Vladimír Tomšík (Hospodářské noviny 17. 6. 2015 strana 8, rubrika Názory)
Zdrojem systémového rizika se může stát „koktejl“ v podobě očekávaného růstu cen nemovitostí a změkčování úvěrových standardů.
Pohled České národní banky na rizika pro finanční stabilitu se ve srovnání s loňským rokem změnil. Oživení ekonomiky se zřetelně promítá do zvýšené aktivity ve finančním sektoru a na trhu nemovitostí. Křehkost hospodářského oživení a riziko podstřelování inflačních cílů vyžadují nadále uvolněné měnové podmínky. Zároveň však nelze přehlédnout, že existují zřetelné náznaky přechodu do expanzivní fáze finančního cyklu. Dochází k oživování úvěrové dynamiky, uvolňování úvěrových standardů a zlepšování investičního sentimentu. Nízké úrokové sazby z úvěrů a jiných zdrojů externího financování vytváří podněty k nákupu nemovitostí či jiných aktiv s cílem využít příznivé podmínky k dosažení zajímavějších výnosů. Kombinace hospodářského oživení a uvolněných měnových politik při dostatku likvidity vytváří podmínky pro přijímání zvýšených rizik, nebo dokonce jejich podceňování.
Riziko vzniku nadměrného tempa růstu úvěrů považuje ČNB nicméně zatím za nízké. Sazbu proticyklické kapitálové rezervy jsme proto stále ponechali na nulové úrovni. Na ní setrvá pravděpodobně i v následujících dvou letech. Pokud se však aktivita ve finančním sektoru začne výrazně urychlovat, bude namístě diskuse, zda poprvé nenastavit sazbu proticyklické rezervy na vyšší než nulovou úroveň, jak k tomu již přistoupilo Švédsko a Norsko.
Silnou stránkou bankovního sektoru je jeho odolnost vůči případnému šoku daná adekvátní kapitálovou přiměřeností, silnou likviditou a dostatečnou ziskovostí. Přesto věnujeme zvýšenou pozornost úvěrovému riziku. Všímáme si zhoršování struktury úvěrů v selhání ve formě jejich přesunu do rizikovějších podkategorií. Zatímco před pěti lety činil podíl ztrátových úvěrů necelých 50 procent, nyní je to již 65 procent. Ale vidíme zde i příznivé tendence. Konkrétně banky snížily objem záruk a úvěrových příslibů klientům, kteří mají některý z úvěrů v selhání, a dokonce i zvýšily krytí problémových úvěrů opravnými položkami. A to je správná, obezřetná reakce bank.
Potenciálním zdrojem systémového rizika se však může stát „koktejl“ v podobě očekávaného růstu cen nemovitostí, změkčování úvěrových standardů, dlouhodobě nízkých úrokových sazeb, přebytku likvidity a rostoucího optimismu investorů. Růst cen nemovitostí v takovém prostředí vede k růstu poskytnutých úvěrů, což vytváří riziko vzniku spirály mezi cenami nemovitostí a úvěry na jejich pořízení. A pokud s tím zároveň nerostou příjmy, tak narůstá dluhové břemeno dlužníků a ekonomika má zaděláno na dlouhodobý problém. Konkrétně lze uvést, že celkový objem úvěrů na bydlení roste v posledním půlroce šestiprocentním tempem, tedy výrazně rychleji než nominální příjmy domácností. V roce 2010 dosahovaly úvěry domácností na bydlení 740 miliard korun a činily tak 33 procent jejich disponibilních příjmů. Nyní již přesahují 920 miliard korun, což je více než 40 procent. Díky poklesu úrokových sazeb se ale celkové čisté placené úroky z těchto úvěrů mírně snížily, což může vyvolávat iluzi jejich snadného splácení. Výraznější zvýšení úrokových sazeb z úvěrů na bydlení v kombinaci s poklesem cen nemovitostí by v budoucnu mohlo vést ke značným úvěrovým ztrátám a problémům v celém finančním sektoru.
Zároveň pozorujeme rostoucí rozdíly mezi přístupy bank při poskytování úvěrů na bydlení včetně nárůstu podílu rizikovějších úvěrů. Pro nezanedbatelnou část nových úvěrů je charakteristické, že se půjčuje více než 90 procent hodnoty nemovitosti. U zhruba pěti procent úvěrů to dokonce bylo více než 100 procent. Takové úvěry si přitom neberou pouze klienti s vysokými a stabilními příjmy.
ČNB s ohledem na vývoj úvěrového trhu považuje za nezbytné podporovat obezřetný přístup bank i jejich klientů. Proto jsme se rozhodli vydat pro banky a záložny sadu kvantitativních a kvalitativních doporučení pro poskytování úvěrů zajištěných nemovitostí. Pokud budou obezřetné přístupy všeobecně bankami uplatňovány, tak ČNB pak bude moci i nadále udržovat mix uvolněné měnové politiky a neutrální makroobezřetnostní politiky.