Měnová politika v modelu g3

Reakční funkce centrální banky je v modelu g3 představována vztahem mezi nominální úrokovou sazbou a očekávaným vývojem inflace. Její rovnice vychází z modifikovaného Taylorova pravidla. Formálně je reakční funkce centrální banky vyjádřena jako:

it = ρit-1 + ( 1 - ρ ) ( iteq + ψ πt+4 ) + εt

kde it je měnověpolitická nominální úroková sazba, ρ parametr vyhlazování úrokových sazeb, iteq rovnovážná měnověpolitická nominální úroková sazba, která je součtem rovnovážné reálné úrokové sazby a modelově konzistentních inflačních očekávání, ψ parametr váhy inflační odchylky od cíle, πt+4 očekávaná odchylka inflace od inflačního cíle a εt měnověpolitický šok. Parametry pravidla byly kalibrovány tak, aby zajišťovaly stabilizační působení měnové politiky. Vzhledem k vpředhledící povaze reakční funkce nelze tento funkční tvar odhadovat jednorovnicovými ekonometrickými metodami na základě historické realizace dat.

Reakční funkce stanovuje úrokové sazby s ohledem na odchylku očekávaného vývoje měnověpolitické inflace od inflačního cíle v horizontu měnové politiky, který je v modelu g3 nastaven na čtyři čtvrtletí. Odhad vývoje inflace na horizontu měnové politiky v sobě odráží vývoj všech makroekonomických veličin vstupujících do modelu.

Rozhodování měnové politiky o nastavení úrokových sazeb bere v úvahu postupnou transmisi měnověpolitických sazeb do ekonomiky a následně do budoucí inflace. Reakcí na odchylku budoucí inflace od cíle centrální banka zároveň tlumí své reakce na aktuální inflační šoky. Jejich okamžitý dopad do inflace je měnovou politikou ovlivnitelný v minimální míře, navíc snaha o jejich rychlé vykompenzování měnovou politikou by vyžadovala velké výkyvy v nastavovaných úrokových sazbách s nepříznivými dopady do stability vývoje reálné ekonomiky. Výkyvy sazeb omezuje také předpoklad o jejich vyhlazování ze strany centrální banky.