Změny nepřímých daní a jejich vliv na prognózu v letech 2019–2021

(autoři: Petr Král, Jan Šolc)

Se změnami nepřímých daní (tj. DPH a spotřebních daní) jsou spojeny dva druhy dopadů do cen – primární a sekundární. Celkovou inflaci přitom ovlivňují oba druhy dopadů, zatímco měnověpolitická inflace obsahuje pouze dopady sekundární. Tento box vysvětluje přístup ČNB ke změnám nepřímých daní a současně popisuje, jak daňové změny ovlivnily prognózu na léta 2019–2021.

Primární dopady jsou cenové změny plynoucí z úprav nepřímých daní, které by odpovídaly jejich plnému promítnutí do cen. Mohou být buď kladné, nebo záporné podle toho, zda dochází ke zvýšení nebo snížení nepřímých daní. Výše primárních dopadů tak závisí na směru a velikosti daňové úpravy a váze dotčených reprezentantů ve spotřebním koši. Lze ji tedy přesně kvantifikovat a umístit v čase.

K adekvátnímu promítnutí daňových změn do cen však v realitě nemusí dojít. V takovém případě nastávají (bezprostřední) sekundární dopady. Cenový pohyb příslušného zboží či služeb v dotčeném období nemusí z různých důvodů vždy přesně odpovídat změně nepřímých daní. Bezprostřední sekundární dopad pak odráží rozdíl mezi skutečnou změnou v konečných cenách zboží a služeb související s úpravou nepřímých daní a primárním dopadem.¹ I tento sekundární dopad může být buď kladný, nebo záporný. Kladný je v tom případě, pokud je růst ceny dotčené položky vyšší, než odpovídá zvýšení daní, nebo pokles ceny mírnější, než plyne ze snížení daní. Záporný dopad pak nastává v opačném případě.² Odhad sekundárních dopadů změn nepřímých daní přitom pouze zjednodušeným způsobem popisuje chování ekonomických subjektů v  okamžiku daňových změn, resp. jeho implikace pro bezprostřední vývoj cen. K pohybům cen zboží a služeb v tržní ekonomice totiž dochází průběžně (tedy i bez vazby na daňové změny), a to v reakci jak na měnící se stav nabídky a poptávky na konkrétním trhu, tak na vývoj celkového makroekonomického prostředí. Přesně rozlišit cenový pohyb daný adekvátním promítnutím změny nepřímých daní od hypotetického cenového pohybu, který by nastal bez daňových změn, je ve většině případů obtížné. Nicméně ČNB činí kvalifikovaný odhad těchto sekundárních dopadů změn daní.

Měnová politika ČNB uplatňuje na primární dopady změn nepřímých daní institut výjimek. To znamená, že při nastavování úrokových sazeb jsou z výhledu inflace očišťovány primární dopady změn nepřímých daní. Ty jsou mimo kontrolu centrální banky, mají samy o sobě pouze krátkodobý vliv na inflaci a jejich potlačování by vedlo k nežádoucímu rozkmitání jiných veličin. ČNB tedy nereaguje na celkovou, nýbrž toliko na měnověpolitickou inflaci. Její součástí jsou vedle standardního cenového vývoje i výše uvedené bezprostřední sekundární dopady změn nepřímých daní, které mohou mimo jiné odrážet i fundamentální inflační tlaky v ekonomice a mít dlouhodobý vliv na inflaci.

Vzhledem k pokročilé fázi legislativního procesu došlo v této prognóze k zapracování několika daňových změn v roce 2020. Daňové změny v souvislosti se spuštěním třetí a čtvrté vlny EET zahrnují přeřazení vybraných služeb a zboží (např. kadeřnických a stravovacích služeb, vodného a stočného) do druhé snížené sazby DPH (10 %). Dále by v rámci tzv. sazbového balíčku mělo dojít ke zvýšení spotřební daně z lihu a k harmonizačnímu zvýšení spotřební daně z cigaret. Předpokládaná účinnost všech těchto opatření v daňové oblasti je od počátku roku 2020 a jejich dopady se projeví jak v tržních, tak v regulovaných cenách. Nad rámec těchto změn prognóza nadále uvažuje s již dříve schváleným přeřazením cen tepla a chladu do druhé snížené sazby DPH od ledna 2020.

