Metodický rámec hodnocení mzdového vývoje ve vztahu k inflaci

Přístup k hodnocení vlivu mzdového vývoje na inflaci vychází z dvojího možného působení mezd na vývoj inflace. Mzdy mohou být současně potenciálním nákladovým i poptávkovým inflačním faktorem. Rozlišení mzdově-nákladové a mzdově-poptávkové inflace není jednoduché. Jeho obtížnost se projevuje při odhadu podílu poptávkové a nákladové inflace na inflaci celkové 1 .

Mzdově-nákladová inflace v důsledku excesivní poptávky
O této inflaci lze hovořit tehdy, je-li rychlejší růst mezd (v porovnání s růstem produktu) dán vývojem celkové poptávky narážející na nabídková omezení v ekonomice. Nerovnováha na trhu zboží se přenáší na trh práce. To se projevuje klesající nezaměstnaností (a/nebo recipročně rostoucí zaměstnaností) s dopadem do růstu průměrných nominálních mzdových sazeb. Mzda roste rychleji než produkt především z následujících důvodů:

  • roste počet profesních a regionálních nerovnováh na trhu práce, nově zaměstnávaní pracovníci rovněž zvyšují vyjednávací sílu odborových svazů, tyto faktory zpravidla vedou k růstu mzdových sazeb;
  • platí zákon klesajícího výnosu z variabilního vstupu, tzn., i kdyby zůstaly průměrné mzdové sazby nezměněny, dodatečně zaměstnaní pracovníci vyprodukují méně než průměrné množství zboží a služeb, ale jsou placeni, jako by vyprodukovali průměrné množství, což se musí při konstantních ziskových maržích (mark-up pricing) projevit v růstu cen finální produkce.

Tyto dodatečné náklady se postupně dostávají až do spotřebitelských cen. Zdražování tedy přichází zespodu ze strany nákladů od výrobců k prodejcům. Každý z nich je na svém stupni schopen určitou dobu tyto vyšší ceny vstřebávat a tlumit na úkor svého obchodního rozpětí, ale časem musí trh opustit (zbankrotovat) nebo nechat cenový tlak projevit v cenách pro konečného spotřebitele. Intenzita tohoto promítání je závislá na síle konkurenčního prostředí v daném segmentu maloobchodního trhu, cenové elasticitě poptávky, velikosti a délce trvání nerovnovážného tlaku mezd a síle působení ostatních nepoptávkových nákladových faktorů (zahraniční ceny, devizové kurzy atp.).

Autonomní mzdově nákladová inflace
O autonomní mzdově nákladové inflaci hovoříme, je-li nadměrný růst mezd (ve srovnání s růstem produktu) dán dílčími poruchami vazby mzdy a produktu, především:

  • v důsledku neočekávaných výpadků produkce (technické a technologické havárie, přírodní katastrofy),
  • vlivem existence strukturální přezaměstnanosti v některých odvětvích,
  • vynuceného růstu mezd odborovými svazy za účelem nárůstu jejich podílu na HDP bez vazby na aktuální vývoj poptávkového klimatu,
  • vlivem nadsazených inflačních očekávání.

Tato inflace má podobu svým způsobem exogenního šoku (v působení podobná například dovezené inflaci), často bývá časově omezená, resp. rychle vyprchává. Její působení není globální, ale spíše lokální s omezeným přeléváním z odvětví do odvětví, tj. není výsledkem nesouladu mezi poptávaným a nabízeným produktem a reakce na ni tedy nemůže spočívat v restrikci poptávky prostřednictvím fiskálních a monetárních opatření prováděných hospodářsko-politickými autoritami.

Základním indikátorem možné nerovnováhy na trhu práce jako faktoru inflace je ukazatel nominálních jednotkových mzdových nákladů (NJMN), resp. reálných jednotkových mzdových nákladů (RJMN) 2 . Tento ukazatel jak na odvětvové, tak na národohospodářské úrovni poskytuje informaci o tom, zda vývoj mezd (jako části přidané hodnoty) je či není adekvátní, resp. proporcionální vývoji přidané hodnoty jako celku. Charakter případných inflačních tlaků (nákladový, poptávkový, oboustranný), plynoucích z růstu nominálních jednotkových mzdových nákladů, určují až následné analýzy příčin změn v dynamice NJMN.

Vývoj nominálních jednotkových mzdových nákladů 3 je propočítáván následujícím způsobem:

Mzr. změna NJMN = Mzr. změna průměrné nominální mzdy / Mzr. změna reálné produktivity práce

Růst NJMN znamená zvýšení nominální mzdové náročnosti (= nákladovosti) výroby v důsledku růstu mezd, který nebyl adekvátní vývoji produktivity. Rozdíl mezi NJMN a indikátorem cenového vývoje indikuje rozsah vstřebání těchto nákladových tlaků do běžných cen nebo jejich kumulaci - tj. tvorbu mzdově inflačního potenciálu, k jehož promítnutí do cen může dojít v případě uvolnění podmínek v ekonomice, například ve fázi hospodářského oživení. V praxi mohou nastat při srovnávání NJMN a indikátoru cenového vývoje (např. deflátoru HDP) tři základní varianty, kdy změna těchto veličin proběhla stejným směrem, ale s rozdílnou intenzitou:

  • deflátor HDP < NJMN
  • deflátor HDP > NJMN
  • deflátor HDP = NJMN

Posouzení vlivu mzdového vývoje na inflaci v rámci těchto variant je však dále také závislé na tom, v jakém směru vývoj NJMN a deflátoru HDP probíhal. Pokud například v první variantě došlo k vyšší změně NJMN než deflátoru HDP při růstu NJMN (NJMN > 0), RJMN se zvýšily. V tomto případě můžeme potom mluvit o kumulaci aktuálním cenovým vývojem nevstřebaného nadměrného růstu mezd.

