Příčiny, průběh a dopady současných turbulencí na světových finančních trzích
Globální finanční trhy v důsledku krize na americkém trhu rizikových hypoték zaznamenaly od zveřejnění červencové Zprávy o inflaci období zvýšené volatility. V srpnu vývoj vyústil v nedostatek likvidity na globálním peněžním trhu a v ohrožení stability finančních institucí, které byly silně exponovány na trhu rizikových hypoték.
Kořeny tohoto vývoje lze hledat již v roce 2001. V té době americká centrální banka (Fed) razantně snižovala úrokové sazby ve snaze zmírnit dopady splasknutí bubliny na akciových trzích. Během roku 2001 poklesla klíčová sazba z federálních fondů z 6,50 % na 1,75 %, v polovině roku 2003 dosáhla 1 % a na této úrovni zůstala až do poloviny roku 2004 (Graf 1). Krátkodobé sazby byly v reálném vyjádření ve Spojených státech záporné až do poloviny roku 2005. Tak nízké úroky po tak dlouhou dobu přispěly k tomu, že se začala vytvářet cenová bublina na americkém trhu s nemovitostmi.
Růst cen nemovitostí s sebou přinesl dva zásadní efekty. Zaprvé, prudce vzrostl objem poskytnutých hypoték a peníze, které si domácnosti půjčily proti rostoucí hodnotě nemovitostí, byly ve zvýšené míře používány k běžné spotřebě. Zadruhé, s rostoucí hodnotou zástav se uvolňovaly kreditní standardy bank, které hypotéky poskytovaly. Tento trend byl ještě posílen tím, že bankám hypotéky nezůstávaly v bilancích, ale byly obratem prodávány investorům formou tzv. „ mortgage-backed securities“, tj. cenných papírů zajištěných nemovitostmi (MBS). Zatímco v letech 2001–2003 činil podíl rizikových hypoték pouze 10 %, v roce 2006 již činil 33 %.
Na počátku letošního roku začínalo být zřejmé, že se úvěrový cyklus dostává do nové fáze. Základní úroková sazba Fedu přesahující 5 % začala postupně tlačit na pokles cen nemovitostí. Spolu s tím narůstal podíl nesplácených hypoték, který se ocitl na nejvyšší úrovni za posledních téměř 20 let. Ceny MBS a z nich odvozených cenných papírů začaly klesat. Vlastníci těchto cenných papírů se začali dostávat do problému s nedostatkem likvidity, který vyústil ve zvýšenou poptávku na mezibankovním peněžním trhu. To vyvolalo na globálním peněžním trhu prudký růst a následně i rozkolísanost úrokových sazeb, a to zejména v nejkratších splatnostech (Graf 2).
Na vzniklou situaci reagovaly nejvýrazněji evropská a americká centrální banka, které zásobily mezibankovní trh mimořádnou likviditou. I přes následné částečné zklidnění peněžních trhů zůstává mezi účastníky trhu značná nejistota z budoucího vývoje a z možných dopadů turbulencí na finančních trzích na reálnou ekonomiku. Zatím došlo k určitému zhoršení růstových vyhlídek zejména americké (a částečně i evropské) ekonomiky, na což Fed reagoval poklesem sazeb. Došlo rovněž k posunu v rétorice ECB, v důsledku čehož finanční trhy změnily výhled směrem ke stabilitě sazeb v eurozóně.