ZPRÁVA O MĚNOVÉ POLITICE | LÉTO 2021 (box 3)
(autor: Tomáš Šestořád)
Inflace je ovlivňována vývojem poptávkových a nákladových faktorů, které se do výsledných spotřebitelských cen promítají s různým zpožděním. Znalost časového profilu promítání těchto faktorů do konečných cen pomáhá centrální bance včas reagovat tak, aby na horizontu měnové politiky plnila svůj mandát cenové stability v podobě 2% inflačního cíle. Nastavení měnové politiky ČNB se přitom primárně opírá o makroekonomickou prognózu vytvořenou pomocí jádrového predikčního modelu g3+, který zachycuje cenový vývoj v české ekonomice na základě ucelené cenové vertikály (Graf 1).[1]
Graf 1 – Cenová vertikála jádrového predikčního modelu g3+
Poznámka: červeně jsou označeny proměnné, které vstupují do modelu g3+ jako exogenní předpoklad
Vývoj spotřebitelské inflace je dán čistou inflací, regulovanými cenami a změnou nepřímých daní. Centrální banka v modelu g3+ nastavuje své úrokové sazby na základě měnověpolitické inflace, tedy spotřebitelské inflace očištěné o primární dopady změn nepřímých daní. Ty jsou totiž mimo kontrolu centrální banky a mají samy o sobě na inflaci pouze krátkodobý vliv. Jejich potlačování by navíc mohlo nepříznivě ovlivňovat ekonomický vývoj.
Regulované ceny obsahují položky se stanovenými maximálními či věcně usměrňovanými cenami[2] a administrativně stanovené poplatky (např. ceny elektřiny a tepla pro domácnosti).
Klíčovou veličinou v modelu g3+ je čistá inflace[3], ve které se zrcadlí nákladové tlaky z domácí ekonomiky i ze zahraničí. Vedle nákladů zahrnuje čistá inflace také marže prodejců,[4] které zohledňují poptávkové tlaky v ekonomice.[5] V případě nárůstu nákladů mají prodejci na výběr, zda dražší vstupy promítnou do zvýšení koncových cen, nebo sníží své marže. V případě dostatečné poptávky dochází zpravidla ke zvyšování cen při zachování marží.
Vývoj čisté inflace se dominantně odvíjí od růstu cen domácích vstupů, který je tažen především tuzemskými nákladovými faktory – mzdou v tržních odvětvích a cenou kapitálu odrážející výkonnost domácí ekonomiky. Naproti tomu technologický pokrok, zachycený v modelu jako rostoucí efektivita práce, zvyšování nákladů i cen tlumí. Rostoucí efektivita práce totiž umožňuje firmám produkovat daný výrobek s využitím menšího množství práce a kapitálu.
Domácí inflaci zároveň významně ovlivňují také dovozní ceny, které v modelu g3+ rozdělujeme na dvě složky.[6] Zaprvé pracujeme s dovozními cenami energií, které jsou primárně určeny vývojem zahraničních cen energií a komodit. Patří sem nejen cena ropy, ale také ceny dalších energií a cenový vývoj v odvětvích úzce spjatých s jejich zpracováním.
Naproti tomu jádrové dovozní ceny jsou taženy cenovým jádrem zahraničních průmyslových výrobců a zohledňují převážně fundamentální makroekonomický vývoj v zahraničí (v našem případě v efektivní eurozóně). Zatímco nárůst cen energií představuje pro domácí ekonomiku čistě proinflační nákladový tlak, zvýšení jádrových zahraničních průmyslových cen vede za jinak neměnných okolností ke zlepšení cenové konkurenceschopnosti domácích vývozců. To působí ve směru zpevnění nominálního kurzu koruny, což nákladový efekt vyšších jádrových dovozních cen tlumí. Obě složky dovozních cen jsou současně ovlivňovány kurzem koruny vůči euru, přičemž oslabení koruny působí ve směru vyšších dovozních cen, a vede tak ke zvýšení domácí cenové hladiny.
Do čisté inflace se rovněž propisuje cenová konvergence, která doprovází reálné sbližování výkonnosti exportního sektoru a celé české ekonomiky se zeměmi eurozóny. Při zohledňování působení cenové konvergence k růstu nákladů vycházíme z konceptu Balassova-Samuelsonova efektu[7]. Podle něj je možné cenovou konvergenci aproximovat rozdílem mezi růstem cen neobchodovatelných a obchodovatelných statků v domácí ekonomice.
Síla působení výše uvedených faktorů v rámci popsané cenové vertikály je různá, přičemž jejich transmisní kanály jsou rozdílné. Dopady změn vybraných faktorů do vývoje inflace a úrokových sazeb znázorňují Grafy 2 a 3, a to ve formě impulzních odezev[8] modelu g3+. Například neočekávané zvýšení marží prodejců se okamžitě promítá do cen, a prostor pro reakci měnové politiky je proto jen omezený. Naopak změna ceny nákladových faktorů se do konečných spotřebitelských cen vlivem cenových strnulostí v jednotlivých částech domácího výrobního řetězce promítá postupně s určitým zpožděním. To dává prostor centrální bance aktivně reagovat na pohyb v nákladech změnou úrokových sazeb, a předejít tak výrazným nežádoucím odchylkám budoucí inflace od cíle.
Graf 2 – Do cen se okamžitě a nejvýrazněji promítají marže prodejců, nákladové faktory až s určitým zpožděním
odezvy v procentních bodech do meziroční měnověpolitické inflace na neočekávané změny vybraných faktorů o jeden procentní bod (mezičtvrtletně, anualizováno) v prvním čtvrtletí, na ose x jsou zobrazena čtvrtletí
Graf 3 – Tržní úrokové sazby reagují nárůstem zejména na zvýšení zahraničních jádrových cen, opačným směrem působí vyšší efektivita práce
odezvy v procentních bodech do tržních úrokových sazeb na neočekávané změny vybraných faktorů o jeden procentní bod (mezičtvrtletně, anualizováno) v prvním čtvrtletí, na ose x jsou zobrazena čtvrtletí
[1] Základní obrysy modelu g3+ jsou představeny v blogu ČNB, podrobnější popis modelu nabízí working paper Brázdik a kol. (2020). Cenová vertikála v předchozím predikčním modelu g3 byla popsána v boxu ze ZoI IV/2008.
[2] Jedná se o položky, do jejichž cen lze promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady a přiměřený zisk.
[3] Čistá inflace je přírůstek indexu spotřebitelských cen po vyloučení položek regulovaných cen a po očištění o primární dopady změn nepřímých daní. Jedná se tak o ceny, které jsou určeny volně trhem, a proto je někdy čistá inflace označovaná rovněž jako růst tržních cen.
[4] Předpokladem modelu g3+ je fungování firem v prostředí monopolistické konkurence. V takových ekonomických podmínkách má každá firma určitou tržní sílu (danou např. do jisté míry specifickým druhem výrobku), která jí umožňuje stanovit cenu přirážkou nad jejími náklady, a tím realizovat zisk.
[5] Vedle marží finálních prodejců model g3+ zahrnuje rovněž marže domácích producentů a dovozců. Jejich vliv na výsledný vývoj inflace je však slabší ve srovnání s působením marží prodejců.
[6] Rozlišení zahraničních cen na jádrové a energetické se blíže věnuje box ze ZoI III/2019 popisující přechod na model g3+.
[7] Podrobněji se Balassovu-Samuelsonovu efektu a jeho zachycení v prognostickém aparátu ČNB věnuje box ze ZoI III/2016.
[8] Impulzní odezva značí reakci vybrané veličiny na změnu působení určitého faktoru.