Mojmír Hampl, viceguvernér ČNB
Ekonomická konference "Úspěchy a otazníky změn české ekonomiky v posledním čtvrtstoletí"
Kongresové centrum ČNB
Praha, 9. dubna 2014
Dámy a pánové, hezký den,
je pro mě skutečně potěšením, že vás mohu přivítat tady, na půdě ČNB v historických prostorách někdejší Plodinové burzy, a chci (doufám i jménem) poděkovat panu Stružovi, že věnoval energii na uspořádání této akce. Jsem rád, že jsme mohli jako ČNB přispět ke konání této akce alespoň drobným dílkem, poskytnutím prostor pro ni.
Není totiž vůbec od věci, že hodnocení transformace z odstupu, z nadhledu probíhá zde v ČNB. Vždyť ČNB (nebo ještě její předchůdkyně SBČS) je v té či oné roli, v té či oné podobě vlastně neodmyslitelná od procesu transformace české ekonomiky. Z velmi vysokého nadhledu se dá říci toto:
Zaprvé - nahlíženo očima centrální banky toho tato ekonomika za jedno čtvrtstoletí - historicky vzato méně než okamžik - zažila neuvěřitelně mnoho:
- Cestu od nesměnitelnosti k plné směnitelnosti měny a plnou liberalizaci kapitálových toků.
- Domácí finanční krizi roku 1997, kdy lombardní sazba CB byla až na 50%, kdo si na to ještě vzpomene.
- Dva režimy měnové politiky, nejprve plně neautonomní měnovou politiku fixního kurzu do roku 1997 končící zmíněnou krizí a turbulentní přechod k cílování inflace, tedy plně autonomní domácí měnové politice rok poté.
- Vznik a postupně též zánik řady malých bank v 90. letech.
- Domácí bankovní krizi, čištění sektoru velkých bank od špatných aktiv a totální změnu vlastnické struktury domácího bankovnictví.
- Vznik „bad bank“ a převod špatných aktiv do ní.
- Peripetie sektoru družstevních záložen.
- Soustředění veškerého dohledu nad celým finančním trhem v centrální bance a čištění kapitálového trhu.
- Politický i právní boj o postavení CB v systému institucí ČR, kdo si ještě vzpomene na to, že bylo v jednu chvíli zpochybněno jmenování guvernéra?
- Výrazný kontinuální nárůst devizových rezerv, dohody o sterilizaci privatizačních příjmů k zamezení nadměrného posilování koruny.
Atd. atd.
Co příběh to nějaká vzpomínka pro všechny tady, příjemná či bolavá. Je realitou, že tato ekonomika a toto hospodářství zažily z měnového, finančního a bankovního pohledu za 25 let, co usazená ekonomika nezažívá desítky let.
K tomu ale platí též klíčové zadruhé – Co je jednotící pozitivní spojnicí toho čtvrtstoletí?
- Jakkoli se o vhodné hospodářské a finanční politice a konkrétně o krocích ČNB v oblasti měnové politiky nebo finanční regulace vedla v různých fázích polistopadového vývoje často a logicky velmi ohnivá debata, mnohdy výrazně silnější než dnes, nikdy nedošlo k vážnému zpochybnění toho, co je definičním znakem této ekonomiky v kontextu střední Evropy, a koneckonců světa jako celku: Toto vždy byla, je a doufejme i bude měnově a inflačně stabilní země, bez inflačních excesů a měnových excesů. Je to téměř DNA této ekonomiky a bereme to jako věc danou a nikým nezpochybňovanou – sdílenou hodnotou je koneckonců to, o čem nepochybujeme. A to, o čem nepochybujeme, je nutnost cenové stability (kam nepatří tedy nejen inflace, ale ani deflace, kdybych chtěl do tohoto tématu trochu uměle dát i ozvěnu aktuální diskuse o použití kurzu jako dalšího nástroje měnové politiky). Měnová a cenová stabilita jako základní předpoklad zdravého vývoje ekonomiky je něco, co nám koneckonců mnozí závidí. Je dobré si to jednou za čas při takovéto příležitosti říct. Máme nejnižší průměrné míry inflace za 25 let ve srovnání se střední Evropou a to přesto, že se nám stejně zdá a vždy bude zdát, že je draho. Koneckonců tahle hodnota měnové stability tady byla hodnotou i dříve - možná proto platíme jako už zcela poslední z celého bývalého Rakouska-Uherska od roku 1892 bez přerušení měnou s názvem koruna, kterou zavedl František Josef I. a nikdy jsme ani na den za celou dobu na území českých zemí tento název nezměnili a neopustili.
- Nepřekvapivě jsme se jako první dostali k cenové stabilitě standardní ve vyspělém světě, jako první jsme též ale byli „odsouzeni“ narazit na nulovou hranici úrokových sazeb s dlouhodobě nejnižšími průměrnými úrokovými sazbami v regionu transformující se Evropy a jako země, která léta žila se základní úrokovou sazbou i pod úrovní eurozóny;
- česká koruna je na finančních trzích respektovanou, silně obchodovanou a stabilní měnou – otřesy relativně zasahují korunu méně než měny jiné;
- česká ekonomika je v rámci regionu střední a východní Evropy (a vůbec v celkovém segmentu emerging-markets) dlouhodobě vnímána jako jeden z ostrůvků stability, koneckonců to potvrzuje poslední Světový hospodářský výhled MMF, kde je o ČR zajímavý box popisující naši měnovou politiku společně s Kanadou a Norskem.
Jako definiční skeptici máme tendenci to přehlížet nebo brát za samozřejmé. V mnoha zemích okolo by nás přesvědčili, že to samozřejmé není. Kdy jindy si tuto pravdu zopakovat, než dnes a tady.
Děkuji za pozornost.