Martin Jašminský (Hospodářské noviny 13. 6. 2018 strana 4, rubrika Události)
Ceny bydlení rostou rychleji než příjmy. Lidé si berou vyšší úvěry než dříve. ČNB více šlape na brzdu, podle Tomšíka je to vítězství zdravého rozumu.
Centrální banka rozhodla o dalším zvýšení proticyklické rezervy, kterou banky v současných dobrých časech vytvářejí pro období, kdy se ekonomice přestane dařit. Současně ČNB od října rozšiřuje své doporučení pro poskytování hypoték o požadavky na výši příjmu. Dluh žadatele o hypotéku by nově neměl překročit devítinásobek jeho ročního čistého výdělku. Na měsíční splátku dluhu by pak domácnost, která si na bydlení půjčuje, neměla vydávat více než 45 procent svého čistého měsíčního příjmu. Proč se tak centrální banka rozhodla, vysvětluje viceguvernér ČNB Vladimír Tomšík.
* HN: Od poloviny příštího roku se zvýší proticyklická kapitálová rezerva o půl bodu oproti současnosti, na 1,5 procenta. Už nyní ji máme jednu z nejvyšších v Evropě. Není taková opatrnost přehnaná?
Tuto rezervu jsme začali používat jako jedna z prvních centrálních bank v Evropě. Dnes už má nenulovou sazbu osm zemí, takže nejsme nijak výjimeční. Máme jednu z nejvyšších sazeb, ale také jeden z nejrychlejších úvěrových růstů. Ten se netýká jen hypotečního segmentu, ale i úvěrů na spotřebu a některých úvěrů nefinančním podnikům. Hodně jsme se tentokrát soustředili i na skupinu indikátorů zranitelnosti bankovního sektoru. Ty souvisejí s projevy dobrých časů, jimiž ekonomika v současné době prochází. Jsou charakterizovány mimořádně nízkými ztrátami bank ze znehodnocení aktiv, které nemusí být z dlouhodobého hlediska udržitelné. Banky v současnosti vykazují vysokou ziskovost, ale narůstá i jejich zranitelnost vůči nepříznivému obratu v hospodářském a finančním cyklu, protože soukromý sektor ani vlády v Evropě nevyužily dlouhého období nízkých sazeb k rychlejšímu snížení zadluženosti.
* HN: A jsou banky zranitelnější?
Ekonomika je delší dobu ve fázi růstu. Z interních modelů oceňování rizik se postupně ztrácejí čísla z horších časů a k úvěrům se tak vytváří méně kapitálu. Nyní se sice nacházíme v mimořádně dobrém období, kdy máme třeba historicky nejnižší nezaměstnanost, ale cyklus se dříve či později otočí. Druhé a u nás dost velké riziko je sektorové. Spočívá v tom, že úvěry na nemovitosti tvoří téměř 60 procent všech úvěrů v ekonomice. Chci zdůraznit, že banky sice jsou adekvátně kapitalizované, ale důležitý je i objem kapitálu. Kdyby nastala třeba recese, banky by se mohly dostat do ztrát a přitom by jim rostla potřeba tvořit kapitál. Kdyby to bylo ve větším rozsahu, mohly by třeba banky přestat poskytovat úvěry. A to rozhodně nechceme.
* HN: Jste připraveni v případě obratu v ekonomice začít tuto proticyklickou rezervu snižovat?
Budeme pružní na obě strany. V případě pokračování rychlé úvěrové dynamiky, zvyšování rizik spojených s financováním nákupu nemovitostí, zesilování dalších cyklických zdrojů systémového rizika a nárůstu zranitelnosti bankovního sektoru jsme připraveni sazbu proticyklické rezervy dále zvyšovat. Naopak v případě obratu v hospodářském a finančním cyklu je ČNB připravena rezervu neprodleně snížit či zcela rozpustit a umožnit, aby byla využita jako kapitálový polštář ke krytí ztrát.
* HN: Je možné, že byste sazbu této rezervy snížili až na nulu?
