Záznam z jednání bankovní rady ČNB dne 18. června 2026

Přítomni: Aleš Michl, Eva Zamrazilová, Jan Frait, Karina Kubelková, Jan Kubíček, Jan Procházka, Jakub Seidler

Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací čtvrté situační zprávy opírající se o aktualizovaný výhled inflace, jeho rizika a vyhodnocení nových dat získaných od zpracování jarní prognózy. S ní byl konzistentní nárůst krátkodobých tržních úrokových sazeb ve druhém čtvrtletí.

Bankovní rada vyhodnotila rizika a nejistoty výhledu plnění inflačního cíle v souhrnu jako proinflační. A. Michl na úvod zdůraznil nutnost jestřábího postoje v duchu A. Rašína. Konstatoval, že hlavním cílem činnosti ČNB podle zákona je péče o cenovou stabilitu. Rizika spatřuje ve vývoji úvěrů, dluhovém financování veřejných výdajů a dynamice jádrové inflace. Proto je potřeba přísná měnová politika, která zajistí nízkoinflační prostředí.

Panovala shoda, že i přes nákladový šok ze zahraničí se česká ekonomika nachází v poměrně komfortní situaci se solidním hospodářským růstem. Inflace zůstává dlouhodobě relativně stabilní poblíž 2 % a zpětně se potvrzuje, že předchozí nastavení měnové politiky ČNB bylo správné. O tom dle J. Procházky svědčí stabilita kurzu koruny v geopoliticky nejisté době a ukotvená inflační očekávání. Ekonomiku charakterizoval jako nepřehřívající se, poblíž plného využití zdrojů. Podle K. Kubelkové je česká ekonomika až překvapivě odolná. J. Frait podotkl, že i při pesimističtějším inflačním výhledu zůstává základní úroková sazba v reálném vyjádření kladná. Opakovaně zaznělo, že velikost nákladového šoku, jeho trvání a pravděpodobná délka normalizace – i přes nedávné zklidnění na Blízkém východě – jsou již takové, že se některým inflačním sekundárním efektům nelze vyhnout. Proto je důležité, aby přísnější měnová politika tlumila tyto vlivy hned v počátku a ty tak trvaly co nejkratší dobu. Úkolem centrální banky přitom není reagovat na primární dopady nákladového šoku.

V bankovní radě převládal názor, že adekvátním krokem je zvýšení úrokových sazeb o 0,25 procentního bodu. Důvody jsou spojené primárně s vývojem domácí ekonomiky. K nim patří setrvale zvýšená jádrová inflace (zejména ve službách), dále silný růst úvěrů napříč sektory a vysoká mzdová dynamika, která nevykazuje známky zpomalení. Jedná se tedy o řadu faktorů, které v proinflačním směru působí již delší dobu. Zahraniční faktory (například předchozí nárůst ceny ropy a její aktuální pokles) byly při rozhodování brány v potaz, ale spíše jako další inflační faktor doplňující domácí vývoj.

Podrobněji byly diskutovány jednotlivé argumenty pro zvýšení úrokových sazeb. Podle E. Zamrazilové silná domácí poptávka generuje inflační tlaky, a to zejména v oblasti služeb včetně cen bydlení, cen stavebních prací a materiálů. Spotřeba je tažena rychlým růstem mezd, který nezpomaluje, navíc určitým signálem ve mzdové oblasti je plánované zvýšení minimální mzdy o 11 % (byť se týká jen přes 2 % všech zaměstnanců). J. Frait uvedl, že trh práce vykazuje známky silného napětí dlouhodobě, což je částečně odrazem strukturálních faktorů, včetně demografických. J. Procházka mzdový vývoj považuje za nejdůležitější faktor, který při minulých jednáních omezoval prostor pro snižování úrokových sazeb, v současnosti při odlišném rozložení proinflačních a protiinflačních faktorů působí směrem k vyšším sazbám. A. Michl zdůraznil, že zrychlující dynamika úvěrů domácnostem a dluhové financování zvýšených veřejných výdajů vedou k nadměrnému nárůstu množství peněz v oběhu. Podle J. Seidlera vývoj úvěrové aktivity neukazuje, že by současnou úroveň úrokových sazeb šlo považovat za příliš restriktivní. J. Kubíček připomněl, že tržní sazby s delší splatností se nedávno snížily vlivem optimismu ohledně Íránu a korigovaly tak předchozí autonomní zpřísnění měnových podmínek. Opakovaně zaznělo, že aktuální vysoká tempa růstu hypoték a částečně i úvěrů na spotřebu jsou ovlivněna i předzásobením před začátkem platnosti doporučení ČNB v oblasti hypoték pro koupi investiční nemovitosti. Přesto podle J. Fraita v ekonomice probíhá úvěrový boom, a to nikoli jen ve formě konvenčního rychlého růstu úvěrů soukromému nefinančnímu sektoru. Současný typ úvěrového boomu je kombinací zvýšeného poskytování úvěrů v současnosti a rozsáhlých úvěrových záměrů soukromého, veřejného a poloveřejného sektoru v oblasti budoucích nákupů nemovitostních aktiv a infrastruktury. Zdražení krátkodobého financování může vyslat signál, že měnová politika neupřednostňuje spekulativní chování na trzích aktiv, ale spíše úspory a dlouhodobé investiční projekty.