Primární dopady budou v souhrnu blízké nule, očekávané nezanedbatelně kladné sekundární dopady však inflaci ovlivní. Výrazně záporný primární dopad plynoucí ze snížení sazby DPH je ke konci prvního čtvrtletí 2020 více než kompenzován kladným primárním dopadem zvýšení spotřebních daní³, u kterých je očekáván postupný náběh (Graf 1). Z hlediska – pro měnovou politiku důležitějších – sekundárních dopadů budou po celý příští rok dopady do inflace kladné, a to v rozsahu přibližně 0,3 procentního bodu (Tab. 1). Prognóza totiž předpokládá, že pokles DPH se projeví v koncových cenách pro spotřebitele v případě knih plně, ale u vodného a stočného pouze částečně. V cenách ostatních služeb se přeřazení do druhé snížené sazby DPH dle předpokladu prognózy neprojeví vůbec (podobně jako tomu bylo například při snížení DPH v restauračních zařízeních v prosinci 2016). Celková inflace tak začátkem příštího roku z tohoto titulu neklesne, neboť záporný primární dopad bude plně vykompenzován kladnými sekundárními dopady. Ty způsobí, že pokles měnověpolitické inflace v příštím roce bude pozvolnější, než by tomu bylo bez uvedených změn daní a než by zřejmě odpovídalo poklesu fundamentálních inflačních tlaků. V případě zvýšení spotřebních daní z lihu a cigaret prognóza očekává plné promítnutí do spotřebitelských cen a tedy nulové sekundární dopady.

Graf 1 (BOX) Dopady změn nepřímých daní do inflace
Inflace bude v příštím roce výrazně ovlivněna sekundárními dopady změn nepřímých daní
(meziročně v procentních bodech)

Tab. 1 (BOX) Dopady změn nepřímých daní platné od počátku roku 2020
Daňové dopady se projeví především v tržních cenách, ovlivněny však budou i regulované ceny
(dopady v procentních bodech do CPI v prvním čtvrtletí 2020)

^a) již obsaženo v prognóze ze ZoI II/2019
^b) např. vodné a stočné
^c) např. kadeřnické služby a stravování
^d) Dopady budou nabíhat postupně v prvních třech měsících roku.
^e) harmonizační změna

Kladné sekundární dopady změn nepřímých daní vedou ceteris paribus k vyšší prognózované trajektorii tržních úrokových sazeb (Tab. 2). Sekundární daňové dopady v prvním čtvrtletí příštího roku jsou v prognóze částečně očekávané, proto na ně vpředhledící centrální banka reaguje již počínaje druhou polovinou letošního roku. Dopady nově zapracovaných změn daní do trajektorie domácích úrokových sazeb přitom dosáhnou svého maxima na přelomu let 2019 a 2020 (0,25 procentního bodu). Poté bude vliv sekundárních dopadů změn nepřímých daní do tržních úrokových sazeb rychle odeznívat⁴, neboť vpředhledící měnové pravidlo bude reagovat na vývoj inflace v roce 2021, kdy budou sekundární dopady daňových změn již nulové.

Tab. 2 (BOX) Dopady nově zahrnutých změn nepřímých daní do inflace a tržních úrokových sazeb
Na tržní úrokové sazby mají vliv pouze sekundární dopady změn nepřímých daní
(příspěvky v procentních bodech)

Poznámka: Primární a sekundární dopady uvedené v této tabulce zahrnují pouze nově zapracované změny nepřímých daní ve srovnání s minulou prognózou. Tomu odpovídá i jejich vliv na úrokové sazby, který je také primárně vztažen vůči minulé prognóze.

¹ V souvislosti s dopady velkých nákladových šoků (jakými jsou např. výrazné a déletrvající změny cen ropy) makroekonomie pojednává o tzv. dlouhodobých sekundárních dopadech. Těmi se označuje fundamentální vliv uvedených šoků na inflaci v delším období skrze perzistenci cenového vývoje, inflační očekávání a vývoj dalších makroekonomických veličin (zejména mezd). Případným fundamentálním dopadům uvedených nákladových šoků – majícím potenciál vážně ohrozit cenovou stabilitu v delším období – se pochopitelně měnová politika snaží zabránit.

² Pokud dojde např. ke zvýšení sazeb spotřebních daní, plyne z toho kladný primární dopad (a propočtená měnověpolitická inflace tedy bude v daném období nižší než celková inflace). Pokud se pak toto zvýšení daní ve spotřebitelských cenách projeví jejich menším nárůstem, než by odpovídalo daňové změně, jsou sekundární dopady záporné. Měnověpolitická inflace se tak v daném okamžiku sníží, a to v rozsahu sekundárního dopadu, zatímco celková inflace vzroste o součet primárního a sekundárního dopadu.

³ Měnověpolitická inflace se tak nad celkovou inflaci dostane jen dočasně, a to na samém počátku příštího roku.

⁴ Mírně kladný dopad ve druhém čtvrtletí 2020 plyne z vyhlazování úrokových sazeb v měnověpolitickém pravidle.