Určitě. V obdobích zvýšeného napětí na finančním trhu a v obdobích recese. Pokud uvidíme zárodky rizik pro finanční stabilitu, měli bychom na ně reagovat, a to bez prodlení. Pokud bychom čekali na to, až nám rizika potvrdí „tvrdá“ čísla, bylo by už příliš pozdě. Ale zdravý rozum velí, že rezervy nemají být nulové.
* HN: Zdá se ale, že na trhu nemovitostí nastává uklidnění. Nebylo by za této situace vhodnější počkat?
Loni jsme ve zprávě o finanční stabilitě označili pokračování roztáčení této spirály za hlavní riziko pro stabilitu domácího bankovního sektoru. Zároveň jsme jasně řekli, že ceny bytů jsou nyní podle metod používaných ČNB jen mírně nadhodnocené. Data, která jsme od té doby zaznamenali, toto riziko potvrzují. Na trhu zas tak velké uklidnění nenastalo. Ceny nemovitostí stále rostou a hypoteční úvěry rovněž. Objem úvěrů bank na bydlení vykazoval v posledních měsících téměř 9procentní růst. To se může jevit jako výrazné zpomalení, ale je třeba si uvědomit, že je to růst ze zcela jiné základny. Před deseti lety by to znamenalo růst o 35 miliard korun, ale v letošním roce už to znamená růst o více než 100 miliard.
* HN: Proč jste se rozhodli zavést nová doporučení limitů DTI a DSTI – tedy poměr celkového zadlužení k ročnímu příjmu a měsíční splátky hypotéky k měsíčnímu příjmu?
Tyto limity doplňují limity na LTV, tedy jak vysoká může být hypotéka v poměru k hodnotě nemovitosti. LTV v případě propadu trhu omezuje ztráty bank. Nová doporučení míří na rizika, kterým mohou být banky vystaveny nepřímo, přes finanční situaci dlužníků a jejich případnou reakci na zhoršení ekonomických podmínek. A také chceme snížit riziko obcházení LTV souběžným poskytováním jiných spotřebitelských úvěrů. Jako zástupce dohledu nad finančním trhem vím, že na základě našeho doporučení banky od letošního ledna nové ukazatele sledují a samy si nastavují interní limity, takže pro ně nejde o žádnou revoluci.
* HN: Bylo stanovení nových doporučení z vašeho pohledu obtížné?
Ani ne. Ceny bydlení v ČR v posledních letech rostly rychleji než disponibilní příjmy domácností. To se odráží ve zvyšování částek úvěrů nezbytných k pořízení bydlení, a tím i v relativní zadluženosti žadatelů o úvěr. Dlužníci se tím stávají zranitelnějšími. Pokud není růst cen nemovitostí doprovázen minimálně stejným růstem příjmů, roste dluhové břemeno klientů. Nakonec může souhrn individuálních akcí, které se všechny jeví na začátku jako zcela obezřetné, skončit velkým problémem. V případě šoků ve formě nárůstu úrokových sazeb nebo poklesu příjmů by se hodně dlužníků s vyšší zadlužeností mohlo dostat do problémů se splácením.
* HN: Ale hypotéky patří z pohledu rizika k nejméně nespláceným úvěrům.
Ano, tím se často argumentuje. Ale je třeba si uvědomit, že při současných vysokých cenách bydlení se výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že o úvěr budou více usilovat problematičtější a rizikovější žadatelé. V předcházejících letech si vzala hypoteční úvěr řada perspektivních a stabilních klientů. Nyní se mohou na trh dostat v mnohem větší míře žadatelé kupující nemovitost jako investici a spekulující na růst cen. Jejich motivace splácet úvěr v horší situaci je určitě mnohem nižší než u těch, kteří kupují vlastní bydlení.
* HN: Z bank jsou slyšet hlasy, že nové limity výrazně omezí poskytování hypotečních úvěrů a dostupnost bydlení. Neobává se toho ČNB?
V mediích jsem zaznamenal názory bankéřů, že třetina žadatelů kvůli novým limitům neuspěje. Rozumím tomu, že součástí nátlaku na regulátora a ministerstvo financí je přehánění dopadů nových regulací. Pokud bych však bral taková slova vážně, tak bych si je musel interpretovat tak, že až třetinu objemu úvěrů dnes banky poskytují na úrovni, kterou ČNB považuje za již vysoce rizikovou. A pak by bylo na místě si klást otázku, jak dané banky řídí svá rizika.
