Dotaz:
Žádám o obecné informace týkající se role a kompetencí České národní banky při zajišťování kontinuity domácího platebního styku v případě výpadku mezinárodního mezibankovního platebního systému (např. systému SWIFT), a to zejména:
- jaké jsou obecné principy postupu ČNB při takovém výpadku,
- jaká je role systému CERTIS při zajištění domácích plateb,
- jaké zákonné nástroje ČNB využívá k udržení stability finančního systému.
Odpověď:
Ad 1. Systém mezibankovního platebního styku CERTIS není napojen na mezinárodní mezibankovní platební systémy (např. systém SWIFT), proto jeho provoz není při jejich výpadku ovlivněn.
Ad 2. Systém CERTIS a jeho pravidla, jsou popsány na webových stránkách ČNB pod následujícím odkazem:
https://www.cnb.cz/cs/platebni-styk/certis/.
Ad 3. ČNB dle § 2 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, pečuje o finanční stabilitu a o bezpečné fungování finančního systému v ČR.[1]
Cílem ČNB z hlediska finanční stability je zajištění takové míry odolnosti systému, aby byla minimalizována rizika vzniku finanční nestability. K jeho plnění využívá ČNB primárně makroobezřetnostní nástroje.
ČNB se snaží působit především preventivně a široce komunikovat s veřejností potenciální rizika a faktory vedoucí k ohrožení finanční stability. Nedílnou součástí komunikace je i vydávání jarní a podzimní zprávy o finanční stabilitě, která je hlavní publikací ČNB v oblasti finanční stability a makroobezřetnostní politiky. Podkladem pro přípravu zpráv o finanční stabilitě a rozhodování o otázkách finanční stability je řada indikátorů. Výběr těch klíčových lze nalézt v poslední vydané Zprávě o finanční stabilitě – podzim 2025 dostupné na webových stránkách ČNB.
[1] Ust. § 2 odst. 2 písm. e) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že Česká národní banka rozpoznává, sleduje a posuzuje rizika ohrožení stability finančního systému a v zájmu předcházení vzniku nebo snižování těchto rizik přispívá prostřednictvím svých pravomocí k odolnosti finančního systému a udržení finanční stability a vytváří tak makroobezřetnostní politiku; v případě potřeby spolupracuje na tvorbě makroobezřetnostní politiky s orgány státu, jejichž působnosti se tato politika týká.