K vybraným otázkám shromažďování kryptoaktiv za účelem jejich následného stakingu

Shrnutí stanoviska

Shromažďování kryptoaktiv za účelem jejich následného on-chain stakingu představuje činnost spočívající ve shromažďování penězi ocenitelných věcí, jehož hlavním účelem je poskytování vlastních služeb jiných než finančních. Samo o sobě tedy nenaplní znaky pokoutného fondu ve smyslu § 98 ZISIF.

Pokud se jedná o shromažďování kryptoaktiv za jiným účelem, než je provádění on-chain stakingu, a to i v případě, že takové shromažďování bude označováno jako staking, bude nutné zkoumat naplnění ostatních znaků pokoutného fondu ve smyslu § 98 ZISIF.

Odůvodnění

1. Obecně ke stakingu kryptoaktiv

Stakingem (někdy též sázením)^[3] se v širším slova smyslu rozumí uzamčení kryptoaktiv za účelem získání výnosu. To může zahrnovat širokou škálu činností.

V užším slova smyslu se stakingem rozumí přímý proces participace na Proof-of-Stake (PoS) mechanismu konsensu.^[4] Podstatou PoS mechanismu konsensu je, že dochází k tzv. uzamčení kryptoaktiv v jejich blockchainu, přičemž právo na vytváření nových bloků a ověření (validaci) transakcí je zpravidla závislé na počtu tokenů (tzv. stake), které konkrétní držitel (tzv. staker) vlastní a současně pro účely stakingu zamyká^[5]. Uvedená činnost bývá označována také jako on-chain staking,^[6] protože validace transakcí a tvorba nových bloků probíhá v rámci blockchainu. Pravděpodobnost, že algoritmus vybere konkrétního stakera jako tvůrce nového bloku je přímo úměrná počtu tokenů, které staker uzamkl. Stakeři jsou za svou participaci odměněni transakčními poplatky,^[7] případně i nově vytvořenými tokeny. Odměna je mezi stakery rozdělena typicky v závislosti na počtu složených tokenů. Staker může být podroben tzv. slashingu – trestu za nedostupnost, nedbalost či úmyslnou validaci chybných transakcí, kdy dochází ke konfiskaci části uzamčených tokenů, v důsledku čehož dojde ke snížení počtu tokenů, jež staker v síti uzamkl. Staking tak hraje nezbytnou roli ve funkčnosti a bezpečnosti PoS blockchainových sítí.

Z uvedeného je patrné, že rizika související s on-chain stakingem mají specifickou povahu. Tržnímu riziku změny ceny konkrétního kryptoaktiva je staker vystaven již z titulu samotného nabytí a následné držby tohoto kryptoaktiva, nikoliv až uzamčením tokenů pro účely stakingu. On-chain staking je doprovázen primárně operačním rizikem (zda dojde k náležité validaci transakcí, anebo bude držitel penalizován slashingem; ke ztrátě uzamčených tokenů může dojít i v případě útoků či technických chyb). Uzamčení tokenů, resp. doba, po kterou jsou uzamčeny, přináší taktéž určitou míru rizika likvidity.^[8]

Od samotného on-chain stakingu je zapotřebí odlišovat poskytování služeb souvisejících se stakingem,^[9] ke kterým se řadí zejména provozování platforem, jejichž účelem je po technické stránce usnadnit (původním) držitelům tokenů participaci na on-chain stakingu a získání odměn z této participace plynoucích.^[10] Získání odměny za on‑chain staking je přitom pro klienta čerpajícího stakingovou službu primární motivací pro účast v tomto schématu.

Konkrétní stakingové služby se mezi sebou odlišují zejména mírou kontroly, kterou držitel kryptoaktiv přenechává poskytovateli, mírou podstupovaného rizika a výší odměny.

Jedním z odlišujících atributů je tak i skutečnost, zda v rámci poskytování stakingové služby dochází, přinejmenším po určitou dobu,^[11] k převodu vlastnictví kryptoaktiv z jejich (původního) vlastníka – klienta, na poskytovatele stakingové služby. Samotný on-chain staking následně v pozici stakera provede poskytovatel stakingové služby, který si po odečtení případného poplatku rozdělí s majitelem tokenů získanou odměnu.

Je nutné upozornit, že jako staking bývá někdy označována jakákoliv činnost spočívající ve znemožnění dispozice s kryptoaktivy (resp. jejich přenechání k užití jinému) za účelem obdržení výnosu, a to i těch, které nefungují na bázi PoS mechanismu konsensu a z povahy věci je nelze uzamknout do jejich blockchainu.^[12] Tato kryptoaktiva můžou být dále např. poskytnuta třetí straně ve formě půjčky.