* HN: Proč chcete mít pro stanovování těchto omezení oporu v zákoně?
Zákon je připravován zejména z preventivních důvodů. Měl by umožnit omezování systémových rizik nejen v příštím roce, ale třeba za deset let. V té době mohou poskytovat hypoteční úvěry v mnohem větší míře nebankovní nebo zahraniční instituce. ČNB bude formu doporučení používat i nadále. Z hlediska ošetření rizik spojených s poskytováním hypotečních úvěrů však za nejlepší cestu považujeme získání pravomocí pro stanovení horních hranic úvěrových ukazatelů. Doporučení není právně vymahatelné a nelze se spoléhat na to, že ho všichni poskytovatelé budou vždy dodržovat. Právně závazný postup může mnohem lépe zajistit rovné podmínky na trhu. Zároveň vidíme, že probíhá velmi silný konkurenční boj. Bankéři jsou pod tlakem akcionářů. Ti jim často ve snaze udržet dosavadní zisky a případně jimi podpořit méně úspěšné části nadnárodních skupin stanovují vysoké krátkodobé cíle, tlačí na větší objem poskytnutých úvěrů. A z druhé strany na ně tlačí zprostředkovatelé, jejichž cílem je prodat co nejvíce úvěrů v co největším objemu, přičemž rizika zůstanou v bilancích bank.
* HN: Už jsme ale mluvili o tom, že podíl nesplácených úvěrů klesá, náklady bank na riziko jsou velmi nízké, banky mají dostatek vkladů i kapitálu.
Ano, nejen z bankovního sektoru, ale i od zprostředkovatelů či developerů zaznívají kritické hlasy, říkající: „Proč ČNB zpřísňuje svá opatření, když prakticky všichni své úvěry bez problému splácí?“ Na to lze říci jediné – v tak dobrých časech s minimální nezaměstnaností a rychlým růstem příjmů je dobré splácení úvěrů samozřejmé. Nás však zajímá to, jak to bude se splácením vypadat, až dobré časy skončí. Nemusí to nastat brzy, ale jednou k tomu dojde. Domácnosti jsou nyní hodně optimistické a jsou ochotny vzít si skutečně velký úvěr. Říkají si, že při nízkých úrocích a zrychleném růstu mezd si mohou dovolit věnovat na splátky značnou část svých příjmů. Pokud tyto úvěry ale budou příliš velké, mohou nastat dvě negativní věci. Když přijde příjmový nebo úrokový šok, část dlužníků najednou nebude schopna splácet. Vedle toho ale může hodně dlužníků splácet za každou cenu a prudce omezit jiné výdaje – to pak na banky i ekonomiku dopadne nepřímo přes prudký pokles poptávky.
* HN: Ve zprávě o finanční stabilitě informujete o tom, že jste zvýšili hodnotu pákového poměru pro banky. Co to znamená?
Pákový poměr vypovídá – zjednodušeně řečeno – o tom, kolik kapitálu musí mít banky v poměru ke svým celkovým aktivům. Jako pojistka byl po finanční krizi Basilejským výborem doporučen pákový poměr minimálně tři procenta, což znamená, že banky by neměly mít celková aktiva větší než 33násobek kapitálu. Loni přišel Basilejský výbor s návrhem možnosti národní úpravy. Ta má umožnit dočasně vyloučit ta aktiva bank, jež mají uložena u centrální banky. Návrh vítáme, neboť banky u nás dlouhodobě drží významné rezervy. Proto jsme bankám řekli, že považujeme za rozumnější při výpočtu z pákového poměru vyloučit expozice vůči ČNB. Je to vítězství zdravého rozumu a ukázka flexibility národního dohledu ČNB.
***
Bankéři jsou pod tlakem akcionářů, kteří jim často ve snaze udržet dosavadní zisky stanovují vysoké krátkodobé cíle ve formě růstu objemu úvěrů.