Spotřebitelské ceny jsou v modelu g3 určovány cenami statků vyrobených v domácí ekonomice a cenami dovážených statků. Ceny doma vyrobených statků (domácí ceny) a ceny dovážených statků (dovozní ceny) jsou strnulé v domácí měně a jsou tvořeny cenovou přirážkou k nominálním mezním nákladům.
Hlavními náklady pro výrobu domácího zboží a služeb jsou náklady práce a kapitálu. Pro dovezené statky představuje náklady cena statků v zahraniční měně a nominální měnový kurz. Vzhledem k cenovým rigiditám se změny nominálních mezních nákladů promítají do koncových cen se zpožděním.
Firmy nemohou měnit ceny v každém období a cenovou reakci na změnu nominálních mezních nákladů rozkládají v čase na úkor svých cenových přirážek (ziskových marží) zejména z důvodu cenové elasticity poptávky.
Nákladové tlaky na koncové ceny charakterizují reálné mezní náklady, resp. mezera reálných mezních nákladů. Reálné mezní náklady jsou měřeny jako podíl nominálních mezních nákladů a ceny produkce, a jsou tedy převrácenou hodnotou cenové přirážky. Růst nominálních mezních nákladů výrobce bez
odpovídajícího růstu koncové ceny vede k poklesu cenové přirážky, tj. k růstu reálných mezních nákladů. Růst reálných mezních nákladů, resp. kladná mezera reálných mezních nákladů, představují nákladové tlaky na budoucí růst cen. O mezeře v reálných mezních nákladech hovoříme proto, že se jedná o odchylku od požadované úrovně reálných mezních nákladů, a tedy i od požadované úrovně cenové přirážky. Do tvorby cen vstupuje nejenom aktuální úroveň nominálních, resp. reálných mezních nákladů, ale také jejich očekávaný vývoj.
Dovozní ceny a domácí ceny zboží mezispotřeby představují výrobní náklady statků konečné spotřeby. Ceny statků konečné spotřeby jsou opět strnulé a jejich změny tvoří čistou inflaci. Mezera reálných mezních nákladů v sektoru spotřebních statků je pak hlavním indikátorem celkových nákladových tlaků
v ekonomice.
Čistá inflace spolu s regulovanými cenami a změnami nepřímých daní určuje vývoj celkové spotřebitelské inflace. Měnová autorita cíluje měnověpolitickou inflaci, tj. celkovou spotřebitelskou inflaci očištěnou o primární dopady změn nepřímých daní.
Z pohledu predikce vývoje inflace je budoucí vývoj nepřímých daní, regulovaných cen a cen zahraničních výrobců chápan jako exogenní, není tedy modelován vnitřními modelovými mechanismy.
Struktura tvorby cen v modelu g3 spolu s kaskádou cenových strnulostí umožňuje replikovat pozorovaná data a cyklické chování ekonomiky.