EURO 19/2000

Vše zaplatí občané
Martin Stín, nezávislý publicista, Praha 10 (Euro 9.5.2000 strana 6, rubrika Dopisy)

Vážená redakce, se zájmem jsem si přečetl Vámi zveřejněný příspěvek pana Stína, který se vyjadřuje k nedávné intervenci ČNB k oslabení kursu Kč. Nebudu nyní dlouze argumentovat, proč se centrální banka rozhodla intervenovat, jaké měnové cíle tím sledovala a jestli jich dosáhla. Ponechám stranou i otázku slabého eura či asi lépe silného dolaru. Myslím, že naše ekonomická a měnová situace je čtenářům týdeníku EURO známa stejně jako hodnocení tohoto kroku finančním trhem či různými institucemi. Nebudu taktéž otvírat otázku role intervencí v instrumentáriu centrální banky, která by sama vydala na dlouhý článek. Chci se však ze své pozice člověka v centrální bance odpovědného za bankovní obchody vyjádřit ke kritice provedení intervence, která se v pisatelově analýze hemží spiklenci, agenty tajných služeb či kocourkovskými orgány. Mohu říct s plnou odpovědností, že lze jasně doložit, že uvedená tvrzení jsou nepravdivá. Velmi mne mrzí, že zpochybňují nejen centrální banku či bankovní radu, ale zejména mé kolegy, kteří intervence realizují a jejichž profesionalita je denně na finančním trhu testována či hodnocena nejen uvnitř centrální banky, ale i zahraničními a domácími institucemi. Ale zpět k faktům. Především, aniž bych argumentoval morální integritou našich zaměstnanců či členů bankovní rady (BR), je třeba říct, že rozhodnutí o intervenci bylo přijato na jednání BR, které se standardně vyznačuje nejen značnou disciplínou jednání, ale také určitými bezpečnostními opatřeními. Žádný ze členů BR nemohl předem vědět, zda bude o intervencích rozhodnuto. Několik minut po rozhodnutí, zatímco mí kolegové z BR dokončovali jednání, jsem osobně instruoval dealing ČNB o přijatém rozhodnutí a zde, spolu se svými kolegy, jsme určili strategii realizace. Tato byla vzápětí realizována obchody s domácími i zahraničními bankami. Obchody probíhaly za nejlépe dostupných aktuálních směnných kursů, přes standardní komunikační média, jako je systém Reuters, a nahrávané telefonní zařízení. O kvalitě koordinace tohoto postupu svědčí například nejen fakt, že trhu poměrně dlouho trvalo, než zjistil aktivitu centrální banky, což umožnilo centrální bance déle obchodovat za příznivější kurs, ale také to, že došlo k poměrně významnému cílenému posunu kursu. Domníváme se, že to byla právě dobrá koordinace kroků spolu s volbou tržních podmínek, která v době intervence a čase následujícím, umožnila výsledek konzistentní s naším cílem za nižší než očekávané náklady. V případě, že pisatel hovoří o "avizování intervence měsíc předem", pak v nejlepším případě zaměňuje standardní "verbální intervenci", kdy se centrální banka či vláda snaží prohlášeními ovlivnit vývoj trhu, za něco tajemného a nemravného. Také tento postup je totiž ve světě standardní a tato informace je veřejná. Jakkoliv by bylo možno mluvit o více detailech, domnívám se, že i toto by mohlo čtenáře přesvědčit o tom, že centrální banka a její intervence nejsou záležitostí "kocourkovského ražení" ve prospěch "agentů STB, spekulatérů a odstupujících politických herců", tak jak to pisatel z neznalosti či úmyslně tvrdí.