Členové bankovní rady diskutovali také o výhledu inflace. Zatím se nedaří jádrovou inflaci stlačit bezpečně ke 2 %. K tomu J. Seidler poznamenal, že momenta inflace u cen služeb zůstávají vysoká a dezinflace v tomto okruhu (i přes některé pozitivní náznaky, např. u služeb výrobců bez volatilních cen reklamních služeb) neprobíhá dle očekávání. Rovněž řekl, že celková inflace se pohybuje u 2% cíle díky příznivé kombinaci regulovaných cen a cen potravin, jejichž protiinflační působení příští rok odezní. Podobně na nevyváženou strukturu současného cenového růstu upozornila také E. Zamrazilová. Dále J. Seidler doplnil, že solidní domácí poptávka s růstem reálných mezd a zkušenosti firem s přeceňováním v poslední inflační vlně by mohly podpořit apetit firem přenášet některé náklady do finálních cen výrazněji a odůvodňovat to právě letošním děním na Blízkém východě. J. Kubíček uvedl, že zatím nepozorujeme, že by firmy posilovaly nákladový šok podél výrobního řetězce a že by tak využily nabídkový šok ke zvýšení marží.

Část diskuse byla věnována načasování a rozsahu změny úrokových sazeb. E. Zamrazilová uvedla, že příchozí data již neukazují prostor pro další vyčkávání, pokud má měnová politika zůstat mírně přísná. Zvýšení sazeb o 0,25 procentního bodu je podle J. Seidlera přiměřený krok v reakci na změnu bilance rizik a potřebu mírně přehodnotit míru měnové restrikce. Růst sazeb podle něj přitom nepředznamenává další krok, nejde o začátek cyklu, nelze ale ani říct, že jde o krok poslední. Bankovní rada se shodovala, že na příštích jednáních bude vycházet z vyhodnocení nově dostupných dat a jejich implikací pro výhled inflace. Další kroky bude bankovní rada velmi pečlivě zvažovat.

J. Procházka a J. Frait zmínili potřebu mírného zpřísnění měnových podmínek. J. Kubíček upozornil, že se postupně kumulují čistě domácí poptávkové impulzy podporované akcelerující úvěrovou produkcí, což vzbuzuje pochybnosti, zda současný mix měnových podmínek je dostatečně restriktivní. Samotnou změnu úrokových sazeb o 0,25 procentního bodu proto považuje za příliš jemnou ke zchlazení inflačních tlaků v jádrové inflaci a úvěrového růstu, ale svoji roli může uplatnit o něco silnější kurz, korekce cen energetických komodit nebo autonomní zpomalení na nemovitostním trhu. Několik členů zmiňovalo i signalizační efekt zvýšení úrokových sazeb. Naopak K. Kubelková přínos preventivního zvýšení úrokových sazeb v takto dynamické situaci nepovažuje za jednoznačný. I když je zklidnění napětí na Blízkém východě stále křehké, jedno z hlavních proinflačních rizik se začíná zmírňovat. To podle K. Kubelkové umožňuje vyčkat na nové informace a případné zvýšení sazeb spojit až s letní prognózou, která bude zahrnovat i rok 2028. Riziko měnověpolitické chyby spojené s ponecháním sazeb na stávající úrovni považuje vzhledem k rozsahu současných nejistot za akceptovatelné.

Po projednání situační zprávy bankovní rada zvýšila základní úrokové sazby o 0,25 procentního bodu. Pro toto rozhodnutí hlasovalo šest členů bankovní rady: Aleš Michl, Eva Zamrazilová, Jan Frait, Jan Kubíček, Jan Procházka, Jakub Seidler. Karina Kubelková hlasovala pro ponechání sazeb na stávající úrovni.

Zapsali: Petr Sklenář, Jan Syrovátka, sekce měnová