Používání měnového kurzu jako nástroje k uvolňování měnových podmínek

Světová finanční a ekonomická krize donutila mnoho centrálních bank začít využívat výjimečné (někdy též nazývané nestandardní či nekonvenční) nástroje měnové politiky. Americká centrální banka Fed, britská Bank of England i Evropská centrální banka přistoupily k nákupům cenných aktiv a masivnímu dodávání likvidity do ekonomiky, švýcarská centrální banka svými intervencemi na devizovém trhu de facto zafixovala minimální kurz franku vůči euru. Měnová politika ČNB k tlumení dopadů finanční a následně i dluhové krize do české ekonomiky doposud využívala své standardní nástroje, když postupně snížila základní úrokové sazby až k technicky nulové hladině na podzim roku 2012. Avšak poslední makroekonomický vývoj si vyžaduje další uvolnění měnové politiky ČNB. Z tohoto důvodu ČNB začala používat měnový kurz jako další nástroj své měnové politiky, a to s cílem udržet inflaci v blízkosti cíle ČNB a urychlit návrat do situace, kdy bude ČNB moci opět začít používat svůj standardní nástroj, tj. úrokové sazby.

Měnový kurz byl z poměrně široké palety možných nástrojů vybrán již na podzim roku 2012 proto, že v podmínkách malé otevřené ekonomiky je oslabení kurzu koruny účinným nástrojem ke zvýšení dovozních cen, a tím i domácí cenové hladiny, resp. ke stabilizaci inflačních očekávání v blízkosti cíle ČNB. V menší míře oslabení kurzu podporuje i domácí ekonomickou aktivitu. Vlivem nárůstu dovozních cen lze sice očekávat nižší koupěschopnost domácností, jejich poptávka však může být ve zvýšené míře přesměrována k domácímu zboží a službám a podpořena nižšími reálnými úrokovými sazbami v důsledku zvýšených inflačních očekávání. Zároveň slabší kurz podpoří české vývozy a ziskovost podniků, a tím i jejich ochotu investovat. Oživení výroby následně přispěje k nárůstu zaměstnanosti a mezd, čímž dojde ke zvýšení kupní síly domácností. Výše nastíněné dopady změn kurzu do vývoje české ekonomiky jsou přitom z pohledu ČNB poměrně dobře zmapované. Dle analýz provedených s využitím predikčního aparátu ČNB lze navíc předpokládat, že v podmínkách používání devizového kurzu jako systematického nástroje měnové politiky u nulové dolní meze úrokových sazeb budou dopady změn kurzu silnější než obvykle.

Alternativní scénář prognózy obsažený v této Zprávě o inflaci zohlednil, že prostor pro snižování měnověpolitických úrokových sazeb byl vyčerpán dosažením technické nuly (0,05 %). Tomuto omezení odpovídá nemožnost poklesu tržních úrokových sazeb 3M PRIBOR pod úroveň, která odpovídá uvedené technické nule navýšené o rizikovou prémii mezi sazbami 3M PRIBOR a 2T repo. Stabilizační úlohu měnové politiky v alternativním scénáři přebírá kurz koruny, jehož budoucí vývoj reflektuje přítomnost ČNB na devizovém trhu, což je v souladu s rozhodnutím bankovní rady z listopadu 2013 začít používat měnový kurz jako další nástroj uvolňování měnových podmínek. V alternativním scénáři oslabení kurzu k hodnotám 27 CZK/EUR napomáhá k urychlení návratu inflace k 2% inflačnímu cíli a dřívějšímu opuštění nulového omezení měnověpolitických úrokových sazeb. Stejně jako doposud se přitom může bankovní rada vůči tomuto scénáři prognózy vymezit z hlediska vnímaných rizik, a toto hodnocení zohlednit při svém rozhodování o potřebném oslabení měnového kurzu. Hladina, poblíže které bude ČNB udržovat měnový kurz, je veřejně oznámena v den rozhodnutí.