Financování nefinančních podniků
Financování podniků je důležitým prvkem transmise měnové politiky. Reálné náklady na financování podniků jsou součástí indexu reálných měnových podmínek v jádrovém predikčním modelu. Tento box využívá nové údaje za rok 2006 a analyzuje vývoj celkového financování nefinančních podniků.
Struktura financování větších podniků se dle Finančních výsledků nefinančních podniků se 100 a více zaměstnanci v posledních čtyřech letech výrazně nezměnila. Podíl vlastních a cizích zdrojů na celkových pasivech byl poměrně vyvážený (cca 53 % k 47 %). Meziroční růst vlastních zdrojů však v roce 2006 zrychlil o 2,5 procentního bodu na 11 % a cizích zdrojů o 8,9 procentního bodu na 15 %. Z cizích zdrojů (Graf 1) podniky nejvíce využívaly obchodní úvěry (cca 18 %), ostatní závazky a rezervy (cca 15 %) a dále finanční úvěry (cca 12 %). Financování prostřednictvím emisí dluhopisů bylo zanedbatelné (cca 2 %). Z hlediska mezinárodního srovnání byla struktura financování podniků v ČR v roce 2006 zhruba obdobná jako v Maďarsku a v Polsku. Ve struktuře financování se v ČR snižoval podíl finančních zdrojů domácích podniků na celkových finančních zdrojích, a naopak rostl podíl finančních zdrojů podniků pod zahraniční kontrolou. Uvedený vývoj souvisel s růstem příspěvku těchto podniků k ekonomické aktivitě.
Sledované podniky dosáhly za rok 2006 historicky nejlepší výsledky rentability vlastního kapitálu i rentability tržeb, která se zvýšila o 0,7 procentního bodu na 6,6 % (Graf 2). Ukazatel zadluženosti podniků, vyjádřený poměrem cizích zdrojů k vlastnímu kapitálu, v roce 2006 vzrostl o cca 4 procentní body na 91 % (Graf 3). Při vymezení zadluženosti pouze finančními úvěry a dluhopisy se tento poměr zvýšil o 0,4 procentního bodu na 26,3 %.
Podniky čerpaly úvěry nejen z tuzemska, ale i ze zahraničí. Podíl domácích úvěrů činil dle odhadu cca 65 % a zahraničních úvěrů cca 35 %. Od počátku roku 2005 meziroční růst domácích úvěrů převyšoval růst zahraničních úvěrů (cca 17 % oproti 2 % ve třetím čtvrtletí 2006), což bylo ovlivňováno záporným úrokovým diferenciálem mezi domácími a eurovými sazbami. V domácích finančních úvěrech převládaly korunové úvěry oproti cizoměnovým úvěrům. I přes posílení kurzu koruny a apreciační kurzová očekávání byla poptávka podniků po úvěrech v cizí měně v posledních čtyřech letech stabilní a pohybovala se kolem 20% hranice. Podíl úvěrů v cizí měně na celkových úvěrech byl v ČR obdobný jako v Polsku, mírně nižší než na Slovensku a výrazně nižší než v Maďarsku (Graf 4). Napříč uvedenými zeměmi byla patrná pozitivní závislost mezi vývojem úrokového diferenciálu a podílem úvěrů v cizí měně.
Stabilní struktura financování podniků v ČR nenaznačovala zásadnější změny v dosavadním působení transmisního mechanismu měnové politiky. Působení měnové politiky je ovlivněno strukturou v tom smyslu, že ji oslabuje vysoký podíl obchodních úvěrů a ostatních závazků na celkových finančních zdrojích (30 %, resp. 60 % na cizích zdrojích) a podíl podniků pod zahraniční kontrolou. Tyto podniky vykazovaly nejvyšší zadluženost ve vztahu k vlastním zdrojům s hlavním podílem zahraničních úvěrů (dle odhadu 67 %). Jsou tudíž citlivé na vývoj reálné úrokové sazby v eurozóně, resp. na vývoj úrokového diferenciálu. Vyšší růst domácích korunových úvěrů v ČR současně naznačuje větší citlivost zejména domácích podniků na případné změny domácí reálné úrokové sazby, neboť 98 % nových úvěrů podnikům je poskytováno za pohyblivou či fixní úrokovou sazbu do 1 roku.
Reálná úroková sazba z nově poskytnutých korunových úvěrů nefinančním podnikům se pohybovala na poměrně nízké úrovni 2,0 % (Graf 5). Oproti eurozóně byla v roce 2006 o cca 1 procentní bod nižší. Její vývoj zhruba odpovídal vývoji reálných sazeb finančního trhu, přičemž těsnější vazba byla zaznamenána u krátkodobých sazeb (tj. sazeb s fixací do jednoho roku) než u dlouhodobých sazeb.
