Aleš Michl (Mladá fronta DNES 1. 4. 2019 strana 9, rubrika Názory)
Jestřábi a holubice
Dal jsem si steak na tržišti Borough v Londýně. Je tu už tisíc let. Na Bloombergu o něm vyšel článek, že zdejší mají obavy z brexitu. Tak jsem se zašel kouknout. Trhovci si uvolnili nový prostor na sklad, kdyby se museli předzásobit. Mají vytipováno i místo na nové celní překladiště v severní Francii pro kontejnery se zbožím, kdyby bylo potřeba. Jsou trošku nervózní, pozdrželi některé investice, připravovali si alternativy, ale nemají z toho „jitters“, nejsou z toho připosr***. Tak třeba Sophie Bertucat, ta potřebuje pro své tradiční koláčky máslo z Francie. Když oslabí libra nebo když budou cla, řekla, že do nich holt bude dávat máslo britské. Turek Graham Teale dováží na trh 25 druhů oliv z různých částí Evropy. Potřebuje, aby mu z Marseille s nimi vyjela pravidelně loď.
Kdyby se vyskytl problém, říká, že by obchodoval spíš s tureckým olivovým olejem bez bruselského cla. David Lockwood zase Bloombergu řekl, že jeho sýry míří i do Ameriky, a to přes pařížský obří trh Rungis, kde se vše hromadně dává do kontejnerů k dálkové přepravě. Kdyby byl problém, bude to holt exportovat přes oceán napřímo. A vůbec, třeba si Británie dohodne s USA a Čínou výhodnější obchodní dohody, než má EU. Nebo třeba ne. Peníze si ale najdou cestu, ať už tenhle politiky spuštěný proces nazvaný brexit dopadne jakkoliv. A za tisíc let seženete v londýnském Borough levnější a chutnější amarouny než v Bruselu, vsadím se.