K otázce, zda podle § 108c odst. 1 ZDPS penzijní společnost může investovat nejvýše 20 % hodnoty majetku v alternativním účastnickém fondu do cenných papírů jednoho podfondu investičního fondu

Shrnutí stanoviska

Limit 20 % hodnoty majetku v alternativním účastnickém fondu pro investice do cenných papírů vydávaných jedním investičním fondem se v případě investičního fondu s podfondy uplatní ve vztahu k těmto podfondům.

Odůvodnění

Podle § 108c odst. 1 ZDPS může penzijní společnost investovat nejvýše 20 % hodnoty majetku v alternativním účastnickém fondu do cenných papírů vydávaných jedním investičním fondem nebo jedním zahraničním investičním fondem. ZDPS nedefinuje, co se rozumí investičním fondem, proto je nutné vycházet z definic obsažených v předpise upravujícím investiční fondy (ZISIF)^[1]. Podle § 92 odst. 1 ZISIF se investičními fondy rozumí fondy kolektivního investování a fondy kvalifikovaných investorů. ZISIF uplatňuje k podfondům v zásadě obdobný přístup jako k investičním fondům s výjimkou ustanovení, která specificky upravují podfondy. Konkrétně § 169a ZISIF stanoví: „Používá-li tento zákon pojem "investiční fond", "fond kolektivního investování" nebo "fond kvalifikovaných investorů", rozumí se jím v případě investičního fondu, který vytváří podfondy, podfond investičního fondu, ledaže z tohoto zákona plyne něco jiného.“ I při výkladu § 108c odst. 1 ZDPS je třeba respektovat definici investičního fondu podle § 92 ve spojení s § 169a ZISIF. Diverzifikace je v takovém případě obdobná tomu, když penzijní společnost investuje majetek v alternativním účastnickém fondu do dvou podílových fondů obhospodařovaných stejným obhospodařovatelem.  

Podpůrně lze z hlediska výkladového přístupu a ustálené výkladové praxe v oblasti kolektivní správy aktiv využít i výklad v rámci regulace standardních fondů, které mají v čl. 56 odst. 2 písm. c) směrnice UCITS stanoven limit pro maximální nabytí 25 % podílových jednotek téhož standardního fondu^[2]. Tento limit vykládá ESMA tak, že v případě existence podfondů se limity uplatňují na úrovni daného podfondu, nikoliv tzv. umbrella fondu (což je v České republice SICAV^[3], která vytváří podfondy).^[4] Obdobně se vykládá také limit v § 21 odst. 1 NVIT, který je nutno číst ve spojení s § 1 odst. 4 NVIT, který výslovně upravuje, že se rozumí jednotlivými fondy „podfond“ v případě, že fond vytváří podfondy.

I přes absenci výslovného ustanovení v ZDPS tak není důvod pochybovat, že se investičním fondem rozumí i podfond v případě, že investiční fond vytváří podfondy, a limit uvedený v § 108c odst. 1 ZDPS se použije i pro podfondy. Ostatně výklad stejných pojmů v případě alternativního účastnického fondu by neměl být přísnější než v obdobné situaci u standardního fondu, který je určen veřejnosti.

Požadavky na dodržování zásad rozložení rizika spojeného s investováním prostředků účastníka alternativním účastnickým fondem (§ 108a odst. 1 ZDPS) platí i pro podfondy. V praxi je např. potřeba zohlednit, že v případě zahraničního investičního fondu vytvářejícího podfondy může být nejisté, zda je dostatečně zajištěno oddělení majetku podfondů (mezi sebou, i od samotného investičního fondu a jeho obhospodařovatele). Je tak potřebné, aby se penzijní společnost ujistila, že investice do různých podfondů jednoho zahraničního investičního fondu podle zahraničního práva zajišťují obdobnou míru diverzifikace a rozložení rizika, jako by šlo o investice do více samostatných investičních fondů, resp. do více podílových fondů.

Závěrem je třeba upozornit, že pro investice alternativního účastnického fondu je nutné dodržovat i další relevantní ustanovení hlavy V části sedmé ZDPS, která se na alternativní účastnické fondy použijí subsidiárně s výjimkou § 105 ZDPS, jehož použití je výslovně vyloučeno v § 108c odst. 2 ZDPS.

Pro úplnost je potřeba dodat, že v rámci naplňování povinnosti penzijní společnosti poskytovat účastníkům mj. jasné, úplné a správné informace (§ 130 odst. 1 ZDPS, § 134 odst. 3 ZDPS) by statut penzijní společnosti, která hodlá investovat nejvýše 20 % hodnoty majetku v alternativním účastnickém fondu do cenných papírů jednoho podfondu investičního fondu, měl pro naplnění povinnosti podle § 97 odst. 1 písm. a) a b) ZDPS blíže provedených v § 6 odst. 2 písm. b), c) a e) vyhlášky č. 57/2012 Sb., o minimálních náležitostech statutu účastnického fondu, ve znění pozdějších předpisů, obsahovat upozornění na skutečnost, že je limit podle § 108c odst. 1 ZDPS uplatňován ve vztahu k jednotlivým podfondům, jde-li o investiční fond s podfondy.

---------

[1] Podle čl. 40 odst. 1 Legislativních pravidel vlády je při tvorbě právních předpisů třeba dbát souladu s terminologií použitou v navazujících a souvisejících právních předpisech různé právní síly a zároveň Legislativní pravidla v čl. 40 odst. 2 uvádí, že je-li nutné uvést nový právní termín, je třeba jej v právním předpisu blíže vymezit, a to definicí tohoto právního termínu. Z uvedeného lze dovodit, že pokud by mělo být úmyslem zákonodárce vymezit pro účely ZDPS investiční fond jinak, než je vymezen v ZISIF, definoval by jej v ZDPS pro účely ZDPS jinak.

[2] Jedná se v principu o jiný limit než limit v § 108c odst. 1 ZDPS. Zde jde o limit na maximální podíl fondu na emisi jednoho emitenta. Nicméně výklad ESMA o uplatnění limitu na podfond v případě investičního fondu vytvářejícího podfondy lze využít.

[3] Viz § 154 ZISIF.

[4] European Securities and Markets Authority. Questions and Answers: UCITS Directive. ESMA_QA_949, resp. ESMA_QA_950, obojí z 21.11.2016.