Filip Sýkora (HN 4. 2. 2019)
Česká národní banka v posledních dvou letech vydala sérii opatření, která bankám zpřísňují podmínky, za nichž mohou poskytovat hypotéky. Poslední z nich začalo platit loni na podzim, banky v souladu s ním musí více dbát na výši splátek vůči příjmu dlužníka. Česká bankovní asociace tehdy odhadovala, že by opatření mohlo z trhu vytlačit až pětinu žadatelů, kteří do té doby půjčku na bydlení bez obtíží získali. ČNB by však ráda získala ještě silnější pravomoci trh regulovat. Své výhody by to přitom mělo i pro banky, jak tvrdí v rozhovoru viceguvernér ČNB Tomáš Nidetzký.
Silné výhrady má však zástupce bankovní rady ČNB k návrhům na zastropování RPSN, ukazatele, který vedle úrokové sazby úvěrů zahrnuje i různé další poplatky. Dva návrhy, podle nichž by měly být úroky nad určitou hranici zakázané, podaly koncem ledna dvě různé skupiny poslanců - z KSČM a SPD. Podpora zastropování úroků (byť ne nutně v podobě, v jaké ji navrhli komunisté a okamurovci), jde však napříč stranami. Už začátkem letošního roku se pro zastropování úroků vyslovila i ČSSD a v minulosti o této možnosti mluvil i současný premiér Andrej Babiš (ANO).
HN: Říkáte, že nevnímáte pozitivně návrh zákona, který chce stanovit strop pro úroky, lidově řečeno zakázat lichvu. Proč?
Jednak proto, že nedávno začala v praxi fungovat norma zákona o spotřebitelském úvěru, která se touto problematikou zabývá. Zákon klade větší nároky na prověřování bonity u dlužníků ze strany věřitelů. Jsou v něm zapracované mechanismy, podle nichž dochází k tomu, že pokud věřitel bonitu klienta řádně neprověří, klient nemusí zaplatit úrok a jistinu může splácet jen podle toho, jak mu to finančně vychází.
Definice lichvy se v daných návrzích navíc zaměřuje jen na výši úrokové sazby. Lichva je ale mnohem širší pojem, jde i o situaci, kdy někdo poskytne úvěr s nízkou úrokovou sazbou, ale dojde k takzvanému přezajištění, tedy k tomu, že se nízký úvěr zajistí nemovitostí.
Za lichvu považuji taky vysoké sankční poplatky, které sice nevstupují do RPSN, ale spouští se v momentě, kdy klient něco nesplní.
HN: Postihuje dnes nějaký zákon lichvu?
Lichva je už dnes v zákoně definovaná, a to mnohem širším způsobem. Jde o zneužití postavení dlužníka, a to ať už z důvodu tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení či lehkomyslnosti druhé strany za účelem získání nepřiměřeného plnění. I legislativa má dostatek nástrojů, jak lichvu postihovat, zmíněné poslanecké návrhy na regulaci lichvy se mi tedy zdají jako nešťastné řešení. Za jeden z přínosů novely zákona o spotřebitelském úvěru, která začala platit v roce 2016, považuji, že je dnes na trhu 108 subjektů, na které dohlížíme, víme, co dělají, a můžeme je navštívit. Pokud by zastropování výše úvěru prošlo, část lidí to jen nažene do šedého a černého sektoru ilegálních poskytovatelů půjček.
HN: Během diskuse zazněly i jiné návrhy na další regulaci spotřebitelských úvěrů, například že by poskytovatelé museli povinně nahlížet do úvěrových registrů. Jak si to představujete?
Dnes zákon sice ukládá, že věřitel má prověřit bonitu klienta, ten ale nemusí všechny informace poskytnout. Několik úvěrových registrů existuje a firmy do nich mají přístup, v zákoně ale není zakotveno, že se mají v registru informace povinně sdílet a že by do nich poskytovatelé půjček měli povinně nahlížet pro ověření bonity či zadluženosti klienta. Tato povinnost by do budoucna mohla být opatřením, které by zákon nějakým způsobem upřesňovalo. Mohl by existovat jeden registr, kam subjekty dlužníky hlásí a kam zároveň mají povinnost nahlédnout. Taková databáze může fungovat i na komerční bázi, řada velice dobrých registrů ostatně takto funguje.
HN: Takže vy byste to uvítal?
Myslím, že tohle by vedlo k dalšímu zlepšení, až se téma za několik let zase otevře. Teď bych doporučoval, abychom nechali zákon nějakou dobu odžít a pišme si stranou poznámky na zlepšení. Tohle je jedna z věcí, kterou si dovedu představit, že bychom mohli v budoucnu otevřít.
HN: Zmiňoval jste, že české domácnosti jsou až příliš závislé na bydlení ve vlastním. Chápete jako negativum, že je důraz na bydlení ve vlastním tak silný?
Podíl vlastnického bydlení je v Česku něco lehce přes 80 procent, v Německu je tento podíl padesát procent. Je to i výsledek toho, že se obce v Česku zbavovaly obecních nájemních bytů, protože potřebovaly získat peníze na další rozvoj. Roli hraje samozřejmě i to, že po letech, kdy lidé nic nevlastnili, je tendence vlastnit bydlení někdy považovaná mylně až za právo na vlastní bydlení. Pokud se ale někdo uzavře v hypotéce, zavírá se nejen finančně, ale i geograficky. Je potom i složitější se přesunout za prací a zvýšit mobilitu práce, která nám v Česku není úplně vlastní.
