Zdeněk Tůma, guvernér České národní banky
Forecasting Dinner 2010
Praha, 18. února 2010
Dámy a pánové, vážení kolegové,
V posledních sedmi letech jsem měl tu čest vítat vás zde, v prostorách ČNB, a zahajovat Forecasting Dinner svými úvahami o tvorbě prognóz a o otázkách s tím spojených. Jistě vás nepřekvapí, že dnes večer tomu nebude jinak. Protože je však téměř jisté, že toto je má poslední příležitost promlouvat k takto váženému publiku ještě jako guvernér České národní banky, rád bych využil této příležitosti a zabýval se tvorbou prognóz v České národní bance z poněkud širší perspektivy. Ty z vás, kdo očekávali přesná čísla o inflaci a růstu HDP, bych chtěl požádat, aby nahlédli do naší poslední Zprávy o inflaci, která byla publikována minulý pátek.
Jak mnozí z vás dobře vědí, všeobecně se uznává, že politika centrální banky musí být zaměřena na budoucnost. Jak zdůraznil kupříkladu Milton Friedman, opatření učiněná v oblasti měnové politiky se do ekonomiky promítají se značným zpožděním. V této souvislosti řekl Alan Greenspan v době, kdy byl předsedou Federálního rezervního systému USA, že: „Tvůrci měnové politiky v minulosti příliš často reagovali na ekonomický vývoj se zpožděním a shledávali, že zaostávají… Ti, kdo si přejí, abychom… čekali na jasně viditelné náznaky vznikající inflace před tím, než podnikneme nějaké kroky, nám doporučují, abychom se vrátili k neúspěšnému režimu měnové politiky, který vede ke ztrátě pracovních míst a zhoršení životní úrovně. Přál bych si, aby tomu bylo jinak, ale tvorba politiky na základě prognóz, které jsou nutně nejisté, nemá žádnou jinou alternativu.“
Prognóza je základním kamenem měnověpolitického rámce, tj. cílování inflace, avšak praktická tvorba prognóz rozhodně není nic snadného. Pravidlo číslo jedna je, že zatímco selhání ve stochastické části prognózy je něco, s čím se dá žít, selhání v případě prognózování změn trendu může vést k obrovské nepřesnosti prognózy. Predikce tedy nutně nemusí vystihnout krátkodobé změny, neměly by však selhat v případě zlomových bodů.
Jako dobrý příklad může sloužit naše rozhodnutí, tj. rozhodnutí Bankovní rady České národní banky, snížit úrokovou sazbu v srpnu 2008, kdy v evropských zemích neexistovaly žádné viditelné náznaky recese, inflace se pohybovala nad naším inflačním cílem v důsledku vývoje cen ropy a potravin, a Evropská centrální banka jen měsíc před tím svou sazbu zvýšila. I když je jisté, že prognóza, která byla v té době aktuální, neodpovídala přesně současným údajům, nepochybně identifikovala zlomový bod a posloužila tak velmi dobře svému účelu.
Přesnost prognózy, tj. schopnost poměrně spolehlivě identifikovat zlomové body, přirozeně nespadla z čistého nebe. Konkrétní způsob tvorby a využívání prognóz v centrálních bankách se ovšem v posledních dvou desetiletích podstatně změnil. V těchto změnách se odráží vývoj ekonomické (a ekonometrické) teorie i vývoj měnověpolitických režimů. Vzhledem k tomu, že modely velkého rozsahu v 70. letech 20. století selhaly, začala být dávána přednost modelům menšího rozsahu s pevnějším mikroekonomickým zázemím, které byly v posledních desetiletích většinou budovány na základě nové keynesiánské ekonomie.
Možná stále ještě nejsme schopni uvést do souladu všechny statistické údaje, ale věřím, že dokážeme rozeznat důležité zlomové body ve vývoji naší ekonomiky lépe než před 10 lety. Využívání modelů všeobecné rovnováhy nás nutí přemýšlet o ekonomice v souvislostech a aplikace vícerozměrných filtrů zlepšila naše znalosti o současném postavení ekonomiky v hospodářském cyklu.
Pravděpodobně si všichni pamatujete, že inflační cílování bylo u nás zavedeno v náročné situaci, po období měnových turbulencí v květnu 1997, které ukončilo období pevného měnového kurzu a vyústilo ve vyšší míru inflace a rostoucí inflační očekávání. K návratu na dezinflační cestu potřebovala ekonomika novou nominální kotvu. Cílování inflace bylo v té době zvoleno jakožto „nejlepší se všech špatných“ alternativ.
Takový náhlý přechod od systému pevného kurzu k cílování inflace vyžadoval radikální a rychlou změnu myšlení centrální banky, což byl snad nejnáročnější úkol, který musela ČNB zvládnout. Během uplynulých pěti let jsme vynaložili množství práce na zdokonalení našich nástrojů prognózování, což mělo za následek podstatný rozvoj našich interních analytických procesů.
Na počátku roku 2002 ČNB uvedla do chodu nový proces tvorby prognóz. Ten slučuje kvalifikovaný odhad a krátkodobé analýzy (které během prvních roků cílování inflace tvořily hlavní opory prognostického aparátu ČNB) s makroekonomickým modelem, který poskytuje konzistentní rámec pro měnověpolitickou analýzu. Významnou součástí tohoto kroku byl přechod od prognózy založené na předpokladu neměnné úrokové sazby k nepodmíněné prognóze, jež zahrnuje reakční funkci centrální banky.
Původní kvartální projekční model byl model malého rozsahu náležející do druhé generace těchto modelů. Byl tudíž poměrně jednoduchý a lze říci, že nepostihoval řadu důležitých vazeb v ekonomice. Byl však již poměrně blízko stávající nejlepší praxi používané světovými centrálními bankami, které cílují inflaci. Navíc se stále intenzivně pracovalo na vytvoření modelu vyšší generace. Výsledkem je, že od července 2008 je prognóza ČNB postavena na posledním modelu všeobecné rovnováhy, který je plně založen na mikrospecifikacích. Při tvorbě konečné prognózy ovšem nadále hrají důležitou roli i kvalifikované odhady a krátkodobé analýzy.
Je třeba poznamenat, že vývoj našeho prognostického aparátu je součástí širšího evolučního procesu, jímž český režim cílování inflace prošel. Počáteční léta nového režimu nebyla snadná, často docházelo k numerického míjení cílů inflace. Podstatné však je, že se Česká republika v současnosti těší nízké inflaci a inflační očekávání se jeví pevně ukotvená na nízkých hodnotách. Rozhodování v měnové politice se řídí jasnými pravidly a je průhledné, což posiluje kredibilitu ČNB.
Na závěr mi dovolte konstatovat, že rámec měnové politiky založený na prognóze umožňuje nezávislé centrální bance důvěryhodně se zavázat k dlouhodobému cíli dosahování cenové stability, a to rozhodně znamená mnoho.