Mojmír Hampl, viceguvernér ČNB
Pravidelné setkání Euro pro export s tématem: "Konkurenceschopnost, euro a koruna"
Augustine Hotel
Praha, 20. listopadu 2012
Uvedené téma vystoupení jsem zvolil, protože měnová politika (MP) dle mého hlubokého přesvědčení nemůže zařídit konkurenceschopnost, nemůže ji vytvořit. A to je třeba neustále opakovat.
Tak jako MP nemůže vytvářet reálné bohatství! Špatná MP může jistě (a známe to z historie) velmi silně bohatství destruovat, ale jinak pořád platí, že peníze jsou v dlouhém období neutrální, nemohou měnit produkční potenciál ekonomiky.
Dobrá MP může zajišťovat dlouhodobou stabilitu, předvídatelnost ekonomických podmínek a maximálně ještě vyhlazovat hospodářský cyklus, tedy kolísání ekonomiky okolo potenciálu, ale prostě nemůže změnit ten samotný potenciál, produkční schopnost ekonomiky!
Koneckonců, kdyby to bylo jinak, byl by to ráj: kdyby centrální banka svými akcemi mohla okamžitě obrátit ekonomiku z dvouprocentního poklesu do tříprocentního růstu, proč by pak nemohla kdykoli při pětiprocentním růstu ekonomiky zařídit stejně dobře desetiprocentní či vyšší?
Proč to říkám, když to zní jako trivialita?
Protože vše uvedené je velmi intuitivní a přijatelné pro mnohé makroekonomy, ale často je to velmi obtížně přijímáno reálnou ekonomikou, exportéry a to zejména v malé otevřené ekonomice našeho typu.
S nimi často v diskuzi docházíme k tomu, že nominální uvolněné měnové podmínky (např. v podobě záměrného oslabování kurzu) dlouhodobě mohou přinášet vyšší konkurenceschopnost ekonomiky jako celku. Přitom takové uvolňování měnových podmínek je ekvivalentem emise peněz s cílem způsobit skrze měnovou politiku a peníze růst bohatství (viz výše).
Stranou proto nechávám, proč nyní - v situaci technicky nulových sazeb - mluvíme o možném změkčování měnových podmínek skrze devizový kurz. To je o totiž o uvedeném vyhlazování a držení nominální kotvy v podobě stabilní a nízké inflace, nejde o to, že by najednou centrální banka přestala věřit v dlouhodobou neutralitu peněz.
Teď je možná dobré o tom všem mluvit. Když je kurz okolo 25 Kč za euro v posledních letech, exportéři nás přímo nebombardují telefonáty. Možná proto je dobré tyto mantry zopakovat teď.
Volba cíle MP v prostředí ČR (tedy v konvergující ekonomie) je volbou obecné trajektorie devizového kurzu. Když bohatneme rychleji než okolí, kurz při nízké inflaci setrvale posiluje.
Pokud ne (jako nyní), kurz stagnuje či posiluje méně než v okolních podobných zemích (například dnes Polsko).
Přes tendenci kurzu k nominálnímu posilování se přitom děly v posledních letech pro mnohé zcela neintuitivní věci v oblasti zahraničního obchodu.
Níže vybraná fakta o našem zahraničním obchodě s hlavním obchodním partnerem, tedy Německem, v letech 2005-2011:
- Obchodní přebytek s Německem pravidelně a setrvale rostl z 2,5 mld. eur až přes úroveň 8 mld. eur.
- Vývoz zboží z ČR do Německa ve stejném období rostl též poměrně dramaticky. Z cca 20 mld. eur na více než na 33 mld. Eur.
Takže: Je-li exportní lokomotivou světa Německo a má-li s hlavními světovými ekonomikami setrvalý obchodní přebytek, tak v případě Evropy je jen málo zemí, s nimiž má Německo naopak tak viditelně narůstající trend obchodního schodku, jako s Českou republikou. (samozřejmě schodky vykazuje díky dovozu komodit též třeba s Norskem).
A to vše se poslední léta odehrávalo v prostředí trendově posilujícího kurzu koruny. Ten se samozřejmě nyní zpomalil či zastavil s tím, jak ekonomika přestala dohánět západní země, přestala konvergovat.
Tím se snažím znovu rozbíjet mýtus, že volně plovoucí kurz brání zahraničnímu obchodu a exportní kapacitě ekonomiky. To prostě není pravda a není důvod, aby to byla pravda i v budoucnu, až se ke konvergenci opět vrátíme.
Děkuji za pozornost.