Petr Král (Ekonom 21.1.2010 strana 60, rubrika: Peníze & burzy)
Krize přinutila centrální bankéře k razantnímu uvolňování měnové politiky. <> Měnová politika Světová ekonomická krize je těžkou zkouškou nejen pro finanční instituce, podniky a domácnosti, ale znamená velkou výzvu i pro tvůrce hospodářské politiky.
V jejich případě poskytla cennou lekci nejen o možnostech, jak čelit prudkému hospodářskému útlumu, ale současně připomněla i to, že jejich schopnost tlumit ekonomický propad a jeho průvodní jevy je omezená.
Vedle opatření mnohých vlád na záchranu finančního sektoru a podporu ekonomiky došlo s propuknutím krize také k razantnímu uvolňování měnové politiky centrálními bankami.
Česká národní banka i Evropská centrální banka zahájily ve druhé polovině roku 2008 do té doby nevídanou fázi rychlého snižování měnověpolitických úrokových sazeb, která vyústila v obou případech v pokles těchto sazeb až na úroveň jednoho procenta v roce 2009.
Evropě snižování nestačilo V případě ECB se však již záhy ukázalo, že snižování sazeb nebude stačit v boji proti ekonomickému poklesu a problémům s likviditou ve finančním sektoru. Banka proto přistoupila k použití několika nástrojů z kategorie takzvané nekonvenční měnové politiky.
Prodloužením splatnosti a celkovým uvolněním podmínek svých repo operací na dodávání likvidity a dalšími opatřeními se jí podařilo »zalít« mezibankovní trh nedostatkovou likviditou. Tím došlo ke stlačení krátkodobých sazeb mezibankovního trhu až výrazně pod hodnotu hlavní sazby ECB, to znamená pod jedno procento.
Naproti tomu ČNB se mohla při dlouhodobém přebytku likvidity v českém bankovním systému přidržet svých obvyklých nástrojů v podobě snižování úrokových sazeb, když jí s uvolňováním měnové politiky pomohlo rovněž citelné oslabení kurzu koruny v závěru roku 2008.
Vedle toho byly jako prevence možných likviditních problémů jednotlivých bank a na podporu fungování trhu s vládními dluhopisy ve stejném období zavedeny takzvané dodávací repo operace, využívající jako zástavu české státní dluhopisy.
Trh dluhopisů se podařilo z části rozhýbat a možnost čerpat likviditu od centrální banky přispěla k poklesu rozpětí mezi klíčovou sazbou ČNB a sazbami mezibankovního trhu.
Toto rozpětí se následně stabilizovalo sice na stále vyšších než předkrizových hodnotách, ale jeho stagnace současně znamenala, že se pokračující pokles úrokových sazeb ČNB již v zásadě jedna k jedné promítal do sazeb mezibankovních. Ty však zůstávaly na vyšších hodnotách ve srovnání se sazbami v eurozóně.
Úspěšná přetahovaná A jak se měnová politika obou centrálních bank odrazila ve vývoji klientských úrokových sazeb, které mají největší vliv na rozhodování firem a domácností o spotřebě, úsporách a investicích?
Reakce sazeb je přes jednotlivé druhy úvěrů i mezi oběma ekonomikami různorodá, přičemž v jejich vývoji je celkově patrná určitá strnulost (viz grafika). Sazby z úvěrů v eurozóně se v souhru snížily více než v ČR, což odráželo jak výraznější pokles měnověpolitických sazeb ECB, tak větší pokles sazeb tržních.
V případě sazeb u domácích hypotečních úvěrů sehrál svoji roli rovněž přechodný, ale znatelný nárůst výnosů z českých vládních dluhopisů vlivem rostoucího schodku veřejných rozpočtů.
Tyto výnosy banky používají pro oceňování svých dlouhodobých obchodů, jako jsou hypotéky s delšími fixacemi. Sazby u úvěrů podnikům měly naopak největší tendenci následovat pokles mezibankovních sazeb, a to jak v Česku, tak v eurozóně. Podobné hodnocení platí i pro sazby z vkladů.
Společné oběma centrálním bankám v krizi bylo to, že svými kroky do značné míry úspěšně přetlačovaly přirozené procyklické chování bankovního sektoru.
V době krize totiž dochází k nárůstu rizikovosti ekonomických subjektů, což se odráží ve větší opatrnosti bank a jejich tendenci zpřísňovat úrokové a úvěrové podmínky svým klientům.
Srovnání rozpětí mezi sazbami finančního trhu a klientskými sazbami naznačuje, že v tomto ohledu došlo v průběhu krize celkově k obdobnému vývoji v obou ekonomikách.