2. Shromažďování kryptoaktiv za účelem jejich stakingu z pohledu regulace fondového investování

Činnost spočívající ve shromažďování kryptoaktiv od veřejnosti může představovat shromažďování peněžních prostředků či penězi ocenitelných věcí (dále jen „prostředků“) od veřejnosti, a tím naplnit minimálně část znaků pokoutného fondu kolektivního investování. ČNB již dříve ve svém stanovisku k pokoutným fondům kolektivního investování (§ 98 ZISIF) vymezila základní znaky fondu kolektivního investování a postupy, kterými se řídí při posuzování toho, zda konkrétní obchodní model představuje pokoutný fond kolektivního investování či nikoli. ČNB v takovém případě konkrétně posuzuje, zda dochází k:

• shromažďování prostředků od veřejnosti,
• za účelem jejich společného investování nebo investování takto nabytých prostředků,
• má-li docházet k byť i jen částečné závislosti návratnosti investice či zisku investora na hodnotě nebo výnosu majetku, do kterého byly prostředky investovány a
• posuzovaný obchodní model nespadá do výjimky pro financování vlastní výrobní, obchodní či výzkumné činnosti nefinanční povahy, nebo poskytování vlastních služeb jiných než finančních podle § 2 písm. a) ZISIF.

Staking by byl posouzen jako pokoutný fond jen v případě, že jsou současně splněny všechny výše uvedené podmínky.

Odměna, která se pojí se samotným on-chain stakingem kryptoaktiv, je vyplácena za validaci transakcí a vytváření nových bloků, tj. za činnost nefinanční povahy, jejímž účelem je primárně zajištění bezpečnosti a fungování PoS sítě, a to ve prospěch uživatelů daného blockchainu. Uzamčení tokenů je toliko bezpečnostním opatřením, bez kterého nelze realizovat hlavní a převažující činnost, kterou je validace transakcí (případně vytváření nových bloků).^[13] Samotný on-chain staking kryptoaktiv tak představuje nefinanční činnost ve smyslu § 2 písm. a) ZISIF. Na situaci, kdy subjekt, který provádí samotný on-chain staking (tj. validaci transakcí/tvorbu bloků), přičemž zároveň shromažďuje i tokeny, které jsou pro účely on-chain stakingu uzamčeny,^[14] se proto regulace fondového investování ve světle této výjimky nevztáhne (a to ani tehdy, pokud by byly naplněny další znaky pokoutného fondu).

Z výše uvedeného vyplývá, že shromažďování kryptoaktiv za účelem jejich on-chain stakingu představuje činnost spočívající ve shromažďování penězi ocenitelných věcí, jehož hlavním účelem je poskytování vlastních služeb jiných než finančních ve smyslu výjimky podle § 2 písm. a) bodu 2 ZISIF za předpokladu, že on-chain staking provádí subjekt, který kryptoaktiva shromažďuje. Regulace fondového investování obsažená v ZISIF se proto neuplatní.

 V případě shromažďování kryptoaktiv za jiným účelem však nelze vyloučit, že tento jiný účel bude finanční činnost představovat. Přitom není podstatné, zda se subjekt shromažďující kryptoaktiva pro danou činnost také používá označení staking.

3. Shromažďování kryptoaktiv od více osob za účelem jejich on-chain stakingu optikou nařízení MiCA a zákona o bankách

Pro úplnost uvádíme, že ani budoucí právní rámec nařízení MiCA, který se plně použije od 30. 12. 2024, nedopadá na poskytování stakingových služeb. Tím není dotčeno, že na související služby by se tento režim vztáhnout mohl, a to za předpokladu, že dojde k naplnění definice některé ze služeb souvisejících s kryptoaktivy ve smyslu čl. 3 odst. 1 body 17 až 26 MiCA.

Nařízení MiCA neobsahuje ve výčtu služeb souvisejících s kryptoaktivy služby související se stakingem a výslovně neupravuje ani výše zmíněný on-chain staking. Dílčí činnosti související s poskytováním stakingových služeb však mohou v některých případech naplnit definici některé ze služeb souvisejících s kryptoaktivy (např. poskytování úschovy a správy kryptoaktiv jménem zákazníků či směna kryptoaktiv za peněžní prostředky/jiná kryptoaktiva), a v takovém případě by poskytovatel stakingové služby musel v budoucnu^[15] získat oprávnění k poskytování příslušné služby související s kryptoaktivy.^[16]

Stanoviskem není dotčena právní úprava vyplývající ze ZoB a případné posouzení obchodního modelu jako tzv. černé banky,^[17] pokud by osoba provádějící staking financovala svou činnost přijímáním peněžních prostředků (nikoliv tedy kryptoaktiv s výjimkou elektronických peněžních tokenů, tzv. EMT^[18]), se závazkem vůči vkladateli na jejich vrácení.

---------

[1] Kryptoaktivem se podle čl. 3 odst. 1 bodu 5 nařízení MiCA rozumí digitální zachycení hodnoty nebo práva, které může být převáděno a ukládáno elektronicky pomocí technologie distribuovaného registru nebo pomocí podobné technologie.

[2] Jako staking v širším slova smyslu (někdy též off-chain staking) se často označuje např. samotné půjčování kryptoaktiv subjektům odlišným od jejich držitele, případně jejich uzamčení za účelem takového zapůjčení, poskytnutí likvidity atd. Jako staking se často označuje taktéž poskytování samotných stakingových služeb, a to i v případě, kdy se taková aktivita vztahuje k stakingu v širším slova smyslu. Z uvedeného je patrné, že pojmem staking se nezřídka označují činnosti a služby, které jsou obsahově odlišné od zde popsaného on-chain stakingu a služeb s ním souvisejících.