HN: ČNB ve spolupráci s ministerstvem financí navrhla novelu zákona o ČNB, která by umožnila hypoteční trh regulovat prostřednictvím zákonných opatření, nikoliv jen nezávazných doporučení. Zákon ale po připomínkovém řízení nedorazil na vládu. Jak budete postupovat?
Chtěli bychom, aby se zákon v prvním čtvrtletí letošního roku znova dostal na stůl. Zákon je připravený. To, jestli ho potom vláda podpoří a projde legislativním kolečkem, je další věc. My ale novelu považujeme za hygienickou záležitost. Regulovat trh pouze prostřednictvím doporučení je nešťastné, protože v první řadě nezajišťuje jednotné podmínky na trhu. Zahraniční pobočky bank z EU, které poskytují úvěry v ČR přeshraničně, a ostatně také nebankovní subjekty se jimi nemusí řídit, protože na ně nemáme takovou páku jako na banky. Pokud se doporučením banky neřídí, máme totiž druhý nástroj, a to zvýšení kapitálových požadavků. Tento nástroj ale u nebankovních poskytovatelů nefunguje a u zahraničních poboček ze zemí EU bychom museli jít přes jejich regulátory, což je zdlouhavý proces s nejistým výsledkem.
Novela zákona by nám umožnila, aby tato pravidla platila pro všechny hráče, kteří se pohybují na území ČR, bez ohledu na to, jestli tady mají sídlo. Jsme přesvědčeni, že je to tudíž i v zájmu samotných domácích bank.
HN: Máte představu, proč zákon nakonec na vládu nedorazil, o čem ten spor může být?
Je to pro vládu citlivá záležitost, protože situace kolem regulace hypoték navenek vyznívá, jako kdyby se omezoval přístup k vlastnickému bydlení.
Chtěl bych ale připomenout, že kdyby neplatily ukazatele pro poskytování hypoték, neznamená to, že najednou bude na trhu spousta nemovitostí, do kterých budou lidé moct investovat. Problém je na straně nabídky. Nám nejde o to, abychom někomu bránili v bydlení, nám jde o stabilitu finančního sektoru. Chceme předejít situaci, kdy by pro finanční sektor neplatila žádná omezení a pro celý trh neplatily jednotné podmínky a pravidla. Finanční sektor by pak mohl začít nasávat klienty, kteří v budoucnu při zvýšení úrokových sazeb nebudou mít na splátky úvěrů, což by mohlo stabilitu finančního sektoru negativně ovlivnit.
HN: Vůči novele zákona je velká nevole i mezi poslanci. Co bude ČNB dělat, když novela neprojde? Budete se zmíněné problémy snažit řešit nějak jinak?
Pokud by banky přestaly třeba v rámci konkurenčního boje nebo z důvodu tlaku akcionářů na zisk naše doporučení respektovat, řešili bychom to pomocí několika nástrojů, které máme k dispozici už dnes.
Můžeme bankám zvyšovat různé kapitálové polštáře a zohledňovat tak jejich rizikovější obchodní model, ale myslím si, že to není ve prospěch bank. Mělo by to dopad nejen na úvěry, které poskytují na rezidenční bydlení, ale i na úvěry podnikům a živnostníkům.
Můžeme samozřejmě působit i prostřednictvím úrokových sazeb. Jako centrální banka máme ale dva cíle – cenovou stabilitu a finanční stabilitu. A pro dosahování každého z těchto cílů by se měly používat jiné nástroje. Úrokové sazby jsou nástroj pro péči o cenovou stabilitu, přestože mají svůj přesah i do finanční stability. A těm poslancům, kteří by s našimi návrhy nesouhlasili – a zatím se jich takto moc nevyjádřilo –, budeme vysvětlovat, že když budeme používat nástroje, které jsou mnohem širší než problém, který se snažíme řešit, zasáhneme tak třeba i podnikatelský sektor, protože úvěry se budou zdražovat všem.
HN: Na konferenci mimo jiné zaznělo, že velká část tuzemských domácností nemá dost peněz na nenadálý výdaj. Co vnímáte jako slepé místo ve finančním zdraví českých domácností a jak by se to podle vás dalo řešit?
Řada zadlužených domácností má zřejmě skutečně velmi malé rezervy, na což ukazují i naše zátěžové testy domácností. Situace v oblasti úvěrů je ale celkově pořád ještě pod kontrolou. Podíl úvěrů k disponibilním příjmům domácností u nás činí 60 procent, ale třeba ve Švédsku je to téměř 190 procent, což je skutečně extrém. I podíl špatných úvěrů v tuzemských bankách je nízký.
Pro mě je klíčové – a myslím, že to platí i pro finanční sektor – udržet nízkou míru nezaměstnanosti, respektive vysokou míru zaměstnanosti. Pokud se nám podaří zaměstnanost dlouhodobě udržet v rozumných mantinelech, budu to považovat za stabilizační prvek finanční situace domácností.