Vliv hospodářské recese na veřejné finance v ČR

V souvislosti s probíhající hospodářskou krizí se veřejné finance České republiky ocitly pod značným tlakem. Veřejné rozpočty sice nebyly dotčeny záchrannými operacemi v bankovním sektoru, protože domácí peněžní ústavy nebyly zapojeny v operacích s toxickými aktivy, z důvodu zmírnění dopadů hospodářské krize však bylo přijato několik protikrizových rozpočtových opatření. Ta byla v převážné míře zaměřena na podporu agregátní nabídky (sleva pro zaměstnavatele na pojistném na sociální zabezpečení, zrychlení odpisů atd.) a – spolu s opatřeními přijatými již dříve v rámci reformy veřejných financí – v konečném důsledku povedou k poklesu rozpočtových příjmů (tj. k prohloubení deficitů veřejných financí). Světová finanční a hospodářská krize se dále projevila v nárůstu rizikových prémií na finančních trzích včetně České republiky. To mělo za následek zvýšení rozpočtových výdajů na úhradu úroků z vládních dluhopisů. V období hospodářského poklesu jsou navíc salda veřejných rozpočtů významně ovlivněna také působením tzv. vestavěných stabilizátorů, které automaticky snižují daňové příjmy a zároveň navyšují některé rozpočtové výdaje. Zatímco u aktivně plánovaných protikrizových opatření jsou jejich hodnoty předem známy, rozsah dopadu poklesu hospodářské aktivity na veřejné finance je nutné kvantifikovat dodatečně pomocí tzv. cyklické složky veřejných rozpočtů.

Řada mezinárodních institucí (Evropská komise, OECD, MMF) používá při stanovení cyklické složky tradiční postup, který vychází jednak z identifikace mezery mezi skutečným a potenciálním produktem (mezera výstupu) a jednak z parametru citlivosti veřejných financí na změnu zjištěné mezery výstupu. Evropská centrální banka však zavedla na úrovni Evropského systému centrálních bank (ESCB) odlišný postup výpočtu cyklické složky z toho důvodu, že položky veřejných rozpočtů mají ve skutečnosti vazbu spíše na konkrétní komponenty HDP (např. na spotřebu) než na hodnotu HDP jako celku. ECB proto používá metodiku, ve které jsou zásadní položky rozpočtu ovlivněné hospodářským cyklem vztaženy vždy ke konkrétním indikátorům ekonomické aktivity a trhu práce, tzv. bázím. Cyklická složka veřejných rozpočtů v daném roce je pak stanovena jako rozdíl součtu dílčích cyklických komponent čtyř stěžejních daňových příjmů (daně z příjmu fyzických a právnických osob, nepřímých daní a sociálního pojištění) a jedné výdajové položky citlivé na hospodářský cyklus (dávky v nezaměstnanosti).

Z analytického hlediska má metoda ESCB nespornou výhodu v tom, že reflektuje skutečné determinanty veřejných financí a umožňuje jejich další analýzu. Naproti tomu metoda založená na odhadu mezery výstupu je schopna zachytit změnu v hospodářském vývoji v podobě cyklické komponenty zpravidla rychleji než metoda používaná bankami ESCB, protože při svém výpočtu vychází přímo ze změny produktu, nikoliv z proměnných trhu práce, které na výkyvy v ekonomické aktivitě reagují se zpožděním. Výsledky obou metod se přitom přirozeně v čase i navzájem mezi sebou liší. Je třeba mít na paměti, že obě metody jsou ze své podstaty pouhou aproximací dvou nepozorovaných složek salda veřejných financí (cyklické složky a cyklicky očištěného salda) a jejich hlavním úkolem je určit hrubou polohu a základní trend v jejich vývoji.

Česká národní banka v rámci pravidelného reportování do ECB počítá dopad hospodářského cyklu na veřejné finance na základě metodiky implementované ESCB. Pro vlastní potřebu pak ČNB provádí rovněž výpočet cyklické složky salda veřejných rozpočtů metodou založenou na mezeře výstupu. Pro srovnání obou postupů jsou v Grafu 1 a 2 uvedeny jejich výsledky spočítané na základě makroekonomické prognózy ČNB z této Zprávy o inflaci. Výsledky obou metod poukazují na zhoršení cyklicky očištěného deficitu v následujících letech, přičemž metoda založená na mezeře produktu silněji odráží hospodářský pokles již v tomto roce (viz záporná cyklická složka salda veřejných rozpočtů v roce 2009).