[3] Nejde však o sázení, či sázky ve smyslu zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, s nevratným plněním.

[4] Podle čl. 3 odst. 1 bodu 3 nařízení MiCA se mechanismem konsensu rozumí pravidla a postupy, podle nichž je dosaženo dohody mezi síťovými uzly DLT, že transakce je validována.

[5] K uzamčení je typicky použita tzv. chytrá smlouva (smart contract) obsahující podmínky, které musí držitel splnit (např. minimální počet uzamčených tokenů a jiné parametry závislé od konkrétního PoS mechanismu – kromě počtu uzamčených tokenů tak může sehrát roli např. i doba, po jakou držitel tokeny drží).

[6] Někdy též označovaným jako technický nebo „nativní“ staking, který označuje prostou aktivní participaci držitelů na udržování bezpečnosti PoS blockchainové sítě, validaci transakcí a vytváření nových bloků v závislosti na počtu složených tokenů.

[7] Jde o poplatky plynoucí z jednotlivých validovaných plateb, které plátci za převod kryptoaktiv zaplatili.

[8] V případech tzv. likvidního stakingu (liquid staking) může být riziko likvidity omezeno nebo kompenzováno vytvořením nového (náhradního) tokenu reprezentujícího druh a počet složených tokenů.

[9] Klasifikace a související názvosloví jednotlivých stakingových služeb nejsou v době vydání tohoto stanoviska v rámci odborné veřejnosti ustálena. Pro bližší informace viz např. pozice Evropské blockchainové asociace Proof-of-Stake: Towards a reliable taxonomy and understanding of PoS and “related” services in an EU regulatory setting ze dne 25. 9. 2023.

[10] Poskytování stakingových služeb se zpravidla pojí se shromažďováním kryptoaktiv vícero klientů, s cílem zvýšit jejich kumulovanou participaci na validaci transakcí / tvorbě bloků (např. v případě, kdy pravidla PoS mechanismu konsensu určitého blockchainu vyžadují minimální počet uzamčených tokenů).

[11] Tzv. „bonding“ period. Zatímco "uzamčení" je širší pojem, který znamená, že tokeny nelze používat nebo převádět po určitou dobu, "bonding" je proces spojený konkrétně s mechanismy PoS blockchainů, kde držitelé vkládají své tokeny jako záruku pro účast v síťové validaci a bezpečnosti. Bonding může být spojen s uzamčením, ale zahrnuje také další závazky a potenciální rizika (např. slashing).

[12] Např. USDT (Tether). Ačkoli se staking USDT často přirovnává k výše popsanému on-chain stakingu na PoS blockchainech, jako jsou např. Ethereum a Polygon, základní mechanismy jsou odlišné a on-chain staking USDT v PoS blockchainové síti není z povahy věci možný. Pro koncového uživatele však obě metody nabízejí možnosti, jak získat úroky. Nicméně u stakingu kryptoaktiv mimo PoS mechanismus konsensu (obsahově jde zpravidla o půjčování kryptoaktiv) nemusí být aktuálně kvůli neprůhlednosti obchodního modelu jasné, z čeho zprostředkující platforma tyto úroky vyplácí.

[13] Hlavní činnost v podobě validace transakcí (a případná geneze nových bloků) má tzv. „přidanou hodnotou“. K tomu viz např. PIHERA, Vlastimil. Investiční fond. Vyměřování teritoria. Obchodněprávní revue, 2017, č. 9, s. 241-246.

[14] Ustanovení § 2 písm. a) ZISIF zahrnuje rovněž situace, kdy dochází ke správě majetku nabytého za původně shromážděné peněžní prostředky a penězi ocenitelné věci. Subjekt, který provádí staking, proto může shromažďovat i jiný druh kryptoaktiv než ta, jejichž tokeny jsou následně uzamčeny v konkrétním blockchainu.

[15] Poskytování výše uvedených služeb se bude do účinnosti MiCA  (tj. do 30. 12. 2024) řídit zákonem č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon.

[16] Viz ESMA Q&A 2067 ze dne 20. 6. 2024: Treatment of staking services in MiCA.

[17] Viz výkladové stanovisko ČNB K neoprávněnému přijímání vkladů od veřejnosti (tzv. černé bankovnictví).

[18] Čl. 48 odst. 2 nařízení MiCA stanoví, že EMTs se považují za elektronické peníze. Současně platí, že „peněžními prostředky“ se pro účely vkladu podle § 1 odst. 2 písm. a) ZoB rozumí i elektronické peníze ve smyslu zákona o platebním styku. Viz SMUTNÝ, Aleš, PIHERA, Vlastimil, CUNÍK, Tomáš. § 1 odst. 2 písm. a) [definice vkladu]. In: SMUTNÝ, Aleš, PIHERA, Vlastimil, SÝKORA, Pavel, CUNÍK, Tomáš. Zákon o bankách. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019 nebo stanovisko ČNB k neoprávněnému přijímání vkladů od veřejnosti (tzv. černé bankovnictví).