Mojmír Hampl, viceguvernér ČNB
Institute of Economic and Social Studies
Bratislava, 9. října 2012
Vážení přátelé,
velmi děkuji za milé pozvání na tuto akci.
Ale musím předeslat, že jakkoli jsem zařazen do politického panelu, tak nejsem určitě politik, jen centrální bankéř, tedy maximálně nehezkým slovem „policy-maker“. A říkám to záměrně, neboť bych se rád vyhnul tomu, aby nezávislé centrální banky byly přímo spojovány s konkrétní tvorbou fiskální politiky nebo čehokoli jiného, co mají na starosti přímo volení zástupci lidu.
Právě ono stírání hranice mezi měnovou politikou a fiskální, které začínáme pozorovat mnohde ve vyspělém světě, je dle mého spíše neštěstím než čímkoli jiným, a jak vždy říkáme v České národní bance: nebudeme dávat přímo rady vládě, co má dělat (byť někdy je pokušení opravdu velké), abychom se vyhnuli tomu, že vláda začne dávat rady centrální bance. To by teprve byl svět, který by se nám nelíbil.
Takže já k dnešnímu tématu přistoupím oklikou a budu mluvit jen velmi obecně, přesto doufám, že srozumitelně. Pokud se bavíme o veřejných rozpočtech, přerozdělování, míře veřejných výdajů, tak vám předvedu jeden zajímavý historický příklad. Týká se Rakouska-Uherska, což je část naší společné historie se Slovenskem.
Četl jsem velmi zajímavou studii historika doc. Županiče (2009) z pražské Univerzity Karlovy o úřednících tehdejšího c.k. Ministerstva zahraničí ve Vídni těsně před 1. světovou válkou. A zjistil díky ní zajímavé věci:
Například na začátku 1. světové války mělo ministerstvo zahraničí celého Rakouska-Uherska celkem pouze 850 zaměstnanců, 231 na centrále, 155 diplomatů v zahraničí a 464 v konzulárním sboru.
Prosím, všimněme si proporce: Rakousko-Uhersko tehdy bylo skutečnou vojenskou i zahraničně politickou velmocí Evropy. Přesto zahraniční služba této supervelmoci, která měla přes 50 miliónů obyvatel a pokrývala zcela území dnešních 7 států (Rakousko, Česko, Maďarsko, Slovensko, Chorvatsko, Slovinsko a Bosna a Hercegovina) a zčásti území dalších 6 zemí (Itálie, Polsko, Rumunsko, Srbsko, Ukrajina a Černá Hora), měla více než dvakrát méně zaměstnanců než má jen dnešní české ministerstvo zahraničí v Praze, která je malou částí tehdejší monarchie! To má dnes okolo 1700 zaměstnanců. A nepochybuji, že podobná srovnání platí pro všechny úřady (i centrální banky) všech nástupnických zemí, a navíc, že podobná čísla bychom našli i v jiných zemích a bývalých monarchiích.
Nepřekvapí, když zjistíte u stejného historika, že tehdejší nejvyšší, mezní sazba daně z příjmu činila 6 % a nejnižší 0,4 %. To je progresivní zdanění, že? A navíc kupříkladu 92 % tehdejšího obyvatelstva Předlitavska nemělo takové příjmy, aby platilo jakoukoli daň z příjmu vůbec! Čili ani ona 0,4 %. Jistě, existovaly nepřímé daně, ale přece. Je to jiný svět.
Čili, chce se říci, že přes všechny naše historické pejorativní a mnohdy velmi přitom správné pohledy na feudální a absolutistický systém, „žádný feudál tak nedřel lidi na daních jako moderní stát blahobytu“. A trend postupně rostoucích daní a veřejných výdajů k HDP je velmi zjevný.
