Svatá Anežka Česká

"A jí udělil Hospodin za dokonalost chvályhodného obcování takovou milost a sílu, že v životě i při smrti a po smrti zářila tak velikou skvělostí zázraků, že zřejmě byly a jsou denně potvrzené známky její svatosti."
(Z dopisu měšťanstva papeži z roku 1238 o kanonizaci Anežky Přemyslovny, Kronika Zbraslavská, Kniha Druhá.)

Anežka Česká - Přemyslovna se narodila pravděpodobně 20. ledna 1205 (datum jejího narození se v různých pramenech liší, pohybuje se od r. 1205 do r.1211) jako dcera českého krále Přemysla Otakara I. a jeho manželky Konstancie. Na svou dobu byla velmi vzdělaná, vychována byla v doksanském a třebenickém klášteře a po zasnoubení s německým králem Jindřichem také na vídeňském dvoře. Ke sňatku s Jindřichem však z politických důvodů nedošlo. O Anežku se ucházeli i další vznešení nápadníci, mezi nimi i sám císař Bedřich II. Anežčin bratr, král Václav I., však Anežčiným jménem tuto nabídku k sňatku odmítl. Vyhověl jejímu přání a daroval jí v Praze místo, kde v r. 1234 založila klášter sv. Františka pro ženský řeholní řád klarisek. Traduje se, že prvních pět sester poslala ze svého kláštera sama sv. Klára, se kterou byla Anežka v písemném styku. Sama Anežka vstoupila do kláštera spolu se sedmi pannami z význačných českých rodů a stala se jeho první abatyší. Při klášteře byl založen také špitál, který Anežka spravovala až do roku 1238, kdy se také zřekla úřadu abatyše. Ve špitále i v klášteře však působila Anežka až do své smrti 2. března 1282. V klášteře se zdaleka neuzavřela světu, jak by se mohlo zdát. Po celý svůj život pečovala o chudé a nemocné, včetně lidí malomocných, trpících morem a jinými hroznými chorobami středověku. Její laskavost a milosrdenství žily ve vzpomínkách prostých lidí po staletí.

0 zázracích, které vykonala za svého života i po smrti, se zachovala řada legend. Jedna velmi půvabná líčí, jak Anežku požádal o pomoc pro svou nemocnou choť Žofii rytíř Konrád. Na smrt nemocná paní měla jedné noci sen, že z nemoci ji může vyléčit pouze jablko darované rukou Anežky Přemyslovny. Přišel tedy rytíř do kláštera a prosil Anežku, aby přání jeho ženy vyplnila. Anežka samozřejmě souhlasila, protože to však bylo v zimě a jablka z klášterní zahrady již byla všechna rozdána chudým, marně hledala ve spíži jediné jablíčko. Vyšla tedy na zahradu, aby se podívala, zda alespoň jedno jablko nezůstalo zapomenuto na stromě. Hledala však marně. Smutně pohlédla k nebi a tu se jí zdálo, jakoby z malého modrého kousku oblohy mezi šedými mraky vylétl k zemi stříbrný paprsek. Považujíc to za znamení, požehnala Anežka nejbližší strom a hle, stal se zázrak. Nejspodnější větev jabloně se obalila listím a mezi ním uzrála tři krásná jablka. Anežka vroucí motlitbou poděkovala nebi, utrhla jedno jablko a odnesla je rytíři. A jeho nemocnou paní jablko darované Anežkou skutečně uzdravilo.

Není proto divu, že o Anežčinu kanonizaci usilovala řada českých panovníků, zejména Eliška Přemyslovna a Karel IV. Žádnému z nich se to však nepodařilo. Teprve v r. 1874 byl Anežce udělen titul "blahoslavená" a vroucí přání mnoha generací věřících se splnilo až 12. listopadu roku 1989, kdy byla papežem Janem Pavlem II. v Římě prohlášena za svatou.