2010, příslušné
rozhodnutí ze strany Evropské komise by mohlo padnout již v první polovině roku 2008 na podkladě
zprávy o úspěšném splnění maastrichtských kritérií. Pro inflaci to znamená nepřekročit kvalifikační
limit po dobu jednoho roku, čili bude zapotřebí ustálit cenový pohyb na přípustných hodnotách
přibližně od druhého čtvrtletí 2007. Jako indikátor inflace se používají dvanáctiměsíční klouzavé
průměry, což znamená dostat se s prostými meziročními indexy inflace (s nimiž pracují techniky
cílování inflace) na žádoucí úroveň s předstihem dvou až tří čtvrtletí. Tím se ocitáme již ve druhé
polovině roku 2006. A aby to vše měnová politika vzhledem ke svým imanentním zpožděním "stihla ,
musí začít ovlivňovat inflaci s předstihem přibližně jednoho a půl roku, již začátkem roku 2005. Z
pohledu měnové politiky tak záměr převzít euro ke konci tohoto desetiletí znamená promýšlet
potřebná rozhodnutí ode dneška za méně než jeden rok. Komplikace však spočívá v tom, že hodnota, k
níž má být inflace navigována, je v čase proměnlivá, třebaže sama definice maastrichtského kritéria
je jednoznačná. Jako základ pro výpočet kvalifikačního limitu bude vzat aritmetický průměr tří zemí
Evropské unie s nejnižší inflací (země s deflací se nezapočítávají), k němuž se připočte 1,5
procentního bodu. Jak ukazuje vývoj za posledních osm let, uvedená "eurohodnota může klesnout pod
dvě procenta, ale i stoupnout nad tři procenta, přičemž její průměr se pohybuje na úrovni 2,6
procenta. Ovšem počet zemí, z jejichž inflací bude prováděn výběr, se rozšíří z patnácti na 25, což
zvýší pravděpodobnost spíše nižšího než vyššího kvalifikačního limitu, než je tento průměr. V
opačném směru ale působí kotvící role inflačního cíle ECB (poblíž dvěma procentům), která by v
případě vymizení inflačních diferenciálů v EU mohla limitní hodnotu kritéria zvýšit až téměř k 3,5
procenta. Situaci může ulehčit i to, že domácí inflace vyjádřená běžně užívaným indexem
spotřebitelských cen systematicky mírně nadhodnocuje inflaci, počítanou na harmonizovaném indexu
spotřebitelských cen, který je pro kritérium inflace relevantní. S velkou pravděpodobností tak lze
usuzovat, že nově vyhlášený inflační cíl se svým tolerančním rozpětím v sobě obsahuje dnes neznámou
limitní hodnotu maastrichtského kritéria. V tomto smyslu pak může skutečně platit po celé období,
jež předchází vstupu do eurozóny. Nedá se nicméně vyloučit situace, že v zájmu plnění
maastrichtského kritéria bude žádoucí držet inflaci poblíž dolní meze inflačního cíle. Jinými
slovy, setrvávání inflace kdekoli uvnitř cíle nemusí ještě automaticky znamenat dosažení
kvalifikačního limitu. Případný nesoulad se však nezdá být závažný a měl by být snadno doladitelný.
Proto je možno o novém cíli hovořit jako o dobrém východisku pro splnění maastrichtského kritéria
pro inflaci.
Povinné vážení.
Důležitou otázkou k posouzení je, jak "eurodimenze inflačního cíle koresponduje s potřebou
reálné konvergence české ekonomiky, to jest s doháněním hospodářské úrovně vyspělých zemí EU. Na
jedné straně lze zopakovat řadu argumentů dokládajících, že členství v eurozóně bude prospívat
reálné konvergenci. Příklady Španělska, Portugalska či Řecka ukazují, že prostředí jednotné měny
těmto dohánějícím ekonomikám přináší uvolněnější měnové podmínky, a tím vytváří dlouhodobý stimul
růstu. Pro českou ekonomiku bude odstranění kursového rizika pro přibližně 85 procent vývozu
představovat významný příspěvek ke stabilnějším podmínkám podnikání, což se zúročí v dalším přílivu
přímých zahraničních investic. Inkasovat přínosy však předpokládá nejdříve splnit maastrichtské
požadavky, což nemusí být zcela bezbolestným manévrem. Česko je stále ještě dohánějící ekonomikou,
jejíž rychlejší růst produktivity se může projevovat (podle takzvaného Balassa-Samuelsonova
teorému) vestavěným sklonem k vyšší inflaci. Z pohledu čistě ekonomické logiky by asi bylo
neodůvodněné, kdyby kvalifikační limit do eurozóny nutil nepřirozeně stlačovat inflaci v
přistupujících zemích, zatímco někteří současní méně vyspělí členové eurozóny by si mohli "užívat
vyšší inflace jenom proto, že kvalifikační limit se na ně již nevztahuje. Pro ilustraci: v roce
2003 byla ve srovnání s pomyslným maastrichtským limitem inflace vyšší v Irsku o 1,3 procentního
bodu, o 0,7 v Řecku, v Portugalsku o 0,6 a ve Španělsku o 0,4 procentního bodu. Nebylo by správné
vytvářet dojem, že maastrichtský "očistec nebude po české ekonomice vyžadovat shození nějakého kila
před vlastním zvážením. Ostatně není tajemstvím, že maastrichtská kritéria se zrodila z konkrétního
propletence národních zájmů, kompromisů a výměnných obchodů, které v době jejich vzniku existovaly.
Snaha otevřít Pandořinu skříňku renegociace maastrichtské smlouvy v naději vyjednat nějaká
vhodnější kritéria, která by byla více šitá na míru tranzitivním ekonomikám, je však zaručeným
návodem, jak si k euru zkomplikovat cestu a odložit jeho přijetí.
Nadlehčení povoleno.
ČNB je přesvědčena, že inflační cíl na hladině tří procent je v souladu s reálnou
konvergencí. Jeho úroveň splňuje parametry nízkoinflačního prostředí, a přitom ponechává přiměřený
prostor pro cenové dohánění, které reálnou konvergenci doprovází. Odpovídající nastavení měnové
politiky nevytváří skrze úrokový diferenciál kolizi s vnějším prostředím. Ekonomika s takto
zafixovanými inflačními očekáváními pak ani nebude muset moc strádat před "maastrichtským zvážením
. Koneckonců mírné ošizení váhy (například vhodnou úpravou regulovaných cen) patří k tolerovaným
pravidlům hry. Zároveň je zřejmé, že při vyhodnocování způsobilosti země přijmout euro budou brány
v úvahu širší ekonomické souvislosti a že kritérium inflace nebude převažováno na lékárnických
vahách.