Průběh cenové deregulace v období transformace české ekonomiky

V zemích s tranzitivní ekonomikou včetně ČR nebyla cenová liberalizace v prvních letech transformace provedena v plném rozsahu. Týkalo se to především položek, kde by uvolnění cenové tvorby mělo značné sociální dopady na obyvatelstvo, a proto jejich uvolňování na tržní úroveň bylo rozloženo do více let. Ceny tak byly nadále státem regulovány v řadě oblastí, zejména se to týkalo bydlení, veřejné dopravy, zdravotnictví, vzdělávání aj. Jak je patrné z uvedeného grafu, proces "narovnávání" cen na tržní úroveň v uvedených oblastech významně ovlivňoval úroveň dosahované spotřebitelské inflace. Jeho průběh byl ale z různých důvodů nerovnoměrný (rozhodnutí vlády, výraznější změny cen vnějších vstupů apod.), avšak z dlouhodobějšího pohledu je zřetelný trend ke snižování vlivu změn cen regulovaných položek na celkovou úroveň inflace. Zejména údaje o strukturálním vývoji inflace v prvním čtvrtletí 2003 nastolují otázku, zda byl proces cenového "narovnávání" již dokončen (tj. zda již ceny regulovaných položek odpovídají skutečným nákladům a činnosti jsou ziskové) nebo zda ještě u některých položek přetrvává značný rozdíl mezi cenou tržní a regulovanou.

V souhrnu lze říci, že v letech 2001 - 2002 již došlo (částečně i díky příznivému vývoji tržních faktorů) k "narovnání" relací i úrovně převažující většiny regulovaných cen. Neznamená to však, že regulované ceny jako kategorie již neexistují. Nadále zůstávají významnou složkou spotřebitelského koše, jejíž stálá váha dosahuje téměř 20 % a která zahrnuje 31 položek nebo souhrnů položek jednoho druhu. Oproti předchozím rokům se ale snížil počet položek s maximálními cenami, a naopak se zvýšil počet položek s věcně usměrňovanými cenami.

Vedle toho v případě některých cen regulovaných položek došlo k přenosu pravomocí při usměrňování tvorby cen u některých významných regulovaných položek z vlády (MF) na regulační úřady. Tato institucionální změna byla provedena v souvislosti s odstraněním tzv. křížového financování na počátku roku 2002, které bylo doprovodným jevem u některých položek s tzv. maximálními cenami. Typickým příkladem byly ceny elektrické energie pro domácnosti, které dodavatelům nepokrývaly vynaložené náklady. Proto tyto podniky musely hradit část ztráty plynoucí z levnějších dodávek pro domácnosti ze zisků, které byly vytvořeny na základě dodávek za vyšší ceny pro ostatní sektory v ekonomice. Obdobná praxe byla například uplatňována i u zemního plynu pro domácnosti. V současné době již ceny elektrické energie a zemního plynu pro domácnosti určují regulační úřady, které na základě rozboru skutečných nákladů provádějí úpravu příslušné ceny. Jejich úlohou je zajistit ochranu spotřebitele tam, kde převažuje monopolní postavení prodávajícího. Vláda již program cenové deregulace nezpracovává.

V současné době jsou podle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, uplatňovány dva způsoby regulace cen. V prvním případě se jedná o ceny úředně stanovené, kam jsou zahrnovány ceny pevné a ceny maximální. Druhý způsob cenové regulace je založen na věcném usměrňování cen. V minulosti byl využit i třetí způsob regulace, tzv. časově usměrňované ceny, bylo to však pouze v prvním roce liberalizace cen v roce 1991. Současně je nutné poznamenat, že ceny regulovaných položek nejsou zpravidla v určité oblasti (například ve zdravotnictví) regulovány jednotným způsobem - v jejím rámci můžeme nalézt položky jak s cenami maximálními, tak věcně usměrňovanými cenami.

V kategorii věcně usměrňovaných cen lze do cen promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady pořízení, zpracování a oběhu zboží doložené v účetnictví, přiměřený zisk, daň a clo. Příslušný regulátor pouze vymezuje, co nelze považovat za ekonomicky oprávněné náklady. Pouze ve výjimečných případech (pošty) regulátor stanoví ještě nejvýše přípustné částky pro některé vybrané služby či určitá pravidla kalkulace jednotlivých nákladových položek. Věcně usměrňovány jsou například ceny vodného, stočného, autobusové a železniční dopravy a tepelné energie pro domácnosti. Tento způsob cenové regulace je také používán u poštovních služeb, zdravotnictví a odvozu odpadků. Je také uplatňován u nájemného družstevních bytů postavených s finanční, úvěrovou a jinou pomocí družstevní bytové výstavbě.

V režimu maximálních cen je v současné době regulován cenový vývoj u relativně malého okruhu položek. Patří sem například některé léky a většina výkonů ve zdravotnictví s regulovanými cenami (u léků však do výpočtu inflace vstupuje pouze doplatek pacienta, nikoliv celková cena léku), městská hromadná doprava, taxislužba (stanovení je v pravomoci místních orgánů), telekomunikace. Režim maximálních cen je také převažující metodou regulace cen elektrické energie a plynu. Vývoj regulovaných cen ovlivňují i celostátní a místní poplatky, přestože svým charakterem nejsou cenami.

S přihlédnutím k dosaženému pokroku v deregulaci cen lze očekávat, že celková spotřebitelská inflace již bude ovlivňována změnami regulovaných cen v menší míře než tomu bylo v předchozích letech transformace. Současně však nelze vyloučit výraznější dopady změn regulovaných cen do inflace v důsledku působení faktorů šokového charakteru (například dopad výrazného růstu cen ropy na světových trzích do nákladů apod.).

Graf (box)
Vývoj podílu regulovaných cen na meziročním indexu spotřebitelských cen