Poptávková inflace
Druhým kanálem působení vysoké poptávky na vývoj maloobchodních cen je vliv na cenovou politiku samotných prodejců spotřebního zboží. Mzdy zde vystupují jako součást běžných příjmů domácností, které spoluurčují výši disponibilního důchodu a konečné spotřeby domácností, čili kupní sílu v rukou domácností, která je určena k výdajům na maloobchodním trhu. Finální prodejci spotřebního zboží, kteří jsou v denním kontaktu se zákazníkem i konkurencí ve svém oboru, mohou v podmínkách vysoké poptávky (v čase konjunktury), generované vysokou kupní silou zákazníků, a v podmínkách slabé konkurence cítit potřebu maximalizovat své příjmy a zisky cenovými úpravami směrem vzhůru, které při dostatečně neelastické poptávce mohou opravdu jejich ekonomickou situaci zlepšit. K tomuto zdražování tedy přistupují "dobrovolně" s vidinou vyšších (než normálních) zisků bez "donucení" dodavatelem a svou nákladovou situací. K tomu může dojít i za situace, kdy se ekonomika nachází pod svým potenciálem (např. v době slabé zahraniční poptávky). Této tendenci ovšem účinně brání konkurence na maloobchodním trhu, která (například v době pronikání nadnárodních maloobchodních řetězců spolu s přerozdělováním podílu na trhu) může ve velké míře zabránit tendenci obchodníků zdražovat bez existence výrazných nákladových tlaků. Konkurence tak může vést prodejce k jisté cenové zdrženlivosti a ke snaze maximalizovat svůj zisk necenovými opatřeními.

Analýzy tohoto poptávkově inflačního impulsu mzdového vývoje jako faktoru celkové poptávky jsou založeny na zkoumání mzdy jako jedné ze složek disponibilních důchodů domácností, které jsou klíčovým faktorem spotřebitelské, a tedy i celkové poptávky. 

Graf

Vyhodnocení možného vlivu běžných příjmů domácností na inflaci vychází z posouzení, zda daná dynamika spotřebitelské poptávky, resp. spotřeby domácností stimuluje prodejce k zvyšování cen, a to bez ohledu na jejich nákladovou nebo ziskovou situaci. Základní schéma tohoto přístupu je následující: 

Graf

Přitom jsou brány v úvahu další okolnosti, které mohou při daném vývoji běžných příjmů modifikovat sklon domácností ke spotřebě. Zejména jde v této souvislosti o sklon domácností k úsporám a přístup k dluhovému financování (dodatečné zdroje spotřebitelské poptávky). Zkoumána je rovněž elasticita strany nabídky ekonomiky na vývoj příjmů domácností, neboť nelze vyloučit i případnou zvýšenou poptávku po dovozu a tím i snížení tlaků na cenový růst. Z pohledu predikcí budoucího vývoje inflace jsou významné rovněž analýzy pružnosti jednotlivých výdajových položek domácností na cenový růst, spotřebitelské nálady a očekávání ekonomického vývoje, vlastních příjmů apod. a v neposlední řadě i faktory modifikující dopady změny poptávky na inflaci (například obchodní a cenová politika maloobchodních řetězců).

Rozlišení mzdově nákladové inflace v důsledku excesivní poptávky a autonomní mzdově nákladové inflace

Základním vodítkem pro zhodnocení nákladových a poptávkových faktorů je posouzení vlivu vývoje vstupních veličin (průměrná mzda, produktivita) na vývoj ukazatele NJMN. Při hodnocení vývoje čitatele i jmenovatele se současně přihlíží k vývoji dalších makroekonomických veličin (zaměstnanost, nezaměstnanost, nabídka a poptávka v ekonomice).

Například vývoj v průběhu roku 1999 identifikujeme jako mzdově nákladový šok, kdy značně vysoký růst NJMN byl mj. důsledkem rychlého růstu průměrné mzdy v podnikatelské sféře (zejména v důsledku inflačních očekávání odborů).

Potenciální dopady nerovnovážného mzdového vývoje na inflaci jsou rovněž zvažovány v širším kontextu vývoje ostatních nákladových položek, neboť nepříznivý vývoj mezd na jednotku produktu může být kompenzován příznivým vývojem jiných nákladů. To lze ukázat opětovně na příkladu roku 1999, kdy vysoký růst NJMN byl v nákladech podniků kompenzován - zejména v první polovině roku - příznivým vývojem dovezené inflace.


1V tomto smyslu bývá celková inflace často přirovnávána ke krápníku spojujícímu dno a strop jeskyně, který vznikl srůstem dvou krápníků, přičemž již nelze rozpoznat, kde končí část spodní a začíná horní.
2Nominální jednotkové mzdové náklady = objem nominálních mezd /hrubý domácí produkt ve stálých cenách, RJMN = NJMN/deflátor HDP
3Ukazatel nominálních jednotkových pracovních nákladů (nominal unit labour costs) se v statistické praxi Eurostatu propočítává z náhrad zaměstnancům (tzv. compensation per employees, které obsahují nejen mzdy a platy, ale rovněž příspěvky zaměstnavatelů do sociálních a zdravotních fondů) a reálného HDP.
4V podmínkách české ekonomiky tvoří mzdy a platy 42 % běžných příjmů domácností, sociální příjmy 18 % a ostatní příjmy (sociální příspěvky zaměstnavatelů, příjmy z vlastnictví, hrubé smíšené důchody a ostatní běžné transfery) 30 %.