| 1870 | 1913 | 1920 | 1937 | 1960 | 1980 | 1990 | 2000 | 2005 | 2009 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Belgie> | neuvedeno | 13,8 | 22,1 | 21,8 | 30,3 | 58,6 | 54,8 | 49,1 | 52,0 | 54,0 |
| Francie | 12,6 | 17,0 | 27,6 | 29,0 | 34,6 | 46,1 | 49,8 | 51,6 | 53,4 | 56,0 |
| Holandsko | 9,1 | 9,0 | 13,5 | 19,0 | 33,7 | 55,8 | 54,1 | 44,2 | 44,8 | 50,0 |
| Itálie | 13,7 | 17,1 | 30,1 | 31,1 | 30,1 | 42,1 | 53,4 | 46,2 | 48,2 | 51,9 |
| Japonsko | 8,8 | 8,3 | 14,8 | 25,4 | 17,5 | 32,0 | 31,3 | 37,3 | 34,2 | 39,7 |
| Německo | 10,0 | 14,8 | 25,0 | 34,1 | 32,4 | 47,9 | 45,1 | 45,1 | 46,8 | 47,6 |
| Rakousko | 10,5 | 17 | 14,7 | 20,6 | 35,7 | 48,1 | 38,6 | 52,1 | 50,2 | 52,3 |
| Švédsko | 5,7 | 10,4 | 10,9 | 16,5 | 31,0 | 60,1 | 59,1 | 52,7 | 51,8 | 52,7 |
| Švýcarsko | 16,5 | 14,0 | 17,0 | 24,1 | 17,2 | 32,8 | 33,5 | 33,7 | 37,3 | 36,7 |
| USA | 7,3 | 7,5 | 12,1 | 19,7 | 27,0 | 31,4 | 33,3 | 32,8 | 36,1 | 42,2 |
| V. Británie | 9,4 | 12,7 | 26,2 | 30,0 | 32,2 | 43,0 | 39,9 | 36,6 | 40,6 | 47,2 |
| Průměr | 10,4 | 12,7 | 18,4 | 23,8 | 28,4 | 43,8 | 44,7 | 43,2 | 44,1 | 47,7 |
Zdroj: The Economist, 19.3.2011
Z výše uvedené tabulky vidíte, že tento trend je navíc všudypřítomný ve vyspělém světě a jen jeho intenzita se mírně liší. Např. Švýcarsko má zřetelně pomalejší nárůst tohoto trendu. A i velká osobnost jako Margaret Thatcherová se svými razantními reformami nedokázala v dlouhodobém kontextu ve své zemi o moc víc, než že jen na chvilku udělala malinkatou vlnku dolů na tomto jinak neměnném trendu.
Odpovědi na otázku, proč to tak je, jsou klíčové pro chápání nižší úrovně detailu ohledně veřejných rozpočtů, který zde diskutujeme. Měl pravdu Josef Schumpeter, že kapitalismus jednou zničí sám sebe? Nevím, zkoumejme to.
V každém případě se mi zdá, že je na pováženou to, jak v systému postaveném na mediánovém voliči demokracie – systém jinak bravurní – selhává v jedné ze základních podmínek svého přežití, totiž ve schopnosti hospodařit. Nechci být špatným prorokem, ale až bude zase někde demokracie ohrožená, myslím že epitaf na jejím náhrobku bude možná též znít: Podlehla své dlouhodobé neschopnosti hospodařit.
K tomuto a státu blahobytu opět jen výmluvný graf, který rád používám.
Z něj vidíte tu tristní situaci, že poprvé od vzniku Mezinárodního měnového fondu v roce 1944 se vyspělý svět dostává do ponižující situace, že bude sám nejvíce závislý na pomoci ostatních, na pomoci od instituce, která vznikla, aby pomáhala nejslabším článkům světové ekonomiky. Nejzávislejší na této pomoci bude eurozóna. Není to též vizitka a epitaf státu blahobytu v evropském pojetí?
Zdroj: MMF
Odpovězte si sami. V každém případě myslím stojí za to si občas zopakovat jednu základní pravdu, kterou kdysi formuloval Thomas Jefferson: „Vláda dost velká na to, aby vám dala všechno, co chcete, je také dost velká i na to, aby vám vzala všechno, co máte.“
Pro její hloubku mám tuto myšlenku vyvěšenu na své nástěnce. Přesto, že jsem též státní, nikoli vládní zaměstnanec, nebo možná právě proto.
Děkuji za pozornost.
Reference:
ŽUPANIČ, Jan. Ve službě císaře a krále. C. a k. úřednictvo na ministerstvu zahraničí, Historický obzor, 2009, vol. 20, no. 11-12. s. 261-274.